RECENZE: O myších a lidech, Longacre Theatre ✭✭✭✭

Chris O'Dowd a James Franco v inscenaci O myších a lidech. Foto: Richard Phibbs O myších a lidech

Divadlo Longacre Theatre

11. dubna 2014

4 hvězdičky

John Steinbeck získal snad všechna literární ocenění, která existují. Jeho romány a novely jsou učebnicovými příklady žánru a právě O myších a lidech patří k jeho největším úspěchům. Jeho vlastní adaptace tohoto literárního mistrovského díla se momentálně vrací na Broadway v divadle Longacre Theatre a aktuálně je ve fázi představení pro novináře a veřejnost před oficiální premiérou.

Reklamní kampaň sice láká především na hvězdné obsazení, ale skutečnou hvězdou je zde sám Steinbeck. Jde totiž o brilantní adaptaci románu, o jedinečné divadelní vyprávění, které je střídavě lyrické i poetické, syrové i drsné. Nechybí symbolika, předtuchy, zkoumání pojmů dobra a zla, nádherně vykreslené postavy, jemná komika i hluboká tragédie – to vše uzavřené v kruhu nevyhnutelnosti a beznaděje. Inscenace pulzuje skutečným lidstvím, velkým srdcem a silným duchem.

Mnoho dramatiků stráví psaním her celý život, a přesto se nepřiblíží k tak dokonalé formě, jakou zde Steinbeck předvedl. Je to úžasná hra.

Naštěstí tato inscenace plně odpovídá potenciálu textu. Anna D. Shapiro režíruje s velkou obratností a obdivuhodnou jasností. Od úvodní scény až po tragické vyvrcholení se vše nezadržitelně sune vpřed, přičemž napětí graduje skrze sblížení s postavami a vrozenou výbušnost dané situace.

Scéna Todda Rosenthala skvěle vystihuje atmosféru, horko, stísněnost a zoufalství doby i konkrétních životů, které námezdní dělníci na farmě vedou. Téměř cítíte žár sálající z plechových stěn, vůni sena a zvířat a slyšíte zvuky okolního venkova. Citlivé osvětlení Japhyho Weidemana a původní hudba Davida Singera pomáhají podtrhnout vizuální obrazy, které Shapiro pečlivě vytváří.

Příběh sleduje George a Lennieho, dva tuláky, kteří přicházejí za příležitostnou prací na farmu. Lennie je mentálně zaostalý, v jádru dobrácký obr, který si však neuvědomuje svou vlastní sílu a nedokáže ovládat své činy, zejména pod tlakem. Příliš silným mazlením zabíjí zvířata, od myší po štěňata. George je jeho ochráncem a přítelem, který se neustále snaží udržet Lennieho šťastného, ale pod kontrolou. Dvojice musela uprchnout z posledního působiště poté, co si Lennie popletl mladou ženu s něčím měkkým na hlazení a nechtěně jí ublížil.

Na farmě narazí na řadu svérázných postav a potenciálně výbušnou situaci. Syn majitele farmy se nedávno oženil, ale své nevěstě nedůvěřuje a podezřívá ji, že je to lehká holka. Nevěsta se naopak cítí zanedbávaná a touží po společnosti, takže neustále vyhledává dělníky. Nevyhnutelně dojde ke střetu mezi nevěstou, Georgem a Lenniem s katastrofálními následky pro všechny tři.

James Franco je ideální George – lakonický, nervózní, odhodlaný a ostražitý. Pro roli přibral a v každém ohledu působí jako ošlehaný, drsný farmář. Jeho starost o Lennieho je upřímná, zároveň si však snadno buduje respekt u Slima a Candyho, dvou nejrozumnějších mužů na farmě. Jako nebezpečný protivník i věrný přítel je naprosto uvěřitelný.

Chris O'Dowd je v roli jeho mentálně hendikepovaného společníka naprostým zjevením. Podařilo se mu vykreslit zcela ucelený a uvěřitelný portrét ztraceného dítěte, které je ovšem dost silné na to, aby nechtěným úderem zabilo kohokoli, koho potká. Jeho postoj, způsob, jakým drží ruce, tiky, práce s hlasovými rejstříky, zmatené oči – každý detail je pečlivě složen tak, aby představil věrný obraz fascinujícího, svérázného obra Lennieho.

Souhra mezi Francem a O'Dowdem je pozoruhodná. Člověk snadno uvěří, že spolu sdílejí život celá desetiletí. Jejich společný rytmus, odmlky, skákání do řeči, únava, spalující touha po stabilitě a svobodě od námezdní práce, vzájemný humor i zběsilé pokusy společně urovnat problémy, do kterých se Lennie neustále dostává – to vše tvoří bohaté a skvostné jevištní partnerství.

To vše slouží k tomu, aby tragický závěr hry vyzněl tak děsivě a drtivě, jak Steinbeck zamýšlel, a zároveň byl vrcholným projevem lásky a přijetí. Po všech stránkách silný divadelní zážitek.

Jim Norton je úžasný jako Candy, jednoruký staršina, který se bojí, že ho z farmy brzy „vyhodí do šrotu“. Vyzařuje z něj zranitelnost a nahromaděné útrapy. Moment, kdy mu odvedou a zastřelí jeho dlouholetého psího společníka, je téměř nesnesitelný, jak sugestivně Norton scénu hraje. A radost, kterou vyzařuje, když se George a Lennie rozhodnou vzít ho do svých plánů na „vlastní hospodářství“, je hmatatelná. Norton přispívá k tomu, že je celá tragédie o to působivější.

I ostatní vedlejší role jsou obsazeny prvotřídně: Alex Morf je skvělý jako odporný skrček Curley, jehož hloupé chování k manželce a všem ostatním odpálí sud s prachem; Jim Ortlieb dodává majiteli farmy (Boss) patřičně slizký a puntičkářský ráz; Jim Parrack exceluje jako Slim, rozumný realista, který věci pojmenovává pravými jmény, ale zůstává spravedlivý a prostý škodolibosti; a Ron Cephas Jones ztvárňuje černošského podomka Crookse s vyváženou dávkou strachu, bolesti a hrdosti.

Jediným slabším článkem je Leighton Meester v roli Curleyho záletné manželky. Její výkon je příliš nevýrazný, a to jak z hlediska parametrů postavy, tak v porovnání se silou zbytku obsazení. Měla by být ohnivou, provokativní rovnocennou partnerkou, ale v tomto souboru působí spíše jako chudá příbuzná.

Tento slabší článek však nenarušuje řetězec složitých vztahů, které tyto postavy obklopují, pohlcují a nakonec určují jejich osud.

Jde o mistrovské nastudování dokonale napsané hry.