RECENZE: The Sunset Limited, Boulevard Theatre, Londýn ✭✭✭

Recenze: Julian Eaves hodnotí hru Cormaca McCarthyho The Sunset Limited, kterou v současnosti uvádí Boulevard Theatre v Londýně.

Gary Beadle a Jasper Britton. Foto: Marc Brenner The Sunset Limited

Boulevard Theatre

21. ledna 2020

3 hvězdičky

Rezervovat vstupenky

Cormac McCarthy je u nás nejznámější jako autor románu Cesta, který byl později úspěšně zfilmován podle scénáře Joea Penhalla.  Kromě řady dalších úspěšných románů napsal tento americký autor i dvě divadelní hry a ta novější z nich, poprvé uvedená souborem Steppenwolf v Chicagu v roce 2006, si nyní našla cestu do Londýna.  Pro tento nablýskaný nový prostor, nesmírně elegantní Boulevard Theatre, je to skvělá volba: jeho komorní a komfortní prostředí představuje ideální místo, kde si můžete vychutnat pětadevadesátiminutový dialog dvou Američanů středního věku.  McCarthy má jistě řadu fanoušků, kteří možnost vidět tuto hru právě zde náležitě ocení.

Gary Beadle a Jasper Britton. Foto: Marc Brenner

Pro tuto vlastní premiéru angažoval Boulevard zkušeného režiséra a dramatika Terryho Johnsona. Ten stojí před nelehkým úkolem – jak se důstojně vypořádat s dílem, jehož forma je pro autora netypická: možná má McCarthy doma v šuplíku spoustu nehraných her, ale i tak Johnson popisuje dramatickou strukturu kusu jako „rudimentární“.  Na premiéře byl přítomen i Penhall, který v programové eseji označuje dílo za „znepokojivé beckettovské pojednání“.  Johnsonův scénograf Tim Shortall se ovšem rozhodně nevydal cestou, kterou bychom si s Beckettem mohli splést: dočkáme se realistické scény s funkční lednicí, skutečným sporákem, na kterém se vaří káva a ohřívá jídlo, a opravdovými dveřmi s hromadou zámků.  Zvukový design Johna Leonarda prostor doplňuje autentickým hlukem velkoměsta.  Kouzelnou atmosféru pak vytváří Ben Ormerod svou prací se světlem, kdy plynule mění barvy vybavení od vínové přes purpurovou až po oranžovou.

Gary Beadle a Jasper Britton. Foto: Marc Brenner

Vzhledem k důrazu na městský, až romanticky podzimní realismus, jsme trochu v pokušení očekávat stejně věrohodnou akci i od postav na scéně.  To se však neděje.  Penhall to vystihl přesně: jde o všechno jiné než o tradiční drama.  Gary Beadle v barvité a živé interpretaci hostitele (Černý) odvádí v podstatě velmi působivý monolog – můžete mu naslouchat a vychutnávat si jeho slova téměř v izolaci, ignorujíce těžkopádné a fádní odpovědi, kterými ho zasypává druhá postava, host (Bílý).  Jasper Britton má téměř nadlidský úkol ztvárnit to, co lze chápat jako dosti neskrytou inkarnaci autorova hlasu: pesimistického, zachmuřeného a vzdělaného, leč neustále brblajícího starce, jenž opovrhuje žalostnými pokusy lidstva prokousat se životem.  Je to nevděčná role.  Přesto nakonec dostává šanci právě on, a to v podobě strhujícího závěrečného monologu, který dosahuje emocionálního vrcholu, jaký Černému dopřán není.  Výsledek je – konečně – naprosto vtahujícím a uspokojivým završením toho, co byla do té doby poměrně jednostranná cesta, v níž nás statečně vedl fascinující Beadle.

Jde tedy o polovinu dramatické tvorby držitele Pulitzerovy ceny McCarthyho.  Bůhví, jak vypadá ta druhá hra.  Jsem si jistý, že bude zajímavá, a možná se brzy někdo díky tomuto luxusnímu uvedení inspiruje a vdechne jí život na prknech, co znamenají svět.  To se teprve uvidí.  Mezitím máte příležitost zažít autorův hlas hovořící k nám „naživo“ v jedné místnosti.  Rozhodně stojí za to u toho být, i když se vám cesta k cíli může chvílemi zdát jako poněkud rozvleklé putování.

Hraje se do 29. února 2020