RECENZE: John, Lyttleton Theatre ✭✭✭✭✭

John
Lyttleton Theatre (National Theatre)
5. listopadu 2014
5 hvězdiček

Některé divadelní zážitky vás dokážou naprosto zdrtit svou hlubokou pravdou. Jiné vás rozesmějí nad absurditou života. Některé vás vyvedou z míry nebo ve vás vzbudí úžas tím, že si posvítí na váš vlastní život nebo na osudy vašich blízkých. Další zase planou takovou intenzitou, že ve vás doznívají ještě dlouho po návratu z divadla domů. Některé si zahrávají s divadelní formou a konvencemi, ale činí tak způsobem, který vytváří formu novou. Některé staví na dřívějších úspěších, aby nabídly neuvěřitelný, neotřelý zážitek. Jiné se tváří jako určitý typ inscenace, aby se pak nečekaně proměnily v něco docela jiného – s komickým výsledkem, nebo s hloubkou, která je alarmující i život potvrzující zároveň. A pak jsou tu zážitky, které dokážou všechno tohle najednou i mnohem víc. Říkejme takovým produkcím kategorie A.

Jiné inscenace jsou prostě a jednoduše k nepřežití. Těm říkejme kategorie Z.

V divadle Lyttleton se právě uvádí premiéra hry John, dílo v koncepci a režii Lloyda Newsona pro soubor DV8 Physical Theatre. John naprosto nepochybně patří do kategorie A.

Lloyd Newson v programu k inscenaci uvádí:

„Tehdy jsem si uvědomil, že musím vytvořit dílo o lásce a životě, ne o smrti... A pak k nám do kanceláře přišel John. Po rozhovoru s ním bylo jasné, že se budeme věnovat především příběhu jednoho člověka; jeho příběhu. Je to osobní perspektiva, nikoli koláž názorů.“

DV8 Physical Theatre je výjimečný soubor, který tvoří díla ohromující kvality a často se pouští do oblastí, kterým se jiné scény vyhýbají. Dokumentární divadlo (verbatim theatre) vyprávěné skrze tanec a pohyb; skutečné příběhy, autentická slova a prožité zkušenosti sdílené prostřednictvím povýšeného jazyka fyzického vyjádření.

Newson vytváří styl pohybu, který dokáže vyjádřit celou škálu emocí a pohledů, v závislosti na tom, co chce zrovna sdělit. Zde, v inscenaci John, mapuje mezní situace neobyčejného života jednoho muže. Tento příběh vypráví skrze sóla, duety i ansámblové scény, pohybové sekvence i dialogy; to vše má svou soudržnost, charakter a formu, které dohromady tvoří fascinující celek.

John pochází z náročného prostředí. Otec bil matku a znásilnil sestru i chůvu. Matka propadla alkoholu a zemřela opuštěná, našli ji až po čase. Bratři mu zemřeli nebo mu byli odebráni. Prošel mnoha vztahy se ženami, má děti, žil z dávek, bral drogy a opakovaně skončil ve vězení. Jak uvádí program: „Při vycházkách z probační ubytovny objevil skupinu mužů obývajících většině neznámý svět, kde se podobně jako on scházejí a všichni něco hledají: ať už je to láska, únik, uznání, sex nebo jen společnost.“

Newson vypráví tento příběh neúprosně, objektivně a s velkým citem pro divadelní styl. Je to mimořádný počin, nic podobného jste pravděpodobně ještě neviděli, a to ani v rámci předchozí tvorby DV8. Je to syrové, ohromující, osvětlující a překvapivé zároveň.

V celém kuse Newson využívá pohybový jazyk plný nesčetných variací na téma sbližování a kontaktu. Těla se proplétají, zaklesávají do sebe, obklopují se – v pohybu je často cítit dualita. To slouží k vykreslení rodinných vztahů, sexuálního napětí nebo jen letmých setkání kolemjdoucích ve stejném světě. Ale ta plynulost, jedinečná schopnost vyjádřit emoce a narativ a pocit lidského napojení, kterého je dosaženo skrze (velmi náročné a složité) plynutí celého těla, je prostě úžasná.

Různé styly vyprávění se bez námahy prolínají a vytvářejí jednotný celek, zatímco titulní hrdina líčí svůj životní příběh. Jeho mládí je podáno formou monologu reflektujícího hrůzy dětství (hutné oživlé obrazy na neustále se točící scéně ostře demonstrují klíčové okamžiky), jeho četné aféry se ženami (jejichž prázdnotu krásně ilustruje série ramínek a šatů), jeho setkání se smrtí a propad k drogám. Občas promluví i jiní, ale je to proto, že právě tak si John svůj život pamatuje.

Poté, co opustí vězení, se styl mění; namísto Johnova vyprávění sledujeme a slyšíme chaos, do kterého se propadá při vstupu do tajného světa gay saun. John tam hledá útěchu, ujištění, jistě i sex, ale někdy tam chce prostě jen být. Šikovně vymyšlené postavy majitelů jedné takové sauny vysvětlují fungování tohoto světa a publikum tak může prožít pocit něčeho nadpozemského a cizího, co John cítil, když do tohoto prostředí poprvé vstoupil a postupně si na něj zvykal.

Následně promlouvají další postavy, zaměstnanci i návštěvníci, a všichni dokreslují atmosféru Johnova nového útočiště. Jeden konkrétní návštěvník, učitel, zachází do detailů o svém promiskuitním životním stylu plném nechráněného sexu, o jeho radostech i následcích; a skrze něj John vidí cestu, kterou se nakonec nevydal.

Neviditelná osoba klade Johnovi otázky o jeho cestě a pocitech. Může to být vypravěč, může to být Bůh; mně to připadalo jako Johnův probační úředník, který se zajímá o jeho pokroky. Další netradiční způsob, jak posunout Johnův příběh kupředu.

Představení je od začátku do konce konfrontační, v mnoha ohledech provokativní a zneklidňující. Nakonec ale, když slyšíme Johna upadat do klidného, snad i spokojeného spánku, vidíme, že navzdory všem hrůzám a překážkám se John odmítá vzdát. Přijímá možnosti, které život nabízí, a přežije. Láska a život, ne smrt.

Hannes Langolf v roli Johna je naprosto pozoruhodný. Svůj herecký part zvládá bezchybně a vytváří velmi skutečné, neochvějné a intenzivně syrové vyjádření života prožitého v bolesti a zmatku. To doplňuje mimořádným a obratným fyzickým výkonem, který je jemný a svalnatý zároveň. Je to velmi silný výkon, který zanechá nesmazatelnou stopu v každém, kdo ho uvidí.

Taylor Benjamin a Ian Garside jsou v rolích majitelů gay sauny báječní; debata o úklidu fekálií po sexu je stejně vtipná jako šokující. Garth Johnson předvádí milé cameo v roli bezstarostného gaye na recepci a představitel učitele závislého na nechráněném sexu (z programu jsem to nevyčetl) byl naprosto skvělý. Ostatně celý soubor podává odvážné, komplexní a fascinující výkony.

V inscenaci je jedna obzvláště nápaditá sekvence, kdy Newson nechává mužské osazenstvo neustále se svlékat donaha, brát si ručník, odkládat ho, znovu se oblékat, přesouvat se a celý proces opakovat. To velmi účinně a zkratkovitě demonstruje ohromující a konfrontační výjevy, kterým čelí každý, kdo do světa gay saun zavítá poprvé.

Nádherná, jednoduchá scéna Anny Fleischle s dřevěnými stěnami, skříněmi a dveřmi připomíná v různých chvílích domeček pro panenky, domov, vězení i saunu. Každý kousek prostoru je využit efektivně a použití točny skutečně umocňuje smysl scény i složitost vyprávění. Vše perfektně nasvítil Richard Godin, jehož práce se světlem a stínem je dokonale nuancovaná, díky čemuž se osvětlení stává skutečnou postavou tohoto díla.

Newson zasvětil život tvorbě sugestivního a provokativního divadla. John je významným a nezapomenutelným příspěvkem k jeho unikátnímu a důležitému divadelnímu odkazu. Bude vás pronásledovat i konfrontovat.

Nenechte si to ujít.