RECENZE: Side By Side By Sondheim, Brockley Jack Theatre ✭✭✭

Side by Side by Sondheim

Brockley Jack Theatre

12. září

3 hvězdičky

Se Sondheimem zkrátka nešlápnete vedle. Jakožto jeden z největších tvůrců hudebního divadla všech dob by vyžadoval skutečně neschopného režiséra, aby revue jeho tvorby zkazil. Side by Side by Sondheim je naštěstí i v tomto podání živou a skvěle zinscenovanou produkcí, která za cenu vstupenky rozhodně stojí.

Původní verze měla premiéru v roce 1976, takže v ní nenajdeme mnoho ze Sondheimovy pozdější tvorby. To působí trochu nepatřičně v kombinaci s aktualizovaným scénářem pro 21. století (nechyběly narážky na Lib Dems nebo Chilcotovu zprávu). Přesto zůstává k dispozici úžasný korpus děl, i když výběr písní je poněkud nevyvážený – proč zazní sedm skladeb z nepochybně vynikajícího muzikálu Company, zatímco West Side Story dostane prostor jen jednou? Písně jsou řazeny tematicky: první polovina se věnuje Sondheimovu pohledu na manželství a vztahy, druhá představuje jeho spolupráce s jinými autory.

Výběr písní je silný a kombinuje osvědčené klasiky s méně známými klenoty. Skladbu Pretty Lady z Pacific Overtures jsem vůbec neznal, a přitom díky skvělým harmoniím patřila k vrcholům večera.

Scéna je jednoduchá, ale účinná – v podstatě prázdné jeviště s několika židlemi. Samotný prostor divadla je komorní a herci vystupovali bez mikrofonů. Člověk měl pocit, jako by se účastnil (velmi talentovaného) soukromého večírku u někoho v obýváku. Obsazení doprovázejí dva fantastičtí klavíristé, i když u některých rozmáchlejších čísel se neubráníte touze po plnohodnotném orchestru.

Představením provází hudební režisér Stuart Pedlar, který se jako „MD“ podílel na řadě Sondheimových inscenací. Sice není bůhvíjak přirozeným vypravěčem, ale působil nesmírně šarmantně a svou roli zvládl s elegancí a humorem. Choreograf Anthony Whiteman, nominovaný na cenu Offie, čísla vystavěl skvěle, zejména pak energické finále.

V silném tříčlenném obsazení jasně dominuje Marianne Benedict. Kromě toho, že na jevišti vypadá naprosto úchvatně, disponuje obdivuhodnou schopností vyzpívat vysoké tóny a strhujícím elánem. Svůj mimořádný hlasový rozsah předvedla zejména v písních Another Hundred People (Company), A Boy Like That (West Side Story) a Losing My Mind (Follies). Pobavila také jako děsivá varietní umělkyně v čísle You Gotta Get a Gimmick (Gypsy).

Sarah Redmond si zaslouží uznání už jen za to, že na jeviště vůbec nastoupila – k produkci se připojila na poslední chvíli jako záskok za Su Pollard. Je to vynikající charakterní herečka, která se postarala o většinu komických momentů, především jako roztěkaná nevěsta v Not Getting Married Today z Company. Skvěle si poradila i s jazykolamnou složitostí písně The Boy From (z The Mad Show). Na druhou stranu její interpretace Send in the Clowns byla sice dobře odehraná, ale po pěvecké stránce na můj vkus až příliš nenápadná.

Trio doplňuje relativní nováček Grant McConvey. Zpočátku působil trochu zdrženlivě, jako by se držel zpátky, ale brzy se dostal do tempa a předvedl vyzrálý přednes Being Alive (Company) a Could I Leave You (Follies). McConvey je přirozený herec a ve své první velké divadelní roli podal úctyhodný výkon.

Side by Side by Sondheim těží z prvotřídního materiálu a velmi solidního obsazení. Je to vřelá a přátelská inscenace, jako stvořená pro pošmourný zářijový večer.

Side By Side By Sondheim se hraje v divadle Brockley Jack Theatre až do 26. září 2015