RECENZE: Asking Rembrandt, Old Red Lion Theatre ✭✭✭✭✭

Asking Rembrandt (Ptaní se Rembrandta). Foto: Chris Gardner Asking Rembrandt

Old Red Lion Theatre, Islington

25. června 2015

5 hvězdiček

Rezervovat vstupenky Výstava v National Gallery věnovaná Rembrandtovým pozdním dílům na přelomu roku se zaměřila na malířovu tvorbu v 50. a 60. letech 17. století. Její hlavní, byť nevyřčenou myšlenkou byla triumfální vytrvalost a energický vývoj umělcovy kreativity tváří v tvář bankrotu, úmrtím blízkých, právním sporům a chatrnému zdraví. Technická odvaha a inovace při zachycování charakteru pokračovaly zejména v jeho pozdějších portrétech. Bylo to kvůli oněm nepokojům a postupnému hroucení jistot, které provázely jeho rané úspěchy, nebo navzdory jim? To je jedna z mnoha strhujících otázek, které klade působivá hra Steva Goocha Asking Rembrandt, uváděná v divadle Old Red Lion v Islingtonu. Jde o třetí hru, v níž se Gooch zamýšlí nad tím, jak jsou priority a tvůrčí volby umělce formovány společností. Stejně jako výstava, i děj hry se soustředí na malířova střední léta v období vrcholící finanční krize kolem roku 1656. Setkáváme se s ním v jeho ateliéru ve společnosti družky Hendrikje (Henni) a přeživšího syna Tita. Do domu občas zavítá Rembrandtův bohatý mecenáš, magistrátní rada, básník a sběratel umění Jan Six. Jádro hry tvoří právě jejich diskuse o umění obecně i o Rembrandtově tvorbě, přičemž tón kolísá od přátelského popichování až po břitký slovní souboj. Rembrandt v podstatě čelí třem problémům: dlouhá léta si žil nad poměry v honosně zařízeném domě s vysokou hypotékou, v důsledku čehož se stal zcela závislým na neustálém přísunu lukrativních zakázek, jen aby se udržel nad vodou. Zakázky však začaly ubývat – částečně kvůli jeho neomalenosti ke klientům, zvláště pokud měli k hotovému dílu výhrady, a částečně proto, že mu práce trvala čím dál déle. Na svou obranu tvrdí, že „neotálí“, nýbrž „nechává věci uzrát“, aby našel nové způsoby vyjádření charakteru. Tyto potíže umocňuje jeho odmítání sňatku s Henni, čímž si vysloužil nepřátelství místní kalvinistické církve, která je obviňuje z hříšného soužití. V neposlední řadě má složitý vztah se svým dospívajícím synem, na kterého coby prodavače spoléhá, ale zároveň pohrdá jeho vlastními uměleckými pokusy. Celkově ho vidíme jako klasického hrdinného umělce kráčejícího vstříc pádu, a divák je vybízen k zamyšlení, zda to, co následuje, je spravedlivým trestem, kdy po hybris (pýše) nevyhnutelně přichází nemesis (odplata), nebo příkladem jedinečného tvůrce, který si díky svému umění zaslouží výjimku z běžných společenských pravidel.

Historické záznamy z tohoto období Rembrandtova života jsou překvapivě strohé, což autorovi dává dostatek prostoru pro dramatickou fabulaci. Gooch skvěle využívá faktu, že Six poskytl Rembrandtovi značnou půjčku v době, kdy mu stál modelem pro slavný portrét, který je dodnes v držení jeho rodiny. Víme také, že se krátce nato rozešli ve zlém. Z těchto střípků Gooch mistrně vystavěl vrcholnou scénu hry, která s velkým dramatickým účinkem a analytickou přesností spojuje všechna předchozí témata. Máme o obchodníkovi či mecenáši uvažovat jako o Mecenášovi, Svengalim nebo Mefistofelovi? Má umělec dbát přání zadavatele, nebo následovat své tvůrčí instinkty, ať už vedou kamkoli? Kdo má právo interpretovat portrét – umělec, portrétovaný, nebo veřejnost? Může přátelství a sdílení estetických hodnot přežít třídní rozdíly a propast v talentu a chápání? To jsou některé z otázek, které krystalizují v této konfrontaci způsobem hodným Bernarda Shawa v jeho nejlepší formě.

Všichni herci podávají znamenité výkony. Liam McKenna zachytil velkorysost, kterou si u Rembrandta představujeme, spolu s jeho živelnou jadrností, prchlivostí a mazaností v otázkách peněz a vztahů, kterou známe z jeho slavných autoportrétů. Má robustní fyzické charisma, vtip a energii potřebnou k oživení dlouhých diskusí o podstatě jeho řemesla. Cítíte z něj také člověka, který neztratil kontakt se svými skromnými kořeny, muže s hlubokým citem pro rodinu a život, který se má žít a vychutnávat tady a teď – jak v soukromí, tak ve své umělecké personě. Ztvárnit genialitu na jevišti je nesmírně obtížné – hrozí přehrávání a pocit nereálnosti. Je důkazem McKennovy dovednosti, že je stejně přesvědčivý jako lživá, zranitelná a chybující postava, i jako někdo, kdo věrohodně posouvá hranice toho, co lze vyjádřit olejomalbou.

V atraktivním kontrastu k němu působí John Gorick jako Six. Navenek ztělesňuje uhlazenou světáckou sofistikovanost a únavu světem, pod níž se však skrývá tvrdost a sebevědomí. Nenechá nikoho na pochybách, že je to tvrdý vyjednavač a obchodník, nikoli jen estét. Vzhledem a stylem připomíná Simona Callowa, ovšem bez jeho typických manýr. Má za úkol hájit selský rozum a světskou rozumnost, což se mu daří skvěle – v jeho podání odhaluje Six lidskost a hloubku stejně jako sebeovládání a silné vědomí svého postavení ve společnosti. Jeho studené vystupování také účinně kontrastuje s McKennovou nespoutanou živelností.

Role Henni a Tita v podání Esme Patey-Fordové a Loze Keystona jsou spíše vedlejší, ale oba herci své příležitosti využili naplno. Patey-Fordová dává nahlédnout, proč Rembrandt shledal Henni tak okouzlujícím protikladem ke své zesnulé ženě Saskii: má v sobě lehkost a neformálnost, která tvoří skvělý protipól k vážným debatám, zároveň s ní však soucítíte jako s osobou, která musí místo Rembrandta snášet opovržení společnosti kvůli jejich neoficiálnímu vztahu. Její herectví jasně ukazuje její oběť, a tím i hloubku lásky k malíři. Není jen figurkou v zápletce, ale klíčovým prvkem emocí celého kusu. O Titovi toho víme velmi málo, ale Keystone vytvořil postavu značné fyzické dynamiky; působí jako mnohem přirozenější obchodník než jeho otec a představuje dojemnou směs mladické neohrabanosti a pouliční chytrosti.

V horním sále divadla Old Red Lion není mnoho místa k manévrování, ale tvůrčí tým pod vedením režiséra Jonathana Kempa vytvořil variabilní a vkusnou scénu. Poskytuje inscenaci bohatý podklad plný uměleckého nepořádku, rekvizit a nádherných látek – je to záměrně divadelní způsob, který se k Rembrandtovým malbám z tohoto období skvěle hodí. Intimní atmosféra a precizní herectví vás okamžitě vtáhnou do složitých vztahů i témat, díky čemuž nás čeká myšlenkově podnětný a lidsky hřejivý večer v divadle. Hra se uvádí až do poloviny července a stojí za pozornost v každém ohledu. Ale až si příště budete natahovat rukavice, možná už o nich nikdy nebudete přemýšlet úplně stejně jako dřív…

Hra Asking Rembrandt se v Old Red Lion Theatre uvádí do 18. července 2015