ROZHOVOR: S Danou P Rowem, skladatelem muzikálu The Fix

Dana (vlevo) se Johnem Dempseym. Autor fotografie: Marvin Joseph/Washingtonpost.com

Hned od začátku mě odzbrojuje Roweova přátelská povaha, vřelost a nadšení; Rowe disponuje bohatými znalostmi a nakonec se svěřuje s dostatkem informací, aby objasnil mnohé šeptandy.

Rowe začíná odkazem na moudrost, kterou mu předal Cameron Mackintosh; v muzikálu slova říkají, co si máme myslet, a hudba nám říká, co máme cítit. To má pro Rowea zvláštní význam, protože v dětství silně koktal a hudbu popisuje jako svůj mateřský jazyk: „Měl jsem velké potíže, zejména na veřejnosti. Zašlo to tak daleko, že se moje učitelka ve čtvrté třídě rozhodla, že je to pro mě i pro ostatní děti příliš bolestné, abych přednášel referát před celou třídou. Viděla mě, jak si u piana něco vymýšlím, zatímco ostatní děti hrály, a řekla: ‚Proč příště pro svůj referát nesložíš hudbu?‘ Paní Martinové budu navždy vděčný za její prozíravost, protože jsem začal skládat hudbu a byl jsem tak nadšený z toho, že ji sdílím se třídou, že jsem se přes to koktání opravdu přenesl. Začal jsem psát hudbu ke knihám, ke stávajícím dramatickým momentům, zhudebňovat scény nebo příběhy.“

Kromě paní Martinové Rowe připisuje své úspěchy vztahům, které navázal, a přátelstvím, která vybudoval a pěstoval: „Nezačalo to tady ve velkoměstě, začalo to v mém rodném Columbusu v Ohiu. Dbal jsem na to, abych se zapojil do divadelního dění, i kdyby to znamenalo hrát v představení. Hrál jsem několik let. Jsem také hudební ředitel a dělal jsem asistenta nebo hrál v orchestřišti jen proto, abych byl vždy u toho a v kontaktu.“ Když pak Rowe pracoval na něčem vlastním, měl k dispozici velký rezervoár talentů, ze kterého si mohl vybírat lidi například pro natáčení demáčů, a přátele, které mohl oslovit s režií scény nebo s nimi probrat nápad. „Vztahy nejsou na jedno použití, jsou navždy. Pokud děláte dobrou práci a máte v těchto vztazích dobrou oporu, pak jste na správné cestě.“

Rowe spolupracoval s textařem Johnem Dempseym na řadě muzikálů, včetně Zombie Prom (1995), Fix (1997) a Čarodějky z Eastwicku (2000), a teprve před několika týdny začali psát novou show. Pracují však i nezávisle. Rowe přiznává: „Není nic lepšího, než když se s Johnem sejdeme, a to díky té dlouhé společné historii. Píšeme spolu dobře a rychle; nemusíme se prokousávat žádnou vatou. Je to všechno velmi opravdové. Ale nevisíme na sobě neustále.“ Rowe a Dempsey sdílejí stejné cítění, oba rádi pronikají na neprobádané území, zkoumají nadpřirozeno a jsou „tak trochu mimo,“ ale Rowe se cítí požehnán i spoluprací s Michaelem Amanem, Oscarem E. Moorem a Maribeth Grahamovou, z nichž každý z něj jako skladatele vytahuje něco osobitého. „Tito skvělí textaři mi přinesou název nebo nápad na píseň, dohodneme se na tónu a od toho se to pak odvíjí.“

Vždycky je fascinující setkávat se s umělci z různých oborů na různých úrovních zkušeností, ať už se v oboru teprve prosazují, nebo se pevně drží na špici, a Roweova upřímnost a věcnost je osvěžující. Od počátku 90. let měl Rowe to štěstí, že se živil výhradně psaním, ale svou zkušenost v divadle s jeho vzestupy a pády popisuje jako alchymii. „Nikdy jsem se nezastavil, abych si pomyslel, že je to risk. Pocházím z úplně normální rodiny a vždycky jsem byl prostě cílevědomý a vytrvalý. Vždycky jsem prostě našel způsob, jak dostát svým finančním závazkům a uskutečnit to. Člověk nikdy neudělá chybu, když udělá něco pro druhého. Když se postaráte o to, aby někdo jiný vypadal dobře, často vám to přinese štěstí. Pořád nemám týdenní plat, ale naučíte se v tom chodit a nešílet z toho.“

Právě v tuto vhodnou chvíli Rowe prozrazuje svůj nejnovější kousek „štěstí“ a informuje mě, že Fix se bude příští rok uvádět v londýnském West Endu. „Je to tak vtipné, zrovna jsem se díval na e-mail, když jsem šel sem na schůzku s vámi, a jsme opravdu nadšení.“ Sam Mendes režíroval profesionální debut muzikálu Fix v Londýně v Donmar Warehouse, kde zářili Philip Quast, John Barrowman a Katherine Evansová. „Trefili to dokonale! Byl to splněný sen, jedna z těch pohádkových věcí.“ Nedávno se však Fix dočkal obnoveného uvedení v Union Theatre. Rowe se vypravil k nám přes oceán, aby představení zhlédl, a popsal ho jako strhující. „Vidět ho v té nejprostší podobě v Unionu bylo stejně prospěšné. Miluju tu odvahu uvést takovou show v těchto podmínkách. Všichni měli jeden kostým, kromě hlavního hrdiny, který měl dva. Scéna byla minimální, ale prostě to fungovalo.“ Nemohu než souhlasit; úspěch představení v jednoduchém studiovém divadle typu „black-box“ vypovídá mnohé o základní kvalitě díla – o partituře, libretu a postavách na papíře. V počátcích show měl Rowe pocit, že Fix trochu předběhl dobu. „Pamatuji si, jak mě média kárala za to, že je to přehnané a politicky nereálné. V porovnání s dnešním světem je to jako procházka v Disneylandu.“ Je pravděpodobné, že politicky laděný Fix narazí v Londýně na menší odpor než v Americe? Rowe tuší, že Londýňané jsou otevřenější náročnějším tématům v divadle, a naznačuje, že máme možná větší sklon vnímat politické nepokoje jako zábavu. Amerika se podle něj může provinit tím, že divadlo bere příliš osobně a věří, že autorovo dílo odráží to, jakým by chtěl mít svět – jako nějaké pokřivené sebenaplňující se proroctví – místo aby ho viděla takové, jaké je: jako autory vyprávějící zajímavý příběh a pozorující dobré, špatné nebo zajímavé lidi. „Dělám tu teď velké zobecnění, ale kontrast v myšlení mezi Británií a Amerikou je velmi zajímavý.“ Tento kontrastní přístup zdůraznil i úspěch na cenách Tony v roce 2013 a popularita Kinky Boots na Broadwayi, které vyfoukly cenu za nejlepší muzikál svému komplexnějšímu a temnějšímu konkurentovi, muzikálu Matilda. Na univerzálně líbivém muzikálu jako Kinky Boots není nic špatného, ale jako forma jsou muzikály podle Rowea schopny víc: „Matilda je v New Yorku přijímána příliš osobně, jako by nesla příliš nebezpečné poselství. Přitom je to Roald Dahl, a k tomu tak dokonalé ztvárnění Dahla. Není to styl ‚Koukejte na mě!‘ Vypráví to příběh a každý aspekt spolupracuje na tom, aby se tak stalo.“ Mám pocit, že Rowe udělal správný krok, když se rozhodl znovu uvést Fix v Londýně. Je sice teprve začátek nové inkarnace této show, ale Rowe mi říká, že tým se dává dohromady a s nadšením začíná kouzlit s nápady a experimentovat. Nakonec doufají v dlouhé uvádění ve West Endu s možným, pozdějším turné. Sledujte náš web pro nejnovější aktualizace, jak se plány budou vyvíjet.“