RECENZE: Ikona Kathy Kirby ve White Bear Theatre ✭✭

Harry McLeod, Jeremy Gagan, Michael Scott Wiseman. Foto: Oliver Kratz Kathy Kirby : Icon

The White Bear

24. října

2 hvězdy

Říká se, že ve dvou se to lépe táhne, a tak jsem se vydal do divadla White Bear v Kenningtonu, abych zjistil, zda jejich dvojitý večer muzikálového divadla potvrdí pravdivost tohoto rčení.

Tématem, které obě hry spojovalo, byla britská zpěvačka a někdejší účastnice Eurovize Kathy Kirby. Hry měly dva různé autory i nastavení, ale sdílely společné obsazení, postavy a stejnou doprovodnou kapelu.

I Play for Me vypráví příběh Elliota Figueroy, (fiktivního) rockového zpěváka, který na začátku 60. let dělal předskokana mladé Kathy Kirby. Nakonec se nepohodne se svým manažerem, neblaze proslulým Bertem Ambrosem, a prchá trajektem přes kanál La Manche. Právě zde potkává Billy-Boye, chlapce se speciálními potřebami, který utíká před vlastními rodinnými problémy. Mezi oběma se vyvine přátelství, které slouží jako šikovný prostředek k ohlédnutí za Elliotovou bouřlivou kariérou prostřednictvím série flashbacků.

Z těchto dvou kusů byl tento rozhodně můj oblíbený, a to především díky silným výkonům v hlavních rolích – Eddieho Manna jako Elliota a Harryho McLeoda v roli Billy-Boye. Scény s jejich vzájemnou interakcí patřily k těm nejpůsobivějším; Mann byl v roli rebelské rockové hvězdy s rozevlátou hřívou a kytarovým uměním naprosto autentický. McLeod podal dojemný výkon ve velmi obtížné a složité roli; je to očividně velký talent a zářil v obou polovinách večera.

Zbytek hry však brzdily klišovité dialogy a nevýrazná zápletka, zejména scény mezi Elliotem a Ambrosem, které málokdy vybočily ze standardního životopisného průměru. Problémy s postavou Ambrose pokračovaly i ve druhé inscenaci, kde však působil vyloženě nedopsaně – jako šablonovitý „zlý manažer“ vystřižený z učebnice pro začínající herce.

Kathy Kirby: Icon má obrovský potenciál, ale provedení pokulhává. Představuje nám nešťastnou a zranitelnou Kirby v jejím bytě, jak vzpomíná na svou kariéru. Vidíme různé záblesky jejích vrcholných okamžiků, jako bylo vystoupení v Eurovizi nebo před miliony diváků v televizních talentshow. Chvályhodné je, že se hra nevyhýbá ani těm smutnějším kapitolám, kdy musela vystupovat v hernách binga, aby svou kariéru vůbec udržela při životě.

Maggie Lynne jako mladá Kathy. Foto: Oliver Kratz

Námět je to dobrý, ale sráží ho otřepané dialogy – přesně ten typ, který nakonec potopil i muzikál Dusty s podobnou tematikou. Dočkáme se obávaného „Dostal jsem tě tam, kde jsi,“ i neméně banálního „Kdo je ta skutečná Kathy Kirby?“ Mnoho zajímavých prvků z jejího života je divákům sdělováno, jako by šlo o heslo z Wikipedie; chtělo by to více dramaturgických úprav, aby dialogy zněly přirozeněji.

Zdaleka nejrozpačitějším aspektem inscenace je však pojetí Berta Ambrose, manažera a partnera Kathy (který jí údajně zpronevěřil spoustu peněz). Jak už bylo zmíněno, není to dobře napsaná postava (čemuž nepomohl ani poměrně nevýrazný výkon Jeremyho Gagana), ale jeho role v tomto kuse byla vskutku bizarní.

Tvůrci zřejmě narazili na problém, jak ho ztvárnit, protože v závěru zpěvaččina života byl již po smrti, ale pro dřívější flashbacky je nezbytný. Zvoleným řešením bylo nechat ho vyvézt v rakvi pokaždé, když o něm padla zmínka, načež z ní vyskočil přímo do dialogu nebo hudebního čísla.

Tina Jones jako Kathy. Foto: Oliver Kratz

Původně to mělo být asi neotřelé a odlehčené, ale výsledek působil spíše morbidně a rušivě; minimálně dvě radostná hudební čísla proběhla přímo před mrtvým tělem (včetně tančících hrobníků!). Tato tematická zmatenost prostupovala celým představením – hra si pracně budovala emocionální hloubku skrze upřímný portrét stárnoucí Kathy za zenitem, aby ji vzápětí srazila bizarností, jako je tanec s duchem Ambrose, který právě vyskočil z rakve.

Našlo se pár světlých míst; Maggie Lynne jako mladší Kathy obstarala hudební vsuvky a její hlas byl naprosto strhující. Tina Jones a Lloyd Morris také předvedli živou chemii v rolích starší Kathy a jejího nového manažera z „po-ambroseovské“ éry. I přes tuto sympatickou snahu to však nestačilo k tomu, aby večer překročil hranici průměru.

Vytvořit dobrý životopisný kus není snadné, a přestože ve White Bear vynaložili značné úsilí, ani jeden z pokusů zcela nezasáhl cíl. Pro fanoušky Kathy Kirby to bezpochyby bude zajímavé, pro ostatní však může jít o poněkud méně inspirativní večer.

Kathy Kirby: Icon se hraje v White Bear Theatre až do 8. listopadu 2015