RECENZE: Judith, Mercury Theatre Colchester ✭✭

Judith: A Parting from the Body.

Mercury Theatre Studio

29. září 2017

2 hvězdy

Legenda o židovské hrdince Juditě, která v předvečer bitvy pronikne do nepřátelského tábora, aby zavraždila asyrského generála Holoferna, se dočkala mnoha uměleckých zpracování – za všechna jmenujme úchvatné plátno od Caravaggia. Ačkoliv se scénář Howarda Barkera místy blýskne poetickou drsností i krásou, Caravaggiův jediný obraz v sobě nese více napětí a dramatu než Barkerova krátká hra.

Tato koprodukce společností REND Productions a Lighthouse z Poole zakončila své celostátní turné právě v divadle Mercury. Scéna představující generálův stan je prostá, ale velmi působivá; středu dominují tři posmrtné masky, nad nimiž visí meč. Herci i režie se Barkerovu textu věnují s nesporným nasazením. Liam Smith sice text přednáší dobře, ale jelikož Holofernes není oním očekávaným tyranem, nýbrž působí spíše lhostejně k faktu, že má na svědomí tisíce životů, jeho výkon je po emocionální stránce vcelku tlumený – s výjimkou momentu, kdy se rozpláče a odhalí potřebu být milován. Catherine Cusak v roli Judity limitují až příliš dlouhé šaty; neustále si je přišlapává, což ji omezuje v pohybu – snad to má symbolizovat její vztah k patriarchátu, ale působí to spíše rušivě. Nicméně v momentě po Holofernově vraždě velmi přesvědčivě vystihuje probuzenou krvežíznivost. Nejlepší z celého obsazení je Kristin Hutchinson v roli drzé služebné, která často zapomíná na své postavení a přináší tolik potřebný humor i kontakt s divákem. Celá tato proměnlivá hra o moci však zůstává spíše v rovině intelektuální než citové.

Základním problémem je, že Barkerův scénář působí příliš stroze a nedotaženě; debaty o smrti a lásce jsou sice zajímavé, ale diváka nedokážou plně strhnout. Herci dostali málo prostoru k vytvoření hlubších postav, a jelikož hra trvá pouhých padesát minut, publikum bylo při závěrečné děkovačce poněkud na rozpacích – pocit, že se děj nikam neposunul, byl zkrátka příliš silný. Relevantní myšlenka přichází až ve chvíli, kdy vidíme, jak moc a touha zabíjet snadno přecházejí na Juditu, která se stává novým utlačovatelem, jenže hra končí dříve, než se toto téma stihne rozvinout. Původně byl kus uváděn jako součást double billu (večera dvou her) a je možné, že ve spojení s doprovodným dílem by ústřední motivy vyznězněly mnohem silněji.