RECENZE: Coming Clean, Trafalgar Studios ✭✭✭

Paul T Davies recenzuje hru Kevina Elyota Coming Clean, která je právě k vidění ve studiu Trafalgar Studios 2.

Stanton Plummer-Cambridge, Tom Lambert a Lee Knight v inscenaci Coming Clean. Foto: Scott Rylander Coming Clean.

Trafalgar Studio 2

11. ledna 2019

3 hvězdičky

Rezervujte si vstupenky Důvodem, proč se debutová hra Kevina Elyota uvádí jen zřídka, může být fakt, že jeho druhá hra, Moje noc s Regem, byla tak fenomenálním úspěchem, že jeho dramatikou kariéru upevnila a možná i zcela zastínila. Patří se tedy ocenit tuto produkci divadla King's Head Theatre, která se přenesla do West Endu, za to, že hru uvedla a dala nám možnost vidět základy Elyotova rukopisu. Brutální upřímnost, břitké repliky, dojetí a dokonce i mladý muž hledající svou identitu skrze klasickou hudbu – to vše nacházíme už v tomto Elyotově debutu, co se později stalo jeho poznávacím znamením. Hra Coming Clean měla premiéru v roce 1982 a soundtrackem je mi mé vlastní mládí! Vynikající scéna Amandy Mascarenhas dokonale vystihuje onen zašlý byt. Byla to doba, kdy se zdálo, že každý gay kouří, a pánové, ti tu tedy kouří ostošest! Tato produkce je útokem na oči i hrdlo, i když jde o bylinkové cigarety!

Tom Lambert v Coming Clean. Foto: Scott Rylander

Tony a Greg jsou spolu pět let a žijí v otevřeném vztahu. Mají svá pravidla, a dokud je dodržují, mohou fungovat jako pár. Ani jeden se však nezdá být zvlášť šťastný a Greg působí jako chladný muž bez emocí, který se k Tonymu chová dosti blahosklonně. Pak se u nich jako pomocník v domácnosti objeví pohledný Robert, nezaměstnaný herec, který se stane katalyzátorem odhalujícím trhliny v jejich dohodě i složitost lásky a touhy. Hra také pochází z doby, kdy se lidé méně trápili stereotypy – Tonyho nejlepší kamarád William je až neuvěřitelně afektovaný a z dnešního pohledu politicky nekorektní. Elliot Hadley ho hraje s úžasnou nespoutaností a s přehledem sází jednu vtipnou repliku za druhou. Jeho přátelství s Tonym (vynikající Lee Knight) je tím nejopravdovějším a nejvřelejším vztahem v celé hře. William, který neustále vyhledává drsný sex, je napaden jedním ze svých úlovků a jeho vyděšená a šokovaná reakce je zahrána velmi citlivě. Hadley hraje také německého „týpka“ v kůži, kterého Tony sbalí v poslední scéně, a i zde se mísí humor s nostalgií.

Elliot Hadley a Lee Knight v inscenaci Coming Clean. Foto: Scott Rylander

Možná je to způsobem, jakým je role napsaná, ale Greg v podání Stantona Plummer-Cambridge mi přišel trochu upjatý a emočně plochý, ačkoliv jeho dvojakost je vykreslena dobře. Tom Lambert coby Robert předvádí sebevědomý a velmi nadějný debut na West Endu; v prvním jednání se neustále červená, aby se ve druhém ukázal jako dosti vypočítavý charakter, když vyjde najevo jeho pětiměsíční poměr s Gregem, čímž porušil hlavní pravidlo jejich otevřeného vztahu. (Herci z této hry nevycházejí zrovna nejlépe, k velké radosti publika při novinářské premiéře!)

Stanton Plummer-Cambridge, Lee Knight a Tom Lambert v Coming Clean. Foto: Scott Rylander

Jistá režie Adama Spreadbury-Mahera nicméně oslavuje ostrost Elyotova stylu. Hra je místy břitká jako břitva, jinde – vzhledem k tomu, že jde o autorovu prvotinu – trošku upovídaná. Nejsilnějším dojmem při sledování tohoto šestatřicet let starého dramatu je však zjištění, že čím víc se věci mění, tím víc zůstávají stejné. Hledání lásky, vyjednávání hranic ve vztahu, násilí na homosexuálech, popírání i vnitřní homofobie jsou bohužel stále aktuální témata. Možnost zhlédnout Coming Clean je proto velmi vítaná.

REZERVUJTE SI VSTUPENKY NA COMING CLEAN