RECENZE: An Octoroon, National Theatre ✭✭✭✭✭

Paul T Davies hodnotí hru An Octoroon od Diona Boucicaulta v adaptaci Brandena Jacobs-Jenkinse, kterou aktuálně uvádí National Theatre.

Ken Nwosu v inscenaci An Octoroon. Foto: Helen Murray An Octoroon.

The Dorfman, National Theatre.

19. června 2018

5 hvězdiček

Rezervovat vstupenky

Dion Boucicault byl mezi lety 1840 a 1880 nejslavnějším a nejproduktivnějším dramatikem na světové scéně. Mezi jeho četné obdivovatele patřila i královna Viktorie a mimo jiné to byl on, kdo zavedl systém autorských honorářů pro dramatiky. Jeho dnes již téměř zapomenutá hra The Octoroon z roku 1859, založená na hrůzách otroctví, kterých byl svědkem v New Orleans, vyvolala po premiéře jak nadšené ohlasy, tak vlnu rozhořčení, přičemž urazila oba tábory v otázce otroctví. Nyní Branden Jacobs-Jenkins představuje svou adaptaci a úvodní prolog černošského dramatika o tom, co znamená být černochem, nasazuje brilantní tón. V Boucicaultově době se bílí herci samozřejmě líčili načerno, aby mohli hrát černošské otroky. Když zde sledujeme černošského herce líčícího se nabělo, bílého herce líčícího se načerveno pro roli původního obyvatele Ameriky a asijského herce líčícího se načerno, víme, že nás čeká kus, který míří přímo k jádru rasismu. Co na začátku netušíte, je, jak zábavná a originální tato hra bude.

Vivian Oparah a Celeste Dodwell v An Octoroon. Foto: Helen Murray Za vše vděčíme inovativní, energické a ohromující režii Neda Bennetta, která plně přejímá melodramatičnost originálu a inscenuje ji v maximální možné míře v devatenáctém století. Produkce, původně uvedená v Orange Tree Theatre, si zachovala svou komornost; čtvrtá stěna zde není jen zbořena, je přímo prokopnuta a zničena přímým oslovováním i odhalením divadelní techniky publiku. Černošský dramatik a Boucicault se přou o přístupy k divadlu a o tom, jak dříve bylo všechno „lepší“. Meta-divadlo se vrství v momentě, kdy sledujeme techniky při přestavbě scény, zatímco Jacobs-Jenkins vysvětluje, proč nemůžeme mít finále čtvrtého dějství s hořící lodí. Přesto se dočkáme plamenů, dočkáme se švihácké akce a inscenace mi svou odvahou a ambicemi neustále brala dech. V jedné působivé sekvenci si Jacobs-Jenkins stěžuje Boucicaultovi, že dějový prvek s fotografií je v naší éře selfíček zbytečným odhalením. Pak nám ukáže jedinou fotografii, která vám hrůzu rasismu doslova vypálí do sítnice.

Iola Evans v An Octoroon. Foto: Helen Murray.

Celý soubor je fantastický. Ken Nwosu v rolích dramatika, „hrdiny“ George a „padoucha“ Closkyho podává úžasně fyzický, energický a silný výkon, kdy v druhé polovině doslova přeskakuje z jedné postavy do druhé. Pokud se letos v Londýně objeví lepší mužský herecký výkon, budu u toho chtít být. Kevin Trainor je coby Boucicault skvěle uličnický a sardonický a Alistair Toovey dokonale vystihuje vnitřní rasismus v roli domácího otroka Peta. Ženy, na které doléhá ještě více vrstev útlaku, jsou vynikající. Iola Evans je jako „míšenka“ Zoe dojemně zranitelná, Celeste Dodwell hraje brilantně rozmazlenou Grace a Vivian Oparah s Emmanuellou Cole komentují a provázejí dějem s trefnými postřehy a humorem. Každé zatmění vás nechá v napětí, co uvidíte dál, a Br’er Rabbit (vynikající fyzické podání Cassie Clare) je přímo noční můrou. Představení doprovází živá hudba violoncellisty Kwesiho Edmana a osvětlení i zvuk se zde stávají samostatnými postavami.

Ken Nwosu a Alastair Toovey v An Octoroon. Foto: Helen Murray Inscenace hraná „v aréně“ těží z geniality hry v tom, že se melodramatu současně smějeme, a přitom nás plně zasahuje dopad a dědictví rasismu. Je pravda, že závěrečný akt působí po velkolepém divadle toho čtvrtého trochu utlumeně, ale na tom záleží jen málo, když stojíte tváří v tvář takové originalitě a stylu. Vzhledem k vítané zprávě, že se inscenace Nine Night v prosinci stěhuje do Trafalgar Studios, mohu jen doufat, že An Octoroon bude následovat do většího divadla nebo k dalšímu uvádění. Do té doby bojujte o místo na toto vyprodané představení. Je to mimořádný zážitek.

Hraje se do 18. července 2018

REZERVOVAT VSTUPENKY NA AN OCTOROON