RECENZE: Oh! Carol, Crazy Coqs ✭✭✭✭

Oh! Carol

The Crazy Coqs Cabaret & Bar

20. července 2015

Přímo v rušném srdci Piccadilly se nachází Brasserie Zédel, součást impéria Chrise Corbina a Jeremyho Kinga plného luxusních restaurací a vyhlášených barů. Tento podnik má nefalšovaný francouzský říz a uvnitř něj naleznete jako exotickou matrjošku bar a kabaret The Crazy Coqs.

Samotný sál je úchvatný – dokonale zrestaurovaný skvost ve stylu Art Deco. V roce 1935 jej časopis Building Magazine popsal jako „trochu prostopášný a nezbedný“ a tento popis sedí i o 80 let později. Při vstupu vás obklopí tlumené hlasy, ale výrazné barvy, oslnivý koktejlový bar a lehkovážný pianista slibují dekadenci a zábavu. Obsluha je elegantní a pozorná, jídlo chutné, ale velmi drahé, a drinky vynikající, ovšem rovněž velmi drahé.

V sále to však nepopiratelně žije. „Očekávání radosti“ je zde povinným parfémem. Podnik láká mezinárodní umělce různého věhlasu; občas zde vystoupí i skuteční velikáni zábavního průmyslu – nedávno například sestry Callawayovy. Úroveň jednotlivých kabaretních představení je vysoká a z mé zkušenosti je toto místo ideální pro večer, kde máte téměř vždy jistotu profesionálního výkonu. Pestrá směs umělců navíc zaručuje, že si na své přijde široká škála hudebních vkusů.

Co však není pro tento podnik úplně obvyklé, je vystupování místních interpretů, pokud tedy nejsou již velmi etablovaní. V případě Oh! Carol, show pro dva účinkující oslavující hitmakerské duo Neila Sedaku a Howarda Greenfielda, však dostali prostor dva poměrně neznámí umělci. Riskantní podnik?

Au contraire.

Jukeboxové muzikály mají obvykle dvě formy: buď autobiografické vyprávění (Jersey Boys, Beautiful), nebo fiktivní příběh (Mamma Mia!, We Will Rock You). Formát Oh! Carol se blížil spíše tomu prvnímu – účinkující vyprávěli příběh písňové tvorby Neila Sedaky a doplňovali kontext k sérii celosvětových hitů. Sedaka napsal a nahrál přes 500 písní, takže materiálu pro takový kabaret je víc než dost.

Člověk občas zapomíná, jak plodným autorem Sedaka byl a jak se jeho hudba stala součástí každodenního života. Existuje snad někdo, kdo by neznal Happy Birthday Sweet Sixteen! nebo Breaking Up Is Hard To Do?

Naštěstí Oh! Carol nabízí naprosto zábavný a energický průřez Sedakovou tvorbou. Zazní hity, ale i méně známé kousky, a v celém playlistu skutečně nenajdete slabé místo. Většina písní vznikla ve spolupráci s Greenfieldem a živé, zajímavé spojovací slovo líčí vzestupy i pády jejich partnerství s ironickým nadhledem i hravou náklonností.

Sedaka a Greenfield samozřejmě psali hity pro řadu svých současníků, z nichž někteří disponovali lepším hlasem než sám Sedaka. Ten byl však sám o sobě působivým a osobitým interpretem. Při zachycení celého oblouku Sedakových úspěchů se tak nevyhnutelně dostávají ke slovu různé styly a hlasové polohy. Naši dva účinkující z toho moudře nedělají překážku, ale naopak odrazový můstek pro předvedení dynamiky a obratnosti svých vlastních lahodných hlasů.

Damion Scarcella je kabaretním umělcem každým coulem; vypadá přesně tak, jak si představujete hvězdu z Las Vegas: elegantně oblečený, pohledný, s precizním účesem a uhrančivým pohledem. Jeho pódiový projev je prodchnut hmatatelným rytmem a dokáže stejně přesvědčivě vyzařovat zlomené srdce i přívaly štěstí.

Scarcella má vzrušující, brilantní hlas, silný a jistý. Disponuje mrštnými výškami, skvělou dikcí a sametově hřejivým tónem. Do písní se pouští s chutí a elánem, plně ovládá styl potřebný k tomu, aby vynikly. Nesnaží se Sedaku ani nikoho jiného prvoplánově imitovat; raději přizpůsobuje svůj vlastní působivý hlas tak, aby každý tón každého hitu zněl čistě a krásně. Od samotné Oh! Carol přes Stairway To Heaven, Laughter In The Rain a Solitaire až po úchvatné Amarillo – Scarcella je zosobněním prvotřídní klasiky od začátku až do konce.

O krásu a styl jiného druhu se stará Belinda Wollaston, která do hudební rovnice vnáší ženský prvek a nekompromisní čistý „belt“ ve výškách. Sedaka psal skvělé písně pro ženy, zejména pro Connie Francis, a Wollaston zářivě připomíná, jaké potěšení skýtá poslech zpěvačky, která je s hudbou a vystoupením naprosto sžitá. Pokud máte obavy o své pohodlí, připravte se, že vás její výkon doslova zvedne ze židlí.

Její podání skladeb Fallin, I Waited Too Long a One More Ride On The Merry Go Round bylo znamenité, ale jejím nejslavnějším momentem byla dechberoucí interpretace Where The Boys Are. Její bohatě rezonující hlas dodal písním skvělou energii.

Když zpívali společně, byli Scarcella a Wollaston neporazitelní. Upřímně řečeno, přál bych si nahrávku této show, alespoň jejich duety, abych si je mohl pustit, kdykoli budu potřebovat zvednout náladu. Jako skuteční umělci si naslouchali, zpívali spolu (ne proti sobě) a jejich harmonie a souznění vytvářely ryzí a naprosto nádhernou hudbu. Tin Pan Alley, Little Devil, Breaking Up Is Hard To Do, Queen of 1964, Last Song Together a Love Will Keep Us Together – to byly ty stylové, nesmírně silné okamžiky, kdy se tyto dva skvělé hlasy spojily s oslnivým výsledkem.

Určitý podíl na hudební kvalitě musí mít i hudební režisér Chris Malkinson: jeho doprovod na klavír, s podporou Martina Layzella (bicí) a Jerryho Sallise (baskytara), byl naprosto přesný, uhlazený a sofistikovaný.

Byl to okouzlující, vzrušující a naprosto příjemný průlet Sedakovým repertoárem. Zpěv je výjimečný, intimní konverzační styl doprovodného slova trefný a bujarý smysl pro showmanství neodolatelný.

Oh! Carol právě putuje po Británii. Nezůstávejte stát venku – jděte tam, kam vás táhne hudba!