RECENZE: Prince Of Egypt, Dominion Theatre Londýn ✭✭✭

Ray Rackham recenzuje muzikál Princ Egyptský od Stephena Schwartze a Philipa Lazebnika, který se momentálně uvádí v londýnském Dominion Theatre.

Luke Brady, Liam Tamne a soubor. Foto: Tristram Kenton Princ Egyptský Dominion Theatre

3 hvězdičky

Rezervovat vstupenky

Kniha Exodus sama o sobě o hudební divadlo zrovna nevolá. Pokud se navíc budeme držet divadelní poučky, že obsah by měl diktovat formu, dalo by se namítat, že legenda o Mojžíšovi se všemi těmi ranami, vraždami a zázraky by lépe vynikla v operním zpracování. Přesto, více než dvacet let po premiéře stejnojmenného filmu od studia Dreamworks (který ovšem neměl tak rozsáhlou partituru) a po více než pětiletém vývoji, se divadelní muzikálová adaptace Prince Egyptského od Stephena Schwartze a Philipa Lazebnika dočkala své premiéry na West Endu.

Luke Brady v muzikálu Princ Egyptský. Foto: Tristram Kenton

Představení si uchovává značnou část kouzla svého filmového předchůdce. Vypráví vlastní verzi Mojžíšova příběhu v často závratném spojení divadelních triků a ochoty uvěřit neuvěřitelnému. Režie Scotta Schwartze a choreografie Seana Cheesmana působí svým sošným přístupem k vyprávění velmi efektně a umožňují lidskému tělu ztvárnit vše od válečných vozů až po řeky. Komplexní obrazce a bloky pohybu jsou do vyprávění zakomponovány s lehkostí a je radost je sledovat.

Luke Brady a Christine Allado. Foto: Tristram Kenton

Energické obsazení v čele s charismatickým Lukem Bradym v roli Mojžíše je skutečně vynikající a plně se oddává fyzickým, duchovním a občas i náročným časovým požadavkům kusu. Nebojácná Miriam v podání Alex Khadime a ohnivá Sipora Christine Allado interpretují nejznámější píseň partitury – When You Believe – s takovou vokální jistotou, že překračuje svůj stín náhodného popového hitu a vrací se zpět do náruče divadelní hry. Tanisha Spring vytěžila maximum z poněkud ploše napsané Nefertari a předvádí snad nejvýraznější z nových čísel show, píseň Heartless.

Silas Wyatt-Burke, Alexia Khadime, Luke Brady a Christine Allado. Foto: Matt Crockett

Schwartzova hudba osciluje mezi egyptským folkem, popem a dokonce i klezmerem; je plná podmanivých rytmů a tepů, a přestože připomíná Children of Eden, žije si vlastním životem. Texty písní nepostrádají vtip, ale najdou se v nich i vyložené rýmové přešlapy. Libreto Philipa Lazebnika balancuje na tenké hraně mezi důstojností a lidovou estrádou a ne vždy je to úspěšný balanc. Scéna Kevina Depineta kombinuje fyzickou strohost s přemírou projekcí a kostýmy Ann Hould-Ward se místy inspirují méně helénismem a více galavečerem Met Gala; na molu Versaceho z počátku 90. let by se rozhodně neztratily.

Liam Tamne. Foto: Tristram Kenton

Ironií je, že Princ Egyptský skutečně ožívá v momentech, kdy je dějově nejtěžší a nejepičtější, když s upřímností a švihem zkoumá starozákonní příběh o bozích a prorocích. Avšak v až příliš snaživém pokusu udělat z tohoto mýtu lidský příběh sklouzává příliš často k sentimentalitě, čímž zbytečně natahuje už tak nadměrnou stopáž. Je zde mnoho momentů, které stojí za oslavu, ale při zpětném pohledu trvá příliš dlouho, než se k nim prokoušete. S partiturou a libretem, které v paměti příliš neuvíznou, si člověk nakonec říká, jestli to čekání skutečně stálo za to.

REZERVUJTE SI VSTUPENKY NA PRINCE EGYPTSKÉHO