Již od 1999

Důvěryhodné novinky a recenze

26

let

to nejlepší z britského divadla

Oficiální vstupenky

Vyberte si svá místa

Již od 1999

Důvěryhodné novinky a recenze

26

let

to nejlepší z britského divadla

Oficiální vstupenky

Vyberte si svá místa

  • Již od 1999

    Důvěryhodné zprávy a recenze

  • 26

    let

    to nejlepší z britského divadla

  • Oficiální vstupenky

  • Vyberte si svá místa

NOVINKY

RECENZE: Mnoho povyku pro nic, Mercury Theatre Colchester ✭✭

Publikováno

Od

pauldavies

Share

Mnoho povyku pro nic

Mercury Theatre, Colchester

5/10/16

2 hvězdy

Rezervovat vstupenky

Že by „The Only Way Is Shakespeare“? Tato produkce, zasazená do současného Essexu do posádkového města (nikterak nenápadně naznačujícího, že jde o Colchester), selhává snad na všech úrovních. Estetika ve stylu reality show TOWIE přináší pár laciných nápadů a překombinovaný koncept režisérky Pie Furtado by se měl přestat opájet vlastní domnělou chytrostí a soustředit se na vyprávění příběhu. Vše začíná úvodní písní v uličkách mezi sedadly, přímo za prvními řadami, které na zpěváky nevidí, a celé to trvá neúnosně dlouho. Toto rozmělňování nápadů brzdí tempo a zbytečně natahuje stopáž; například zoufale zdlouhavá scéna večírku naprosto zabíjí komiku, doprovázenou nevkusným přehráváním, které by zasloužilo rázně utnout. A proč se spokojit s jedním vtipem o rozkroku, když jich můžete mít deset? (Pokud se soubor baví víc než publikum, je to problém.) Představení trvající skoro tři hodiny by potřebovalo pořádně přidat na tempu. I když tleskám inovaci, tato interpretace do textu nevnáší žádné nové světlo a ve své podstatě jde jen o řemeslně průměrné ztvárnění hry.

Obrovskou úlevou je tedy fakt, že Beatrice a Benedick, na nichž celá show stojí, jsou dobří. Jason Langley je skvělý, bodrý Benedick. Možná mohl v úvodu hry trochu více zdůraznit svou okázalou mužnost, ale je to přesně ten typ kluka z Essexu, jakých jsou v sobotu večer plné hospody Wetherspoons – a ve chvíli, kdy přizná lásku k Beatrice, je nesmírně sympatický. Essexský přízvuk Danielle Flett mi připomněl pokus Catherine Tate v této roli před pár lety, ale jakmile se do toho opře, je její Beatrice temperamentní a přesvědčivá. Jako ústřední dvojice fungují obzvlášť dobře v druhé polovině. Robert Fitch je vynikající Don Pedro – autoritativní, když je třeba, přítel v pravý čas, s dojemnými náznaky vlastní osamělosti a nešťastné lásky. Kirsty J. Curtis je jako Markéta energická a vtipná a je fajn, že její postava dostala prostor pro truchlení nad Heró.

Herecké obsazení je do své práce plně zapojené, ale podráží mu nohy onen zvolený koncept. Polly Lister v roli Dona Johna prořezává tu lehkomyslnost kolem a s výbornou dikcí dobře ztvárňuje podlost své postavy. Nicméně obsazení záporné postavy jako vojákyně a fakt, že i její společnice Konrádová je žena, jen posiluje stereotyp, že ženy v armádě jsou „mrchy“ – k vyvážení by byla potřeba silná ženská protiváha. Pojetí Puškvorce jako bývalého vojáka trpícího posttraumatickou stresovou poruchou je odvážný a fascinující nápad, jenže z této role vysává veškerý humor, a to i přes silný výkon Karla Haynea. Zbytek hlídky hrají členové místního ochotnického sboru a vedou si zdatně, zvláště když uvážíme, že někteří profesionální herci během premiéry komolili text. Bohužel musím konstatovat, že herecké výkony v ansámblu jsou poněkud nevyrovnané.

Situaci nepomáhá ani pochmurná scéna Camilly Clarke, která v první polovině vězní hrdiny v kasárnách a nikdy nedovolí hře vydechnout v radostné hřiště. Lepší to není ani ve druhé půli, kdy se děj přesune mimo kasárna – tenhle set rozhodně není ten Colchester, který znám. Jediným rozpoznatelným prvkem je autobus SOS, který přes víkendy nabízí útočiště opilcům v centru města. Chybí jakýkoliv odkaz na římské hradby nebo historické kostely, kde by se Heró po svém potupení mohla ukrýt. Mnoho povyku je pro mě romantická komedie, což ostatně vyzdvihuje i článek v programu. Jenže tato inscenace není ani jedno –  rozhodně to není temná komedie, a z textu se tak vytratilo příliš mnoho zábavy. Ironií osudu je, že protože komika vyznívá do ztracena, ty vážnější aspekty hry fungují mnohem úspěšněji.  Bolí mě to říct, ale podle mého názoru jde o jedno z nejslabších představení, která se v divadle Mercury v poslední době objevila. Zdůrazňuji však, že je to můj názor – někteří kritici i diváci byli nadšení a tato verze zkrátka byla odsouzena k tomu, aby budila kontroverze. Rozhodně přiměla lidi k diskuzi, což může být dostatečný důvod k tomu, abyste na ni zašli a udělali si vlastní úsudek!

Až do 15. října 2016

REZERVOVAT VSTUPENKY NA MNOHO POVYKU PRO NIC

Sdílejte tento článek:

Sdílejte tento článek:

Dostávejte to nejlepší z britského divadla přímo do vaší schránky

Získejte jako první přístup k nejlepším vstupenkám, exkluzivním nabídkám a nejčerstvějším novinkám z West Endu.

Z odběru se můžete kdykoli odhlásit. Zásady ochrany osobních údajů

SLEDUJTE NÁS