RECENZE: Karlík a továrna na čokoládu, Theatre Royal Drury Lane ✭✭✭✭

Vidioti. Foto: Johan Persson Karlík a továrna na čokoládu

Theatre Royal, Drury Lane

27. března 2015

4 hvězdičky

Téměř dva roky po premiéře v krásně zrestaurovaném divadle Theatre Royal, Drury Lane je inscenace muzikálové adaptace Karlík a továrna na čokoládu v režii Sama Mendese ve vynikající formě. Nic to nedokládá jasněji než fakt, že představení neztratilo nic ze svého tempa ani ve chvíli, kdy museli zaskočit tři náhradníci. Soubor nepolevil: ti v publiku, kteří nevěděli, že obvyklí představitelé hlavních rolí nevystupují, by si toho kromě oznámení ve foyer vůbec nevšimli. Úroveň výkonů je vynikající. Roald Dahl je v současné době na londýnských jevištích zastoupen dvakrát, přičemž třetí inscenace vycházející z jeho děl se chystá. Kromě Karlíka a továrny na čokoládu stále láká davy Matilda v Cambridge Theatre, zatímco v Royal Court se chystá premiéra nemuzikálové adaptace The Twits. Dahlovo jméno se na divadelních poutačích snad nikdy nevyjímalo tak výrazně jako nyní.

Matilda a Karlík a továrna na čokoládu jsou velmi odlišné muzikály. Matilda je svérázná, odbojná a anarchistická, s texty a hudbou od muzikálového nováčka Tima Minchina. Karlík a továrna na čokoládu je poctivý starosvětský broadwayský muzikál s hudbou a texty od osvědčených broadwayských spolupracovníků: Marca Shaimana a Scotta Wittmana. Přestože mají společného autora předlohy, styly obou děl nemohou být odlišnější. Matilda stojí na pravdivosti výkonů, svých excesech a rebelském jádru. Karlík a továrna na čokoládu vyžaduje skutečné srdce, aby utáhlo velkolepá čísla a morální ponaučení, která jsou v jeho cukrovinkové formě obsažena.

Naštěstí současné obsazení vyzařuje cit a jejich naprosté nasazení je nakažlivé a strhující.

Od premiéry se věci změnily, nebo spíše usadily do okázalého komfortu. Moudře byl vypuštěn úvodní film o výrobě čokolády (pokud si dobře vzpomínám na téma) a došlo k drobným hudebním škrtům. Čísla jsou vybroušená a skvěle nacvičená; nádherně barevné (a někdy záměrně bezbarvé) kostýmy a scény Marka Thompsona jsou v bezchybném stavu a bez námahy vyvolávají potřebný pocit kouzel.

Melodičnost a hravost hudby Marca Shaimana zůstává nakažlivá a podmanivá. Čím víc ji člověk zná, tím je spokojenější. Jeho texty a texty Scotta Wittmana jiskří a praskají, baví i matou zároveň – v souladu s tématy díla je nečekané (a velmi vítanou) součástí každého okamžiku. Jako bonboniéra s výběrem čokolád, i každá z jejich písní přináší svůj jedinečný požitek – některé sladké, některé křupavé, jiné temné nebo rozplývavé. V mixu je také jedna stará oblíbená píseň od Lesleyho Bricusse a Anthonyho Newleyho, Pure Imagination, a její přítomnost celou kolekci obohacuje a nabízí něco pro potěšení každého diváka.

Ewan Rutherford byl v roli Karlíka ve skvělé formě. Má suverénní jevištní projev, velmi čistou dikci, opravdový a velmi příjemný pěvecký hlas a onen pocit úžasu, šarmu a nevinnosti, který Karlík musí mít, aby show fungovala. Nic nepřehání a lehce a přirozeně buduje svůj vztah k dědečku Pepovi i oddanost k rodičům a ostatním prarodičům. Pocit lásky v rodině Bucketových je hmatatelný a Rutherford je jejím pevným středobodem. Vyzařuje z něj empatie ke všem, které potká – na tak mladého muže je to úžasně jistý výkon.

Moment, kdy Karlík rozbaluje tabulku čokolády a nachází zlatý tiket, je kouzelný. Rutherford ho hraje nádherně a pochybuji, že v sále zůstalo jediné oko suché, když sledovalo, jak se jeho tvář rozzářila v nepopsatelném štěstí. Diváci slyšitelně vydechli, následovaly hromy potlesku a výkřiky radosti – i když víte, že Karlík tiket dostane, ten okamžik, kdy se tak stane, je jako adrenalinová injekce přímo do vašeho centra radosti.

V zastoupení Alexe Jenningse byl Ross Dawes v každém ohledu velkolepým Willy Wonkou. Obzvláště potěšující bylo slyšet partituru skutečně skvěle zazpívanou. Dawes má ohebný, zajímavý hlas, silný ve výškách a expresivní v celém rozsahu. Výborně zvládl parlandové písně, každé slovo bylo srozumitelné, každá nota měla svou váhu a v písni Pure Imagination se blýskl plným, sametovým tónem. Čísla It Must Be Believed To Be Seen a Strike That! Reverse It! byla skvostná a sršela stylem.

Dawes dělá Wonku excentrickým a nonšalantním, ale nikdy ne zlým nebo laciným. Je to rozumná, ucelená charakterizace, která výborně funguje ve vztahu ke Karlíkovi, dospělým, nesnesitelným dětem se zlatými tikety i kouzelným Umpa-Lumpům. Je to Wonka pro každou příležitost – popudlivý, sangvinický a, inu, „wonky“ (ulítlý): prchlivý a rošťácký, to ho vystihuje nejlépe.

Není to kniha, ani jeden z filmů. Pokud tedy přijdete s očekáváním Wonky, který odpovídá vaší vlastní představě nebo svérázným kreacím pánů Wildera a Deppa, možná budete zklamaní. Ale pokud přijdete s otevřenou myslí, Dawesův Wonka vás strhne svým podmanivým výkonem plným barev a bujarého bláznovství.

Jako dědeček Pepa je Billy Boyle dokonalou směsicí mazaného starého kozla, laskavého dědečka, milujícího patriarchy a dospívajícího darebáka. V šibalském záblesku jeho očí je přesnost, která upoutá pozornost. Jeho spolupráce s Rutherfordem je jemně vyladěná; působí jako starší a mladší verze sebe sama. Dobře zpívá a bere si pozornost právě tehdy, když má. Je to velkorysý výkon plný srdce. Ostatní postarší členové rodiny Bucketových – Antony Reed, Roni Page a Myra Sands – tvoří skvělou, vyjevenou a „vlasatě“ potrhlou podporu.

Rodiče držitelů zlatých tiketů jsou naprostým požitkem.

Josefina Gabrielle je jako alkoholička paní Teaveeová naprosto neodolatelná – připomíná křížence Donny Reedové s postavou z Křehké rovnováhy; dokonalé vlasy, make-up, šaty i kabelka, je to mateřská fúze vrtošivosti a tajného popíjení. Gabrielle zachycuje hrůzu z jednání se svým nepříčetným synem do mrazivých detailů a přitom se stále usmívá. Její pád z kopce z jedlé trávy je komediální blaho. Delikátní v každém ohledu.

Clive Carter se velkolepě vyžívá v roli odporného, hrabivého magnáta pana Salta, otroka své tyranské dcery Veruky v baletní sukénce (energické a naplno odehrané podání Amy Carterové). Má výborný hlas a postavu udělal slizkou, úlisnou a odpornou přesně tím správným způsobem. Paul J Medford je skvělý jako zmatený a ohromený pan Beauregarde a jeho elán a vokální výkon srší energií a sebevědomou radostí. Jasna Ivir dělá z paní Gloopové udivený, jódlující anachronismus – přesná a požitkářská, své excesy dávkuje dokonale.

Výbornou práci odvádějí také Cherry (Kate Graham) and Jerry (Derek Hagen), neskutečně hezcí rivalové z televizního zpravodajství. Jed pod povrchem je hmatatelný a skvěle zahraný. Richard Dempsey a Kirsty Malpass jsou naprosto dokonalí jako Karlíkova matka a otec a jejich teskná píseň If Your Mother Were Here je skutečně krásná a shrnuje upřímnost a oddanost, která pohání celou rodinu Bucketových.

Kromě Veruky a do jisté míry Augusta (Vincent Finch do toho dává všechno) jsou dětští držitelé zlatých tiketů (kromě Karlíka) trochu zahlceni nároky, které na ně kladou partitura, texty a zvukový design (Paul Arditti). Není to chyba interpretů, ten úkol je prostě příliš těžký. Zpívat v daném tempu s vyžadovanou úrovní dokonalé dikce tak, aby bylo vše jasně slyšet až na balkon – to je na mladého umělce hodně. Člověk si říká, zda by to všechno nefungovalo lépe, kdyby dospělí hráli i ostatní děti kromě Karlíka; dospělí by měli být schopni dodat potřebnou komediální a vokální obratnost. U Karlíka je nezbytný správný věk, zda jsou stejně kritičtí i ostatní dětští představitelé, je na diskuzi.

Mendesova vize Umpa-Lumpů je stejně okouzlující a opojná jako při prvním zhlédnutí. Opakované návštěvy představení skutečně pomáhají pochopit propracovanost a bujarost jejich výkonů. Každý člen týmu odevzdává maximum, pracuje s vervou a živou výmluvností – jejich čísla dělají z druhého dějství nepřerušovanou jízdu plnou radosti.

Hudební nastudování Nigela Lilleyho je po celou dobu vynikající. Orchestr poskytuje svěží a energický doprovod a veškerý zpěv, sboru i sólistů, je prvotřídní a plný elánu. Je radost poslouchat tak zručné hudebníky na scéně i mimo ni, jak vdechují život notám, melodiím a harmoniím. Peter Darling přispívá svou vynalézavou a obratnou choreografií, která dodává dění stejnou měrou ztřeštěnost i šmrnc.

Skleněný výtah se nyní naštěstí vznáší z jeviště a cestuje vysoko do sálu nad hlavy diváků v přízemí. Je to magický moment plný úžasu a naprosté spokojenosti. Částečně je to díky Pure Imagination, kterou Wonka zpívá, zatímco s Karlíkem výtahem přehlížejí Wonkovo království. Ale není to jen tím. Je to moment předávání žezla. Podobně jako závěrečný obraz Karlíka v siluetě, jak smeká klobouk před odcházejícím Willy Wonkou, to promlouvá přímo k vnitřnímu dítěti v nás všech, bez ohledu na věk, které prostě chce mít šanci dostat na starosti obchod se sladkostmi.

Pastva pro oči, uši i duši.

REZERVOVAT VSTUPENKY NA KARLÍKA A TOVÁRNU NA ČOKOLÁDU