RECENZE: Jak se vám líbí, Southwark Playhouse ✭✭✭

Jak se vám líbí

Southwark Playhouse

19. září 2014

3 hvězdičky

„Jak se vám líbí“ je hra, kterou si nejsem tak úplně jistý. Vlastně do toho prostě prásknu a řeknu to narovinu. (Shakespeare je už pěkných pár let po smrti, takže nehrozí, že by mě hned začal pasivně-agresivně blokovat na Twitteru nebo tak něco.)

Dle mého názoru není „Jak se vám líbí“ úplně to nejlepší, co Will kdy napsal. Protože jsem nenapravitelný romantik, pokud jde o život a dobu našeho milovaného Barda, předpokládejme prostě, že měl při psaní této hry na práci zajímavější věci. Možná ho tlačil nesmyslný termín... nebo měl zrovna kocovinu? Představme si, že Willovi v jeden nečekaně větrný den v Londýně omylem vypadly z rukou listy čtyř nových mistrovských děl a on je pak narychlo posbíral a svázal dohromady, čímž vzniklo „Jak se vám líbí“ – rozvláčná, nesourodá komedie s postavami, jejichž osud závisí na iracionálním vévodovi, který je náladový jako počasí v samotné hře.

Shakespearovi ale ty dějové trhliny vzápětí odpustíme; „Jak se vám líbí“ je nakonec jednou z nejcitovanějších her kánonu, už jen díky monologu „Celý svět je jeviště“ z druhého dějství. Ingredience pro skvělou, i když poněkud přeplněnou komedii tu jsou všechny: dva bratři – odlišní jako noc a den; dvě dívky – jedna hloubavá a vysoká, druhá čiperná a malá; převleky a lsti; osvobozující les; šašek atd. atd. Poetika hry a Rosalindina rázná obhajoba moudrých žen navíc bohatě uspokojí i ty diváky, kteří prahnou po vytříbeném slovu.

Podobně jako tato nezkrocená a roztěkaná komedie jsou i mé dojmy z této inscenace směsicí rozporů. Vzhledem k množství vedlejších zápletek a zdánlivě náhodných odboček patří režiséru Dereku Bondovi velký dík za to, že se mu podařilo příběh vykreslit mistrovsky srozumitelně. Nicméně i samotná inscenace bere diváka na divoce nepředvídatelné divadelní dobrodružství. Během dvou hodin putujeme náročným terénem – od suchopárnosti a nedostatku invence až k radostnému a opojnému zážitku – přičemž některé zastávky na trase jsou zdařilejší než jiné. Úvodních dvacet minut postrádá barvy, hudbu i humor. To je překvapivé po drzé propagační kampani a ještě drzejším prologu v podání Simona Lipkina v roli šaška Touchstona. Tyto počáteční šediny rozjasní snad jen, a možná nezáměrně, příchod Minala Patela jako zápasníka Charlese, který má na sobě něco, co vypadá jako dámský kabát a kostým Tarzana.

Přesto jsem neztrácel naději; Southwark Playhouse obvykle své diváky nenechává na holičkách. A víte co? Odměna přišla a je výjimečná. Úmornou jednotvárnost ukončuje táhlý vzdech violoncella a první vločky sněhu snášející se na scénu, což okamžitě probouzí publikum, které se dosud topilo v expozici. Přechod od dvora do Ardenského lesa, kdy se na hlavy našich posmutnělých cestovatelů sype bílý papír za doprovodu podmanivé původní hudby Judea Obermullera, je momentem tak dechberoucí krásy, že vše předchozí je zapomenuto a já v podstatě začínám nanovo. Toužil jsem po divadelním kouzlu a najednou jsem se ocitl v Narnii.

Pak, s padajícím zeleným papírem léta, přichází na řadu zábava a lehkomyslnost. Lipkin by mohl říkat i vlastní jméno a bylo by to vtipné, ale do této inscenace vdechne skutečný život ve chvíli, kdy se objeví s Audrey, loutkou podnapilé ovce. A není to jen hravý Lipkin; skvělý komediální výstup předvádí i Joanna Hickman jako venkovanka Phebe. Phebe je sice jednou z Shakespearových zbytečnějších postav, ale její přítomnost zde plně ospravedlňuje brilantní, nafoukaný výkon Hickmanové – nemluvě o Rosalindině humorné poznámce: „Prodej se, dokud můžeš, nejsi zboží pro každý trh.“

Vrcholy a propady hry, chvíle smíchu i zívání sice pokračují, ale i když je tato inscenace nevyrovnaná, multitalentované obsazení si drží úroveň. Harry Livingstone hraje nespokojeného mladšího bratra, ze kterého se stane básník a milovník Orlando de Boys. Livingstone má klidnou tvář, melancholický šarm a působí velmi přirozeně – nemluvě o jeho tajném úsměvu pro Rosalindu, který u srdce zahřeje i ty největší mrzouty. Sally Scott je jako Rosalinda rovněž okouzlující – nejlepší je ve svém přestrojení s knírkem jako „drzý páže“, kdy zkouší a školí svého milence a připomíná mu, že pokud jde o ženy, „čím jsou moudřejší, tím jsou svéhlavější“.

Shrnutí v kostce: Máme tu recenzi dvou tváří – hra „Jak se vám líbí“ se sice pohybuje jako kyvadlo od nevýraznosti k odvaze a od chmurnosti k jasu – ale rozhodně stojí za vidění. Už jen kvůli deseti krásným hereckým výkonům a lahodnému shakespearovskému úniku ze sychravého londýnského září.

Jak se vám líbí se hraje v Southwark Playhouse do 18. října 2014

Foto: Robert Workman