RECENZE: Guys and Dolls (Sázky a lolly), Savoy Theatre ✭✭✭✭✭

David Haig a obsazení muzikálu Frajeři a sajtny (Guys And Dolls). Foto: Paul Coltas Guys and Dolls

Savoy Theatre

7. ledna

5 hvězdiček

Koupit vstupenky a informace o turné

Muzikál Guys and Dolls bývá často označován za klasiku a pravidelně se objevuje v žebříčcích nejlepších muzikálů všech dob. Oslavovaná inscenace Richarda Eyrea z West Endu je obvykle zmiňována s posvátnou úctou, zatímco nepovedené oživení na Broadwayi v roce 2009 bylo vnímáno jako divadelní ekvivalent netrefení prázdné brány.

Naštěstí má toto hostování z Chichesteru v Savoy Theatre mnohem blíže k oné první variantě a dává ožít humoru i něze, díky nimž je spolupráce Swerlinga, Burrowse a Loessera tak vysoce ceněná. Postavy jsou celkově skvěle vykresleny a četné vtipy i dějové zvraty hry jsou využity na maximum.

Všudypřítomný šíbr a budižkničemu Nathan Detroit vyčerpal všechny možnosti, kde uspořádat svou netrpělivě očekávanou hru v kostky. Protože potřebuje 1 000 dolarů na pronájem prostor, vsadí se s frajerem Sky Mastersonem, že Sky nedokáže přesvědčit ctnostnou misionářku Sarah, aby s ním jela na rande do Havany. I přes počáteční odpor Sky rande získá – pod podmínkou, že do její misie přivede skupinu svých pochybných přátel. Mezitím na Nathana tlačí jeho dlouholetá snoubenka Adelaide, aby konečně začal sekat dobrotu a vzal si ji.

Siubhan Harrison a Jamie Parker v muzikálu Guys And Dolls. Foto: Paul Coltas

Zatímco některé části příběhu by mohly působit trochu zastarale (Sářina vznešená „misie Zachraňte duši“ by nejspíš v dnešní době už dávno ztratila naději), tato produkce ukazuje, že příběh neztratil nic ze svého původního švihu a šarmu. Jedno z nejživějších publik, jaké jsem za dlouhou dobu zažil, řvalo smíchy u každého vtipu a na konci představení bylo v naprostém vytržení.

Partitura a texty Franka Loessera jsou stále božské; téměř každá píseň je naprostou klasikou a hudba je díky hudebnímu nastudování Garethe Valentinea a orchestraci Larryho Blanka v bezpečných rukou. Zdá se, že hudba dostala říznější, dechovější kabát, což funguje brilantně – scéna v Havaně díky tomu působí ještě více hříšně a skvěle to graduje napětí během výborně zinscenovaného čísla Luck Be a Lady.

Jamie Parker si krade celou show pro sebe jako elegantní Sky Masterson. Je to postava, která musí být dokonale suverénní a okouzlující, ale zároveň vykazovat známky zranitelnosti a osamělosti. Parker svým podmanivým hlasem připomíná ducha Sinatry a jeho Sky je sympatický i uvěřitelný. Zůstává záhadou, proč se Parker s ohledem na své vynikající výsledky neproslavil už dříve; díky jeho nedávnému obsazení do role Harryho Pottera v Prokletém dítěti se to ale zaslouženě změní.

Výkon Sophie Thompson v roli slečny Adelaide rozdělil kritiku, ale já si ho zamiloval – stejně jako diváci, kteří jí věnovali největší ovace večera. Není to pojetí, které by se dalo vinit z přílišné střímosti – její Adelaide je hyperaktivní a hysterická, své komické repliky navíc podává s vražedným načasováním a smyslem pro fyzickou komiku. Doufám však, že její alternace jsou dobře připravené, protože její extrémně chraplavý přízvuk musí dávat jejím hlasivkám pořádně zabrat!

Sophie Thompson a tanečnice z Hot Boxu. Foto: Paul Coltas.

David Haig je v Británii pravděpodobně nejlepším představitelem utrápených a utlačovaných mužů, takže byl pro roli Nathana Detroita ideální volbou. Jeho Nathan je vlídnější než většina ostatních, ale jeho výkon tím nijak netrpí; bylo skvělé vidět starého profíka, jak se na jevišti tak náramně baví. Sarah v podání Siubahn Harrison byla herecky dobře zvládnutá, ale jejímu hlasu v některých číslech chyběla potřebná síla.

Mimo hlavní role byly nejpůsobivější výkony k vidění v podání zábavného dua Gavin Spokes (Nicely Nicely Johnson) a Ian Hughes (Benny Southstreet). Fungovala mezi nimi skvělá chemie a jejich společné scény byly vždycky velká poctivá legrace; jejich klaunské podání titulní písně bylo jedním z mnoha vrcholů večera. Velmi pobavil i Nic Greenshields jako děsivý Big Jule, který má v textu jedny z nejvtipnějších hlášek.

To, co toto představení staví nad mnoho podobných revivalů, je síla choreografie – strhující spolupráce Andrewa Wrighta a kubánské baletní hvězdy Carlose Acosty. Guys and Dolls nabízí luxus v podobě několika delších instrumentálních pasáží, které jsou brilantně využity pro elektrizující tanec. Vliv Acosty je patrný zejména v havanské taneční sekvenci, která doslova jiskří latinskoamerickou energií.

Obsazení Guys and Dolls. Foto: Paul Coltas

Moje nejoblíbenější momenty zahrnovaly jak vznešené, tak bizarní scény. Baletní choreografie pro rozhodující hru v kostky v kanálech byla strhující a dokonale provedená. Naproti tomu záměrně drsné a hrubé pohyby sboristek z Hotboxu byly nesmírně vtipné, zejména během písně A Bushel and a Peck.

Kostýmy Iwana Harriese nasazují správný tón – jsou elegantní a pestré, aniž by působily příliš lacině. Scéna Petera McKintoshe je funkční a účelně minimalistická vzhledem k tomu, že show (i scéna) se brzy vydá na cesty v rámci britského turné.

Během chladného a deštivého ledna nabízí tento nový revival Guys and Dolls tolik potřebnou injekci energie, radosti a zábavy. Je to představení, po kterém se zaručeně budete usmívat nebo si broukat ty chytlavé melodie – běžte na to, dokud můžete!

PRÁVĚ BYLO OZNÁMENO, ŽE SE MUZIKÁL GUYS AND DOLLS PŘESUNE DO PHOENIX THEATRE. Guys And Dolls se hraje v Savoy Theatre do 12. března 2016 Zjistěte více o turné muzikálu Guys And Dolls.