RECENZE: 1984, Playhouse Theatre ✭✭✭✭

1984

Playhouse Theatre

18. června 2015

4 hvězdičky

Recenzent: James Garden

1984 je komplikovaný román – o to víc, že Orwell za hlavní děj knihy přidal údajně „anonymní“ dodatek o Newspeaku, který mnozí čtenáři často jen zběžně proletí a zapomenou. Právě nad tímto dodatkem však autoři adaptace a režiséři Robert Icke a Duncan Macmillan strávili hodiny práce, aby našli klíč k nové, svěží podobě této klasiky, která se nyní na omezenou dobu vrací na prkna Playhouse Theatre.

Ačkoliv je inscenace výrazně stylizovaná a někdo by mohl říci, že až překombinovaná – s blikajícími světly, živými videoprojekcemi a všemi těmi scénickými efekty – všechny tyto prvky se spojují v naprosto znepokojivé a autentické jevištní převyprávění knihy, kterou četl snad každý dospívající, aby se cítil trudnomyslně. Jenže i tehdy, jakmile ji odložili, byla jejich duše navždy poznamenána. A tato inscenace zůstává tomuto duchu naprosto věrná.

Matthew Spencer v roli Winstona předvádí nezapomenutelně elektrizující výkon, kterému skvěle sekunduje Janine Harouni jako Julie. O’Brien v podání Tima Duttona nahání hrůzu tím nejlepším možným způsobem – člověk by si skoro přál, aby mohl být v digitálně vložen do Matrixu místo agenta Smithe. Sledovat jejich duel v Místnosti 101 mě okamžitě vrátilo do mého pokoje ve třinácti letech, kdy jsem ve tři ráno vyděšeně zíral do Orwellova textu a nemohl odtrhnout oči.

Stejně tak nelze nic vytknout ani širšímu souboru; každý člen ansámblu je obsazen naprosto přesně.

Bohužel je tu jeden aspekt produkce, který přece jen pokulhává – jsou chvíle, kdy by se hra měla přestat snažit o okatou moralizaci, aby nepůsobila příliš „kazatelsky“.

Promítání slova „SOCIÁLNÍ ŠKRTY“ přes projekci Velkého bratra je zbytečné. Adaptace i herecké výkony jsou samy o sobě dostatečně výmluvné, a tak videoprojekce občas až příliš křečovitě křičí: „PODÍVEJTE, TATO HRA JE TOTÁLNĚ RELEVANTNÍ I V ROCE 2015.“

Podobně je tomu i v „čtenářském kroužku“, který tvoří rámec inscenace – vyskytuje se tam až příliš mnoho „vševědoucích“ dialogů, které bijí do očí. Tohle není kus, který vyžaduje neustálé pomrkávání na diváka, a hrozí, že se o to pokouší až příliš často. Nepotřebujeme tolik nápověd, abychom rozpoznali genialitu této inscenace, kolik si tvůrci myslí.

Přesto všechno je tato produkce moderním mistrovským dílem.

Pořiďte si vstupenky hned, než vás odvlečou do Místnosti 101.

RESERVUJTE SI VSTUPENKY NA 1984 V PLAYHOUSE THEATRE