RECENZE: Made In Dagenham, New Wolsey Theatre ✭✭✭✭

Made In Dagenham (Vyrobeno v Dagenhamu)

New Wolsey Theatre, Ipswich

22. září 2016

4 hvězdičky

Rezervovat vstupenky

Po krátkém angažmá na West Endu se tato koprodukce divadel New Wolsey a Queen’s Theatre v Hornchurchi zbavuje velkorozpočtových příkras a vrací muzikál k jeho kořenům. Režisér Douglas Rintoul svěřil představení do rukou výjimečného ansámblu herců-hudebníků, a výsledkem je radostný a působivý večer oslavující rovná práva. Muzikál na motivy stejnojmenného filmu mapuje odhodlání, humor, vzdor i schopnosti žen z automobilky Ford Dagenham, které v roce 1968 stávkovaly za spravedlivou mzdu.

Inscenace začíná efektní sekvencí s projevem Theresy Mayové v Downing Street č. 10 a soundtrackem, který nás v čase přenáší od zchátralé továrny zpět do vzkvétajícího podniku roku 1968. (Výprava Hayley Grindle je vynikající). Hned v úvodu to podtrhuje hlavní téma hry – čím více se věci mění, tím více zůstávají stejné. Libreto Richarda Beana se odmítá dívat na minulost růžovými brýlemi; tehdejší sexismus a postoje jsou pro dnešního diváka skutečně šokující. Hudba Davida Arnolda a texty Richarda Thomase jsou navíc místy ostré jako jehla šicího stroje.

Daniella Bowen je v roli Rity, zdráhavé vůdkyně kampaně, naprosto skvělá. S humorem i patosem vystihuje stres, kterým si Rita prochází, i její neochvějné odhodlání. Snad nejdojemnější postavou je její přítelkyně a odborová důvěrnice Connie, která roky hraje odborářskou hru, než podlehne rakovině prsu a odkáže svůj projev pro kongres i svého ducha Ritě – v citlivém a krásném podání Wendy Morgan. Angela Bain si pro sebe téměř krade celou show jako prostořeká Beryl, která si vychutnává ty nejlepší hlášky, a Alex Tomkins dodává Eddiemu, Ritinu manželovi, velkou dávku sympatií a lidskosti, a to i navzdory jeho hluboce zakořeněným sexistickým postojům.

Muzikál sice má své chyby a prospělo by mu vyškrtnutí pár písní z prvního dějství a některých mužských postav. Premiér Harold Wilson je zde zredukován na karikaturu a komického hlupáka, přičemž tento humor má daleko k satiře ve stylu Beyond the Fringe, o kterou se pokouší. Muži jsou až příliš často vykresleni jako ploché záporné postavy – kde to však funguje, je pan Tooley v podání Jeffreyho Harmera. Jeho postavou inspirovanou Trumpem a písní Made in America z celého dění mrazí. V jádru jde ale o show, která oslavuje ženy, a je nejsilnější právě tehdy, když se soustředí na ně. To platí i pro politickou rovinu, kdeexceluje Claire Machin jako Barbara Castle, skutečně inspirativní žena. Ritina burcující píseň Stand Up je vítězným vyvrcholením celého představení, které má srdce i říz a diváky zvedlo ze sedadel!

Muzikál Made In Dagenham se v New Wolsey Theatre hraje až do 15. října 2016.

REZERVOVAT VSTUPENKY NA MADE IN DAGENHAM