RECENZE: It Shoulda Been You, Brooks Atkinson Theatre ✭✭✭✭✭

It Shoulda Been You

Brooks Atkinson Theatre

7. dubna 2015

5 hvězdiček

Takže, jde o svatbu. Jedna ze dvou sester se vdává. Nevěsta je židovka, ženich nikoliv. Ani jedna z matek si nepřeje, aby svatba proběhla, i když každá z jiného důvodu. Matka nevěsty je archetypální židovská máti; matka ženicha je zase ukázková alkoholička, která odmítá nechat svého „chlapečka“ jít. Přidejte dva energické přátele v rolích družičky a svědka, téměř všemocného a všudypřítomného svatebního koordinátora, dva otce, kteří netuší, co od nich jejich děti vlastně čekají, a jednoho zhrzeného bývalého přítele nevěsty – a máte v kostce vše, co se dá říct o zápletce nového muzikálu It Shoulda Been You, který právě uvádí v předpremiérách Brooks Atkinson Theatre na Broadwayi.

Pokud bychom totiž prozradili víc, připravili bychom vás o ten radostný zážitek z komediálních zvratů. Věřte mi, že nechcete mít ani tušení o momentu, kdy se všechno převrátí naruby a kdy i zdánlivě vševědoucí svatební koordinátor jen lapne po dechu: „Tak tohle jsem nečekal.“ Já sám jsem neměl ani ponětí a jsem za to rád – když k tomu dojde, je to tak upřímně nečekané, šokující a úžasné, že se rozesmějete tím nespoutaným, pohlcujícím způsobem, který vám připomene vaše nejšťastnější dětství.

Jakmile už ty zvraty znáte, můžete zpětně ocenit, jak pečlivě a rafinovaně byly nastraženy stopy a pasti. Člověk se musí obdivovat zručnosti a vynalézavosti, s jakou je děj, text i písně vystavěny. Tím, že autoři v divákovi chytře vyvolají očekávání alespoň dvou jiných možných scénářů, je efekt překvapení v klíčovém momentu téměř zaručen. Nechte se vykolejit, nebudete litovat.

S námětem na It Shoulda Been You přišla skladatelka Barbara Anselmi, libreto a texty písní napsal Brian Hargrove. Hargrove má za sebou dlouhou kariéru v televizi a je to znát – jeho styl je příkladně úsporný, postavy jsou vykresleny jasně a vtipně, píše s citem pro vizuál i spád a nechybí rychlé změny scén. Texty (na nichž se kromě Hargrovea podílelo dalších pět autorů) jsou skutečně vynikající, vtipné i melancholické, přesně podle potřeby.

Gradace a dynamika vyprávění jsou zvládnuty bravurně. Je to velmi solidně vystavěné dílo – odmyslete si hudbu a zbyde vám velmi slušná jednoaktová komedie v duchu raného Neila Simona, ovšem s moderním nádechem. Dočkáte se spousty salv smíchu, přičemž ty nejlepší vtipy přicházejí odjinud, než byste čekali.

Hudba Barbary Anselmi je šarmantní, melodická a často velmi krásná. Najdeme tu úderná sóla i duety v různých stylech, skvělá charakterová čísla i chytlavé skupinové hity. Možná nebudete z divadla odcházet a pobrukovat si konkrétní nápěv, ale hudba jako součást představení funguje dokonale a několik čísel si vyslouží bouřlivý potlesk přímo na scéně.

Jenny, sestra nevěsty, má neobyčejně silnou baladu „Beautiful“. Je to hymna velké síly, která zde funguje jako dojemné vykreslení charakteru. Kdyby už neexistovala show o Carole King se stejným názvem, „Beautiful“ by byl pro tento kus snad ještě výstižnější titul.

V jádru je totiž celá show o kráse a o lásce, která různé podoby krásy vytváří a uznává. Nejsou to jen fyzicky dokonalí novomanželé, kdo jsou krásní – v tomto příběhu je nakonec každý pro někoho krásný. Rodiče přijmou své děti, děti pochopí své rodiče a všichni objeví krásu v pravdě a akceptaci.

Hlavní dějová linka se točí kolem Jenny, sestry nevěsty kypřejších tvarů. Je to ta schopná a rozumná dcera, na kterou se matka vždy spoléhá, a vřelá, obětavá sestra. Sama má ale velkou nadváhu a trápí se tím, že nikdy neoblékne svatební šaty po matce (jako její sestra), a v podstatě už vzdala naději, že by ji někdo mohl považovat za krásnou – navzdory jejímu půvabnému obličeji, charismatu a chuti do života. V písni „Beautiful“ se upřímně hodnotí ve spodním prádle a sní o tom, že jí jednou někdo řekne, že je krásná, a ne jen „milá“ (což, jak nás naučil Stephen Sondheim, neznamená totéž co „dobrá“).

Lisa Howard je v roli Jenny ohromující. Je to skutečná hvězda večera. Její zpěv je plný, jistý a tóny se nesou s jiskrou, která vás nadchne. Má vytříbený cit pro komiku, ale bravurně zvládá i syrové, emotivní scény, které se v této neobvyklé svatební katastrofě odvíjejí. Je to pravdivý, odvážný a naprosto suverénní výkon. Už kvůli ní se vyplatí koupit si lístek.

Sierra Boggess a David Burtka jsou jako zářivě šťastný pár až neskutečně krásní, každý zvlášť i dohromady. Oba jsou v rolích perfektní a skvěle se doplňují. Burtkovo pěvecké a taneční číslo s otcem nad předmanželskou smlouvou je nápaditá rutina a Sierra Boggess vnáší svůj specifický vokální lesk do skladby „A Little Bit Less Than“, nádherné balady o důležitosti upřímnosti.

Chip Zien si roli vtipného otce nevěsty očividně užívá a diváci si díky tomu užívají jeho. Michael X. Martin je v roli přísného a odtažitého otce ženicha možná až příliš nevýrazný, ale přesto funguje dostatečně na to, aby nebrzdil rozjetý komediální stroj kolem sebe. Nick Spangler a Montego Glover jsou v rolích nejlepších přátel novomanželů prostě kouzelní a jejich překvapivá píseň na svatbě je velkolepě nadsazený moment nefalšované a bláznivé zábavy.

Josh Grisetti jako mladík, který si „měl vzít“ nevěstu, je naprosto fantastický. Od jeho komického nástupu (takhle uvedenu postavu jsem snad ještě neviděl) až po jeho rozpačité, ale nesmírně dojemné vyznání na dámských záchodcích, je naprosto odzbrojující. Do kusu vnáší srdce a dělí se o něj s každým v sále. Skvělý v každém ohledu.

Hra pracuje s formou, kdy tři postavy promlouvají přímo k publiku: svatební koordinátor (Albert) a jeho asistent a asistentka. Edward Hibbert proplouvá rolí Alberta s příjemnou lehkostí, ale člověk se nemůže zbavit pocitu, že tato postava nabízela víc a že dravější interpret a zpěvák mohl tuhle roli proměnit v hřeb večera. Například režisér David Hyde Pierce by v ní našel vrstvy a drobnokresbu, které Hibbertovi unikají.

Albertovi asistenti v podání Adama Hellera a Anne L. Nathan jsou vtipně odevzdaní, ale protřelí. Oba se navíc objevují v dalších rolích – jako potrhlý strýček a lehkovážná tetička. Nathan je v roli tety obzvláště dravá a její pronásledování postavy Nicka Spanglera je nesmírně zábavné.

Tyne Daly jako Judy, matka Jenny a nevěsty, nezkazí jediný vtip. Je to role, která jí sedne jako ulitá a dovoluje jí bez námahy předvést všechen její divadelní um. Je vtipná, uštěpačná, až krutě mateřská a v každém ohledu dokonalá. Navíc jí to skvěle zpívá a její podání stěžejního čísla „What They Never Tell You“ je naprosto suverénní a strhující.

Povyslovevnou třešničkou na tomto svatebním dortu je však Harriet Harris, která v roli věčně „pod parou“ matky ženicha, Georgette, přímo září. Harris je naprosto úžasná jako vystresovaná matka, která se děsí chvíle, kdy přestane být nejdůležitější ženou v životě svého syna. Její komické číslo „Where Did I Go Wrong“, v němž rekapituluje své neúspěšné pokusy nasměrovat syna k celibátu v kněžském rouchu nebo k homosexualitě, srší humorem pramenícím z upřímného děsu. Ani to, že ho v mládí vystavila vlivu děl Stephena Sondheima, nepomohlo, lamentuje a už se poohlíží po dalším ginu.

Harriet a Daly jsou spolu na scéně magnety – jejich slovní přestřelky a souboje s kabelkami v ruce mají neuvěřitelný šmrnc. Harriet je navíc naprosto uvěřitelná v roli matky dokonalého syna a manželky sice k smrti nudného, ale (prý) v posteli skvělého muže. Předvádí mistrovský portrét bohaté ženy v krizi – povýšené, zpanikařené a dokonale nešťastné.

Hyde Pierce režíruje s precizností a jiskřivým elánem. Nádherná a variabilní scéna Grand Hotelu od Anny Louizos je využita na maximum, se spoustou skrytých i přiznaných dveří a chodeb a skvělým využitím různých úrovní prostoru k dosažení dynamiky a budování napětí.

Kostýmy Williama Ivey Longa jsou podle očekávání velkolepé, přičemž jeho volba variací růžové a modré je prostě úchvatná. Všichni vypadají za všech okolností šik. I ten příšerný outfit pro vilnou tetičku, triumf nevkusu, je v podstatě stylovým kouskem, který je naprosto geniálně „mimo“.

Josh Rhodes vytvořil zábavnou a spíše jemnou choreografii, která spíše zahřeje u srdce, než že by vám zrychlila tep. Občas by se možná hodilo trochu víc taneční ekvilibristiky, ale celkově styl kusu sedí a působí velmi příjemně.

Lawrence Yurman dohlíží na to, aby hudba i zpěv vyzněly co nejlépe, a k orchestru nelze mít výhrady. Písně září vrozenou radostí a každá z nich přispívá k celkovému obrazu tohoto „nejlepšího dne v životě nevěsty“.

Je to ten typ hudební komedie, která klade stejný důraz na obě složky – hudbu i humor. Je to laskavá, pohlcující a lahodná podívaná. Podobně jako svatba, i toto představení vyžadovalo pečlivé plánování a přípravu; a podobně jako svatební dort má mnoho vrstev a kvalitních ingrediencí, aby si každý přišel na své. Není to přeslazené, ale překvapivé a dojemné, přesně tak, jak by měla každá dobrá svatba vypadat.

Skvostné obsazení, chytrá a svižná režie, příjemná hudba a vtipné texty. Muzikálové manželství toho nejlepšího druhu. Se skutečnou broadwayskou hvězdou v hlavní roli: Lisou Howard.

Běžte na to. Ať nejste tím člověkem, kterému ostatní budou říkat: „Měl jsi tam být i ty.“

RESERVUJTE SI VSTUPENKY NA IT SHOULDA BEEN YOU V BROOKS ATKINSON THEATRE