RECENZE: Tonight With Donny Stixx, divadlo The Bunker ✭✭✭✭✭

Sean Michael Verey v inscenaci Tonight With Donny Stixx. Foto: Savannah Photographic Tonight With Donny Stixx

The Bunker

11. listopadu 2016

5 hvězdiček

Rezervovat vstupenky

Tato inscenace děsivého monodramatu Philipa Ridleyho je v podstatě dokonalá – je to něco jako hra „The Events“, ale s mnohem větším počtem vtipů a podstatně méně zpěvem. Lepší verzi nejspíš hned tak neuvidíte. Režisér David Mercatali je předním světovým odborníkem na Ridleyho tvorbu (na kontě má šest světových premiér, včetně původní produkce tohoto textu v Soho a na festivalu v Edinburghu). S Seanem Michaelem Vereym, který si zde zopakoval svou původní interpretaci role Donnyho Stixxe, si divák nemůže přát víc. Ale ono toho „víc“ skutečně přichází: William Reynolds, ostřílený harcovník Ridleyho inscenací, navrhl strohý, jednotně šedý prostor, který dává vyniknout mistrovskému, 70 minut trvajícímu monologu (a předpokládám, že je i autorem světelného designu).

A ten scénář! Philip Ridley je v jistém bláznivém a pokřiveném smyslu takový Howard Barker s humorem. Má v sobě také kus Stevena Berkoffa a pořádnou porci seriálu Mladí v partě (jedna z postav v této hře se dokonce jmenuje „Kelvin Turvey“, pokud mě sluch nešálí). Je to zkrátka velká zábava. A nebezpečná. V této perfektní inscenaci jeho mrazivé monodramatu (kde se nad hradbami vznáší duch Osborneova „Komika“... a ano, najdeme tu i odkazy na „Hamleta“) je k mání vše, co si s těmito autory spojujete, a také spousta důvodů k obavám.

Producenti George Warren a Martha Rose Wilson pro Metal Rabbit Productions tak přinášejí další fascinující a krásné dílo do nového centra odvážného divadla v Southwarku. Jejich osamělý herec si užívá každou minutu. Verey v režimu posttraumatického šoku dokonale vykresluje nervózní, příšernou postavu, která se snaží zavděčit za každou cenu, zatímco se občas propadá zpět do svého roztříštěného, vzteklého a bezmocného stavu, o němž se postupně dozvídáme Strašlivou pravdu. Mezitím Verey v rámci něčeho, co připomíná spíše jednostranné terapeutické sezení, plynule přechází do imitací svých deseti-, dvanácti-, čtrnácti- a patnáctiletých verzí a my sledujeme, jak se z Donnyho stal někdo, o kom stálo za to napsat takto skandální hru.

Cestou nám Verey představuje celou galerii přátel a rodiny: neurotickou a sebedestruktivní matku, které nikdo neřekne jinak než Yvonne; sebedestruktivního, ale dobře mínícího otce; milou, leč neschopnou tetu – ti všichni podporují malého Donnyho v jeho obsesivním zájmu o kouzelnické triky a touhu „stát se bavičem“. Pak je tu tetin příšerný syn-voják s nejlepším kamarádem, soused a jeho dcera, která se snaží spřátelit s jinak nespřátelitelným Donnym. Ale bez ohledu na to, jak laskaví lidé jsou, mezi ním a zbytkem světa zeje propast bez emocí. A zdá se, že zdaleka není jediný, kdo tímto trpí. Zatímco jeho neúprosný pochod k děsivé proslulosti nabírá na obrátkách, zachycujeme stopy, které by mohly vysvětlit nebo alespoň částečně srozumitelně zdůvodnit roztříštěnost jeho osobnosti: zdá se, že kořeny jeho utrpení tkví v vrozené vadě. Právě během její léčby – nutno dodat, že velmi úspěšné – v něm vyklíčila láska k iluzím a přetvářce.

Jakmile jednou přijme svou roli, je příliš ušlechtilý a oddaný své zvolené cestě, než aby kdy sundal masku svého povolání. Sledujeme, jak mu toto neochvějné lpění na masce – tak komické ve svém dogmatismu a tak patetické ve své neschopnosti – znemožňuje jakýkoli únik. Když nakonec sousedův bratr, okouzlující celebrita a idol nešťastného Donnyho, rázně strhne jeho drahocenné lešení předstíraného světa, následuje potopa.

V jejích troskách Donny konečně nachází schopnost začít mluvit o tom, jak žil a o čem přemýšlel. Přestože my jako diváci vidíme, že prožívá emoce, netušíme, zda si je on sám vůbec uvědomuje. Je to příběh o duchovi, v němž je jedinou postavou on sám – duch, který nekráčí životem, ale jen v něm straší. Vybledlý do šedi.

Hraje se do 3. prosince

REZERVUJTE SI VSTUPENKY NA TONIGHT WITH DONNY STIXX V THE BUNKER