RECENZE: Platonov, Chichester Festival Theatre ✭✭✭✭✭

James McArdle a Nina Sosanya ve hře Platonov. Platonov

Divadlo Chichester Festival Theatre

24. října 2015

5 hvězdiček

Koupit vstupenky

Pravidelné návštěvy divadla mají své stinné stránky: začnete být unavení určitými „styly“, populárními autory nebo „módními“ režiséry; začnou vás nudit nedostatky „hvězd“ z jiných médií, které se pouštějí do rolí nad rámec svých schopností; z průměrnosti vydávané za novou formu geniality vám může mrazit v kostech a z důvěřivosti a naivity publika můžete začít mít o tento umělecký směr strach.

Má to ale i své výhody: můžete vidět první novou hru velkého dramatického talentu a pak sledovat její/jeho další cestu; můžete být svědky ohromujícího debutu nadaného herce, režiséra nebo scénografa; můžete si všimnout vzniku nového trendu nebo začátku úpadku žánru; můžete narazit na přelomový výkon, který definuje kariéru herce, na vizionářskou režii nebo nepřekonatelnou scénografii. Někdy, i když zřídka, se tyto věci mohou stát současně.

David Hare a Jonathan Kent se od počátku milénia snaží zmapovat a zkompletovat dílo zahrnující ranou tvorbu Antona Čechova. Hry Ivanov i Platonov adaptoval Hare pro Kenta již v době, kdy Kent spolu s Ianem MacDiarmidem vedl divadlo Almeida, ale k Rackovi se tam tehdy nedostali. A protože Platonov měl premiéru jen pár hodin po hrůzné zkáze Dvojčat 11. září, pozornost byla pochopitelně upřena jinam. Nyní, v rámci sezóny „Mladý Čechov“, která se hraje v Chichester Festival Theatre, mají Hare a Kent konečně příležitost chopit se šance.

S pomocí mimořádně všestranné a uhrančivě krásné scény Toma Pye, která odvážně a nekompromisně evokuje dojem jakési uvadající ruské Arkádie, a naprosto úžasného svícení Marka Hendersona, vdechuje Kent Hareově přepracované, proškrtané (díky bohu) a omlazené verzi Platonova brilantní a podmanivý život.

Ale řekněme si to na rovinu: nejsou to jen pečlivě vypilované dovednosti tvůrčího týmu, co dělá z tohoto Platonova událost pro historické anály; co vzbuzuje pocit, že si nelze představit svět, kde by se tyto tři hry ze sezóny Mladý Čechov nepřesunuly do Londýna a nehrály před totálně vyprodaným hledištěm hladovým po oživené klasice; co vás nutí přemýšlet, jak je možné, že jste kdy museli prosedět uťápnutá, důstojná a vysloveně nevtipná představení jakéhokoli Čechovova textu. Ne. Nejsou to autoři, režisér, ostatní tvůrci ani soubor sestavený pro tento projekt.

James McArdle v inscenaci Platonov. Foto: Johan Persson

Je to James McArdle.

Pokud jde o výkony, které definují kariéru a dělají z herců hvězdy, McArdleovo mužné, živelné a úchvatně ležérní pojetí Platonova se musí řadit k těm největším v moderní době.

Není to tak, že by se McArdle objevil odnikud: byl skvělý jako Jakub I. v sérii The James Plays, sekundoval Andrew Scottovi (což není malý výkon) v Emperor and Galilean a s Jackem Lowdenem udělali z Chariots of Fire něco mnohem víc než jen hru o běhání; byl drsným Malcolmem v Macbethovi v Globe a samozřejmě už dříve v Chichesteru byl jeho zmatený tutor Alexej hračkou v rukou Janie Dee.

Ivanov v této čechovovské sezóně jasně ukazuje jeho herecký rejstřík: zde je hlučný, výbušně energický, téměř jakýsi anti-Don Juan s neustálým nutkáním k akci – zcela odlišný, naprosto proměněný oproti upjatému a kritickému Lvovovi, kterého tak precizně ztvárňuje v Ivanovovi.

Ale u McArdleova Platonova platí, že když ho v této roli uvidíte v akci, je těžké si představit někoho jiného, kdo by ji odehrál s takovým charismatem, švihem a naprosto oslnivým umem. Tlukoucím srdcem této produkce je právě McArdle: na jeho bedrech stojí úspěch i pád celého kusu.

Hra samotná, i s Hareovým značným přispěním, zůstává bizarním mixem. Melodramatické a fraškovité prvky na ruském pozadí přinášejí nevyrovnané výsledky, ale bohatá pestrost vedlejších postav a ústřední motiv – totiž že ruští muži v této oblasti jsou tak děsní, že se i budižkničemu v roli učitele a manžela může stát objektem zběsilé touhy místních žen (jakýsi archetyp muže jako sexuálního symbolu, potažmo anti-Don Juan) – vytváří skutečně vtipné momenty. Stejně tak se zde objevují pasáže, které působí v nejlepším případě zvláštně a v nejhorším absurdně.

McArdle však jako jakýsi divadelní smirkový papír uhlazuje trhliny ve hře a drží ji pohromadě silou svého magnetického výkonu. Realistický přístup, který volí k Platonovovým nerealistickým životním okolnostem, dodává hře patřičný náboj a poskytuje skvělý prostor jeho kolegům, aby podali ještě lepší výkony, než by samotný text napovídal.

Jade Williams, Nicholas Day a James McArdle. Foto: Johan Persson

Ve druhém dějství je jedna úžasná scéna, kdy se Platonov, s kocovinou, rozcuchaný, špinavý a oblečený jen v absurdních, odporných podvlékačkách, schovává ve své třídě, jen aby ho postupně navštívila řada hlavních postav, z nichž ho buď všichni chtějí milovat, zabít, nebo s ním pít vodku. Je to mistrovské dílo komické absurdity od všech zúčastněných, které by ale nemohlo fungovat tak dobře bez té energické půdy, kterou si McArdle připravil v prvním dějství.

Nina Sosanya je okouzlující jako Anna Petrovna, autorka dopisů a jedna z „lovkyň“ Platonova („Nikoho jsi nesvedl, že ne?“). Do svého projevu vkládá jemný vtip, který vyvolává úsměv, i když se probírají vážná témata. Přitom ale dokáže do sebe kopat vodku jako námořník. Její skvělá scéna se zanedbaným Platonovem, kde se ptá, zda je něco horšího než být vzdělanou ženou, předznamenává důležité momenty z Čechovových pozdějších her. Sosanya vše zvládá s naprostou elegancí.

Jade Williams vyniká jako zakřiknutá a náročná Saša – její pokus o sebevraždu ve stylu Anny Kareninové je legrační i děsivý zároveň. Vykresluje Sašu jako složitou postavu, která výborně funguje v interakci s McArdleovým Platonovem a tvoří zajímavý kontrast k Anně v podání Sosany i k Sofii Olivie Vinall, která je náročná zas jiným způsobem a která, když Platonova neumlčí svými ženskými zbraněmi, volí radikálnější řešení.

Jonathan Coy a Mark Donald v inscenaci Platonov. Foto: Johan Persson

Jonathan Coy, Pip Carter, David Verry, Mark Penfold, Beverley Klein (skvělé škubání bažantů!) a především Nicholas Day (hlučný Triletskij s šíleným pohledem) poskytují vynikající podporu jako galerie popudlivých, labilních a zneklidňujících postav, s nimiž se Platonov může poměřovat. Zvláštní uznání si zaslouží Des McAleer jako vznětlivý potenciální vrah Osip; je skvostně bodrý, skoro jako takový ruský Alfred Doolittle.

Col Farrell vytěžil maximum z malé role posla Marka a Brian Pettifer exceluje jako inspirativní Bugrov: „Existuje vůbec někdo, kdo by v hloubi duše nedával přednost pletkám se služebnictvem?“ Silný dojem zanechá i Sarah Twome jako Maria, Platonovova „svatá nepřítelkyně“ se sklonem k červenání, a skutečně zábavný je Mark Donald, jehož Glagoljev, posedlý Paříží a penězi, je precizně vyobrazenou radostí.

Tato hra má všechno: sex, ohňostroje, pokusy o sebevraždu, úvahy o smrti, oběť mrtvice, nájemné vrahy, vraždu a vtipné, skutečně brilantní dialogy. A vodku. Spoustu vodky. Je to opojný komický mix protkaný postřehy o životě, lásce a marnosti obojího, které Čechov naplno rozpracoval později ve své kariéře.

Další velkorysá produkce skvělé Hareovy adaptace raného, poněkud rozháraného a „schizofrenního“ Čechovova díla, kterou dělá ještě zářivější oddaný herecký ansámbl a nepopiratelná hvězdná aura Jamese McArdla.

Tohle si rozhodně nenechte ujít.

Platonov se hraje jako součást sezóny Mladý Čechov až do 14. listopadu 2015