RECENZE: Buyer and Cellar, Barrow Street Theatre ✭✭✭✭

Michael Urie ve hře Buyer and Cellar. Foto: Joan Marcus Buyer and Cellar

Barrow Street Theatre

13. ledna 2014

4 hvězdy

Před pár lety jsem k narozeninám dostal exkluzivní obrazovou publikaci v pevné vazbě od Barbry Streisand (nikdy nebylo úplně jasné, jestli to byl vtip, nebo to dárce myslel vážně, protože můj rozpolcený vztah k této velké divě byl vždy patrný). Nakonec se z toho ale vyklubal jeden z těch darů, které dělají radost neustále.

V této knize Streisandová teoretizuje o architektuře a svém neuvěřitelném sídle, o všech jeho zákoutích. Stačí náhodně otevřít jakoukoli stránku, přečíst ji nahlas a je téměř jisté, že narazíte na něco nesmírně vtipného – i když pravděpodobně nezáměrně. Kniha mi díky tomu přinesla spoustu radosti a nyní se v půvabném divadle Barrow Street Theatre na off-Broadwayi hraje kus, který byl právě touto publikací inspirován.

Jonathan Tolins vzal knihu jako výchozí bod. Představuje si podzemní nákupní pasáž, kterou si Streisandová nechala doma vybudovat pro všechny své věci, a zamýšlí se nad tím, jaký asi musí být život chudáka, který v této pasáži pracuje.

Na scénu přichází Michael Urie, nadaný a ve skutečnosti naprosto brilantní herec, který je jedinou hvězdou Tolinsovy hry Buyer and Cellar. Hraje nejen sám sebe, ale i Alexe Morea (zmíněného prodavače a vzdáleného bratrance sira Thomase Mora), Alexova přítele Barryho, samotnou La Streisand, její bezcitnou osobní asistentku Sandru a Jamese Brolina.

Sledovat Urieho je zážitek; jeho komediální načasování je dokonalé a cit pro jednotlivé postavy naprosto přesný a plný detailů. Bez námahy mezi nimi přepíná a s lehkostí a rychlostí vyvolává na scéně tu pravou osobnost, kterou děj právě vyžaduje.

Jeho výkon je neúnavně šarmantní a vtipný. Ducha a podstatu Streisandové zachycuje dokonale; jako diva je až neuvěřitelně zábavný. Ale i jeho ostatní postavy jsou stejně přesvědčivé. Samotná hra je navíc víc než jen komediální kousek, jak se o ní píše: v mnoha ohledech jde o vážné a podnětné zamyšlení nad slávou, samotou, osamělostí, přátelstvím a lidskostí.

Urie dokáže být ve stejný moment nesmírně dojemný, až dechberoucně upřímný i snově rozmarný. Cítíte jeho úžas, strach, tiché odevzdání se moci této divy i to, jak se nechá svést jejím světem. Vidíte jeho omyly v tom, co je v životě důležité, jeho umíněnost, pád i smutek – je to bohatá mozaika skutečných emocí odehrávající se na pozadí fraškovitých a absurdních hodnot, které jsou všechny velebeny v oné luxusní knize.

Tolins napsal něco skutečně výjimečného – alegorii moderní doby. Mohlo by se zdát, že je to jen o gayích a jejich fascinaci Streisandovou, ale ve skutečnosti je to o křehkosti lidského údělu a snadných chybách, které náš život ochuzují.

V každém ohledu jde o lahodný a uspokojivý divadelní zážitek. Urie je zkrátka pozoruhodný.