RECENZE: I Do! I Do!, divadlo Upstairs At The Gatehouse ✭✭✭

Ray Rackham recenzuje muzikál Toma Jonese a Harveyho Schmidta I Do! I Do!, který se nyní uvádí v divadle Upstairs At The Gatehouse.

I Do! I Do! Upstairs at the Gatehouse

3 hvězdičky

REZERVOVAT VSTUPENKY

„Manželství je skvělá věc, i když není vůbec snadné“ – tak zpívají Agnes a Michael v málokdy uváděném muzikálu Harveyho Schmidta a Toma Jonese I DO! I DO!, který měl včera večer premiéru v Upstairs at the Gatehouse. Psát trefně o manželství není vůbec lehké a I DO! I DO! se ne vždy trefuje do černého. Možná je důvodem, proč se toto dílo hraje tak zřídka, fakt, že kouzlo, které v roce 1961 zajistilo Mary Martinové a Robertu Prestonovi skutečný hit, dnes – i přes revidovaný a upravený scénář – působí poněkud ploše, zastarale a otřepaně. Inscenace producenta Josepha Hodgese má však mnoho kladů, především díky jeho obratné režii i choreografii. Za zmínku stojí zejména nádherně nuancované výkony Gemmy Maclean v roli Agnes a Bena Morrise jako Michaela a virtuózní doprovod hudebního režiséra Henryho Brennana, v jehož podání zní sólový klavír s občasnými perkusemi jako komorní orchestr.

Příběh sleduje padesát let života jednoho páru, který se na začátku představení vezme a k překvapení všech je při závěrečné oponě stále spolu. Čeká nás svatba, několik porodů, mimomanželská aféra, nejedna usmiřovačka, kariérní trable, existenční krize a další veselky. Je to tak trochu jako muzikál COMPANY, a v tom je právě ten háček. Na rozdíl od mistrovského díla dvojice Sondheim/Furth z roku 1970, které se dočkalo moderního přepracování pro nové tisíciletí, působí I DO! I DO! jako muzejní kousek z dob před sexuální revolucí. Zkoumá vztahy, aniž by se pouštěl do hloubky faktu, že soužití dvou lidí přirozeně vede ke konfliktům. Ve skutečnosti v klíčových momentech, kdy by to začalo být zajímavé, muzikál jako by utíkal sám před sebou; jako by si Schmidt a Jones byli vědomi temnějších stránek manželského štěstí, ale neměli dost času nebo energie se s nimi před přestávkou či závěrem vypořádat.

I DO! I DO! nejvíce září díky práci Hodgese a jeho týmu, kterým se podařilo vytvořit svižnou, profesionální a vtipnou inscenaci. Humor je zde klíčovou ingrediencí a v momentech, kdy se muzikál věnuje komickým výstřednostem manželství, je opravdu ve svém živlu. Úvodní scéna druhého dějství, kde se oba rodiče přou o přístup k neposlušnému dítěti, je čistá radost; skvěle zrežírovaná situační komika, v níž oba hlavní představitelé prokazují brilantní načasování a scénář je úderně vtipný.

Muzikál o dvou hercích stojí a padá na talentu obsazení a I DO! I DO! si nemohlo přát lepší pár. Zejména Maclean dostává příležitost ukázat, že je všestrannou umělkyní (skvěle odtančené číslo „Flaming Agnes“ se vyrovná jejímu komediálnímu vtipu a úžasnému zpěvu), zatímco Morrisovi nejlépe funguje v momentech, kdy jemně paroduje vrozenou nabubřelost privilegovaného muže. Díky tomu si moderní publikum jeho postavu v prvním dějství nezoškliví tolik, jak by se dalo čekat, a v tom druhém se mu už s chutí směje. Oba disponují skvělým hlasem, ovládají jeviště a po celou dobu si získávají sympatie diváků.

Precizní herecké výkony, jistá režie a ambiciózně provedené hudební nastudování pozvedají tuto milou, byť poněkud staromódní show, která nabízí spoustu zábavy.

Hraje se do 16. listopadu – Upstairs at the Gatehouse