RECENZE: Jak je důležité míti Filipa, Harold Pinter Theatre (0 hvězdiček)

Jak je důležité míti Filipa. Foto: Tristram Kenton Jak je důležité míti Filipa Harold Pinter Theatre 19. července 2014 0 hvězdiček V Harold Pinter Theatre se právě hraje kus, který vymyslela a režírovala Lucy Bailey s vydatnou pomocí scénografa Williama Dudleyho a dramatika Simona Bretta. Inscenace se sice tváří jako Wildeova klasika Jak je důležité míti Filipa, ale zdání klame.

Není tomu tak.

Ve skutečnosti má tato produkce k dokonalé a absurdní hříčce, jakou je Wildeovo mistrovské dílo, asi tak blízko jako Adolf Hitler k Nelsonu Mandelovi.

Lidé, kteří si koupili lístky v domnění, že uvidí Wildeovu slavnou triviální komedii pro vážné lidi, by měli požadovat vrácení peněz. Baileyová se totiž tuto hru ani nepokusila režírovat. Přisuzovat cokoli, co se na jevišti Harold Pinter Theatre odehrává, Wildeovi, je čiré mlžení a lež – tohle prostě není Jak je důležité míti Filipa.

Je to hloupá, prázdná hra o stárnoucí partě ochotníků, kteří zkoušejí Wildeovu slavnou hru. Označit tento koncept za žalostný je ještě hodně mírné.

V programu Baileyová a Dudley uvádějí, že se inspirovali – ze všeho možného – zrovna Stoppardovou fenomenální Arkádií:

„V Arkádii existují dva odlišné světy v jednom neměnném domě, které dělí propast téměř 200 let. Oba zabírají jeviště, aniž by o sobě věděly. Pamatujeme si, jak to bylo provedeno plynule a brilantně – způsob, jakým se jedna generace objevila přesně ve chvíli, kdy ta druhá opouštěla scénu. Bylo to velmi dojemné a doufáme, že dosáhneme něčeho podobného, když děj přesuneme z roku 2014 zpět do roku 1895.“

To je tak neskonale hloupé, až je to téměř nepředstavitelné. Je to hloupý, nehorázný plagiát.

Arkádie byla napsána přímo tak, aby jeden dům sdílely dvě odlišné skupiny, z nichž jedna – badatelé – si neustále uvědomovala a přemýšlela o té druhé – současnících lorda Byrona.

Wilde napsal hru o fiktivních postavách. Baileyová a Dudley vytvořili hru a scénu s vlastními postavami – skupinou amatérských herců zkoušejících Wildea. Nejde o dvě odlišné skupiny na jedné scéně: je to jedna skupina na jedné scéně, která dělá dvě různé věci. S Arkádií to nemá absolutně nic společného a tvrdit opak je absurdní snaha vyžebrat si špetku umělecké vážnosti skrze Stopparda.

Talentovaný Michael Frayn už nám jedno komediální mistrovské dílo o tom, jak zákulisní čachry ovlivňují živé divadlo, nadělil. Jmenuje se Bez roucha. Simon Brett a jeho laciný a zoufale nevtipný blábol Fraynův odkaz nijak neohrožuje.

Takže – není to Wilde, není to Stoppard a rozhodně to není Frayn.

Je to prostě brak. Jen se to vydává za Jak je důležité míti Filipa.

Navíc je to věkově diskriminační a nehorázně povýšené vůči mnoha skvělým lidem, kteří odvádějí vynikající práci v komunitních divadlech bez nároku na honorář.

Baileyová měla prostě nechat herce dělat jejich práci a hrát role, které Wilde napsal. Jak dokázala Judi Dench ve Snu noci svatojánské v Rose Kingstonu, věk nemusí nutně znamenat, že umělec nemůže hrát roli běžně obsazovanou mladšími ročníky.

V mnoha výkonech lze zahlédnout stopy geniality, ale protože herci musí hrát neprofesionály hrající wildeovské postavy, divák ty skutečné postavy nikdy neuvidí. Ty neprofesionální figury tam prostě překážejí.

Siân Phillips mohla být úžasnou lady Bracknellovou, stejně jako Cherie Lunghi. Ta mohla být skvělou Gwendolynou, ale ne v tom nesmyslu, do kterého ji Baileyová vmanévrovala jako bývalou herečku Národního divadla Marii. Nigel Havers (Algernon) i Martin Jarvis (Jack) by mohli být v pořádku, kdyby prostě jen hráli Wildea, a totéž platí pro Nialla Buggyho (kanovník Chasuble) a Rosalind Ayres (slečna Prismová). Ostatní... už ani moc ne.

Ale tohle není Wilde – a rozhodně to není Jak je důležité míti Filipa.

Přesnější název by byl „Urputná snaha být důležitý“ nebo „Jak je důležité zkoušet Filipa v podání souboru Bunbury Players“.

Diváci by měli žádat své peníze zpět.

Protože Lucy Baileyová se dopustila podvodu – tohle není Wildeova hra a v momentě, kdy usednete do drahého sedadla, se tak ani netváří.

Aby vás ale nalákali ke koupi lístku, maskují to za Wildeovu geniálně vtipnou a prakticky dokonalou komedii.

Je to naprostá ostuda.

Rezervovat vstupenky na Jak je důležité míti Filipa