RECENZE: The Bridges Of Madison County (Madisonské mosty), Menier Chocolate Factory ✭✭

Sophie Adnitt recenzuje muzikál Jasona Roberta Browna Madisonské mosty (The Bridges Of Madison County), který se právě uvádí v divadle Menier Chocolate Factory v londýnském Southwarku.

Jenna Russell (Francesca) a Edward Baker-Duly (Robert). Foto: Johan Persson Madisonské mosty

Menier Chocolate Factory

Dvě hvězdy

Rezervovat vstupenky Vždycky mě fascinuje, jak dokáže Menier Chocolate Factory od základu proměnit své hlediště pro každou novou inscenaci, a tentokrát tomu není jinak. Scéna Jona Bausora, šikovně vklíněná do rohu a vybavená dvěma točnami, pokulhává jen občas kvůli slyšitelnému rumblování v zákulisí a verandě, která vyjíždí na scénu a zase mizí s viditelným chvěním, jako by snad měla trému. Naštěstí žádná taková nervozita není patrná na malém, ale talentovaném obsazení Madisonských mostů. Muzikálová adaptace Jasona Roberta Browna a Marshy Norman, vycházející z románu z roku 1992 (později proslaveného filmem s Clintem Eastwoodem a Meryl Streep), dorazila do Londýna v režii Trevora Nunna a v hlavní roli s jako vždy vynikající Jennou Russell.

Gillian Kirkpatrick (Marge) a Paul F. Monaghan (Charlie)

Je proto velká škoda, že divák odchází s palčivým pocitem, že dvě hodiny a čtyřicet pět minut života už mu nikdo nevrátí. Zejména první dějství se zdá být nekonečné a podivné strukturování druhé půle vyvolává dojem, že se vše vleče mnohem déle, než tomu ve skutečnosti je. Dalo by se tu krátit až běda, aniž by to uškodilo ději – pokud se o nějakém ději dá vůbec mluvit. Zatímco manžel a děti odjedou na státní veletrh, Francesca (Jenna Russell), původem z Itálie, prožije čtyřdenní románek s Robertem (Edward Baker-Duly), fotografem, který zavítal do jejího městečka v Iowě, aby vyfotil místní mosty. A to je, inu, všechno. Je tu spousta vedlejších odboček o rodinném výletu na veletrh a celé jedno číslo věnované Robertově jinak nepřítomné exmanželce Marian (ačkoliv v podání skvěle zpívající Shanay Holmes jde o jeden z nejlepších momentů představení) – je to sice příjemné, ale člověk se neubrání otázce, proč to tam vlastně je.

Maddison Buleyment (Carolyn) a Jenna Russell (Francesca). Foto: Johan Persson

Dalším problémem je takřka nulová chemie mezi Francescou a Robertem. Jejich romance působí nuceně, počáteční interakce připomínají spíše laskavé sousedy než pár v zajetí náhlé přitažlivosti. Těžko se jim také fandí, přestože se show snaží nevěru všemožně omluvit – například tím, že Francescinu jinak rozumnému manželovi Budovi (Dale Rapley) ve druhém dějství scénář narychlo „přoperuje“ osobnost a udělá z něj zničehonic hrubiána, který nenávidí děti. Samotný románek, na kterém celé dílo stojí, končí už zkraje druhého dějství a zbytek vyplňuje podivná montáž promocí a svateb (snad aby se ukázalo, že se Francesca rozhodla správně, když zůstala u své nudné rodiny), podkreslená bluesovým číslem, které se bije se smyčcovým stylem zbytku partitury. I tato pasáž trvá mnohem déle, než je zdrávo.

Dale Rapley jako Bud. Foto: Johan Persson

Není to vyloženě špatné představení, je jen neuvěřitelně nudné. Hlavním kamenem úrazu je tempo; po chvíli se ty zdánlivě nekonečné folkové balady začnou slévat v jednu. V obsazení je mnoho talentu, který ale nedostává šanci plně vyniknout, i když Gillian Kirkpatrick a Paul F. Monaghan v rolích sousedů přinášejí tolik potřebné komediální odlehčení. Kirkpatrick jako zvědavá Marge je nakonec nejzajímavější postavou celého kusu. Franceska v podání Russell je v této jevištní verzi poněkud plochá – je zjevně nespokojená se životem, ale ne natolik, aby se odhodlala s tím něco udělat. Herecký výraz v písních má však Russell vynikající, a když k tomu dostane příležitost, výrazně pomáhá zachránit čest celého kusu.

Příliš dlouhé a nevysvětlitelně fádní – Madisonské mosty si pravděpodobně najdou své příznivce mezi fanoušky skladatele, ale jinak jde o citelný přešlap v dosud kvalitním muzikálovém repertoáru divadla Menier.

REZERVUJTE SI VSTUPENKY NA MADISONSÉ MOSTY