ROZHOVOR: Drew McOnie o tom, jak vdechnout muzikálům život skrze tanec

Drew McOnie. Foto: Pamela Raith Když mluvíte s choreografem Drew McOniem, nemůžete se ubránit té nakažlivé mladistvé energii a hlubokému obdivu k talentu, který z tohoto mladého divadelníka přímo vyzařuje. Je to nesmírně inspirativní! Douglas Mayo ho na chvíli vyzpovídal o jeho začátcích, současných projektech i o tom, kam směřuje dál. Co vás přivedlo k choreografii místo toho, abyste se věnoval čistě kariéře tanečníka?

U mě to bylo trochu naopak – tančit jsem se začal učit hlavně proto, abych si osvojil slovník, který jsem potřeboval pro své vlastní pohybové vize. Nakonec mě ale tanec jako takový úplně pohltil a už mě nepustil. Miloval jsem sledování představení, pořád jsem někde poskakoval a vymýšlel vlastní show. Divadlo mě hluboce ovlivňovalo. Už jako malý kluk jsem z hlediště odcházel s myšlenkou: „Kéž by to byl můj nápad“ nebo „tohle jsem chtěl postavit já,“ spíše než abych snil o tom, že budu tu píseň zpívat nebo to číslo sám tančit.

Od té doby jsem na školním dvoře neustále pořádal příšerná představení. Mým největším propadákem byl Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť, na kterého nikdo nepřišel. Pak už to bylo jen o tom učit se za pochodu.

Obsazení muzikálu In The Heights. Foto: Johan Persson Kde začínáte, když dostanete nabídku na choreografii nové show? Choreografové jsou obvykle najímáni k tomu, aby dodali velmi specifický styl. Já si ale velmi brzy uvědomil, že se nenechám zaškatulkovat do jednoho žánru. Věřím, že klíčem k divadelní choreografii je diverzita.

Jako tanečník jsem si užíval nejrůznější styly, takže jsem chtěl být choreografem známým svou všestranností. Když se ke mně dostane nový projekt, nejvíc mě nadchnou tituly, které mě na první pohled děsí – přesně jako In The Heights.

Abych takovou show zvládl, musím se toho hodně naučit. Doufám, že mě právě tohle posouvá dál jako umělce.

Na jakých typech představení pracujete nejraději? Miluji inscenace, kde má tanec narativní funkci. Je vzrušující používat pohyb k vytvoření vizuálního jazyka celého příběhu. Jak k nové show přistupujete? Zavedení choreografové často spolupracují s tanečními aranžéry a mají své zavedené postupy. Jak je to u vás?

Katy Lowenhoff jako Gin a Simon Hardwick jako Tonic v inscenaci Drunk. Foto: Marc Hankins

Moc rád spolupracuji s hudebníky, skladateli a aranžéry. Na své nejlepší věci jsem nejvíce hrdý právě díky úzké spolupráci s hudebním nastudováním. Společně formujeme hudbu a pohyb tak, aby fungovaly v naprostém souladu.

Nedávno jste založil vlastní nezávislou taneční skupinu. Můžete nám o The Drew McOnie Company říct víc?

To byl můj celoživotní sen. Chtěl jsem vytvořit prostor, který oslavuje všestrannost muzikálových performerů – tu unikátní schopnost hrát a vyprávět příběhy skrze vlastní tělo. Došlo mi, že tady chybí těleso, které by vyzdvihovalo právě tento styl tance. Chtěl jsem místo, kde by se tito úžasní tanečníci mohli potkávat a sdílet společnou víru a vášeň pro řemeslo.

Je to takové to uvažování v duchu Chorus Line – show postavená na špičkově vyškolených umělcích. Jsou to lidé, kteří jsou v muzikálech často odsunuti do company a jen občas dostanou šanci zazářit v tanečním breaku.

Dostali jsme příležitost v Old Vic, což je naprosto zásadní. Je to nesmírně respektovaná a kreativní scéna a jejich zájem o naši company je pro mě výjimečný.

Momentálně připravujete novou produkci Jekyll a Hyde. Na co se můžeme těšit?

Je to neuvěřitelně vzrušující projekt, který teď v hlavě nosím dnem i nocí. Máme za sebou první workshop a po Vánocích nás čeká další. Je to titul, o kterém se teď díky nové adaptaci na ITV hodně mluví. Hudbu píše Grant Olding, se kterým jsem dělal už na projektu Drunk. Skvěle si rozumíme, je to takové souznění myslí. Bude to mít kořeny v muzikálu, bude to temné, sexy a hudba bude geniálním střetem elektroniky a dechového swingu. Máme dvanáctičlennou taneční company, která je naprosto fenomenální. Při tolika projektech v přípravě i v provozu, stíháte vůbec spát? In The Heights teď běží v King's Cross Theatre, zkouším The Lorax, vánoční představení pro Old Vic, a po celé Británii právě touruje nová produkce Hairspray. A do toho všeho Jekyll a Hyde. Ale ujišťuji vás, že se mi díky tomu spí o to lépe. Máte nějaký vysněný titul, který byste chtěl dělat? Samozřejmě jsou tu klasiky, které chce dělat každý choreograf, jako Zpívání v dešti. Ale to, co mi skutečně rozproudí krev v žilách, jsou nové věci. Mám obrovský respekt k ikonám jako Jerome Robbins, Bob Fosse nebo Michael Bennett. Pokaždé, když děláte show, kterou původně stavěli tito velikáni, díváte se na ni určitým filtrem. Pro mě by bylo největším potěšením pracovat na titulu, kde bych mohl choreografii vytvořit čistě z vlastní fantazie, bez nutnosti parafrázovat. Na to se moc těším. RESERVUJTE SI VSTUPENKY NA  IN THE HEIGHTS, THE LORAX, HAIRSPRAY (TURNÉ) NEBO JEKYLL A HYDE