RECENZE: Král a já (The King and I), London Palladium ✭✭✭✭✭

Douglas Mayo recenzuje inscenaci slavného muzikálu The King and I (Král a já) od Rodgerse a Hammersteina v režii Bartletta Shera v londýnském Palladiu.

Kelli O'Hara a Ken Watanabe v muzikálu The King and I. Foto: Matthew Murphy The King and I

London Palladium

3. července 2018

5 hvězdiček

Rezervujte si vstupenky Po triumfální sezóně v newyorském Lincoln Center zakotvil muzikál The King and I dvojice Rodgers a Hammerstein v London Palladiu v nové velkolepé produkci pod vedením Bartletta Shera. Patří do „velké pětky“ jejich muzikálů (dalšími jsou Oklahoma!, Carousel, South Pacific a The Sound Of Music) a je mistrovskou ukázkou tvorby dvou největších autorů hudebního divadla v jejich nejlepších letech.

Muzikál, založený na románu Margaret Landon z roku 1944 Anna a král Siamu, vypráví příběh Anny Leonowens, velšské učitelky, kterou si najal siamský král, aby mu pomohla s modernizací země. Na dílo napsané v roce 1951 funguje i dnes naprosto skvěle a balancuje nadčasovou partituru s příběhem o střetu odlišných kultur.

Kelli O'Hara a dětští představitelé v The King and I. Foto: Matthew Murphy

Bartlett Sher exceluje především v úctě k původnímu materiálu. Nejde o pouhé otrocké kopírování původních verzí, ale o novou inscenaci, která si svou existenci mnohonásobně obhájí. Úchvatná scéna Michaela Yeargena v prostoru London Palladia nádherně vyniká. Působí palácovým dojmem a zároveň poskytuje prostor početnému obsazení v dokonalých kostýmech Catherine Zuber, díky čemuž vzniká naprosto uvěřitelné sídlo pro sira krále. Vynikající svícení Donalda Holdera podtrhuje rozmanitou paletu barev scény i kostýmů a dodává dílu další vrstvy jemnosti. Opravdový luxus!

V podání Kena Watanabeho, který hraje s výbušnou energií a špetkou rošťáctví, je tento Král důstojným nástupcem svých předchůdců. Watanabe opanuje celé rozlehlé jeviště Palladia a o jeho autoritě není v průběhu celého představení pochyb.

Ken Watanabe v The King and I. Foto: Matthew Murphy

Kelli O'Hara je v roli Anny naprosto úchvatná. Její postava se v roce 1862 ocitá v roli vdovy, která musí zajistit vlastní obživu. O'Hara vdechuje nadčasovým melodiím Richarda Rodgerse lyrickou jemnost a dramatickou upřímnost, díky čemuž je její každá minuta na scéně radostí pro diváka. O'Hara skutečně vyzdvihuje sílu této pozoruhodné ženy.

Neskutečnou jiskru ale inscenace získá v momentě, kdy se O'Hara a Watanabe setkají spolu. Chemie mezi těmito dvěma herci světového formátu je přímo hmatatelná. Sledovat, jak se mezi Annou a Králem rodí vzájemný respekt, je v dnešní době, kdy se v moderním světě tolerance často nedostává, skutečně hřejivým zážitkem. Když Král mluví o stavbě zdi kolem Siamu, pocítíte v hledišti mírný neklid při vědomí, že i tento panovník si uvědomuje pošetilost takového nápadu.

Takao Osawa a Ken Watanabe v The King and I. Foto: Matthew Murphy

Zákulisní politiku paláce skvěle doplňují Takao Osawa jako Králahom, Naoko Mori v roli Lady Thiang a zástup manželek a dětí. Osawa a Mori dodávají těmto postavám dramatickou hloubku, která byla v předchozích verzích možná trochu opomíjena. V rukou takto schopných herců se komplexnost samotné postavy Krále ještě více prohlubuje.

Žádná inscenace The King and I by nebyla úplná bez dětí a tato není výjimkou. Jsou hravé, ale nikdy ne přehrávané, a zachovávají si nevinnost, která jen přidává na vřelosti celého představení.

Scéna Malý domek strýčka Tomáše. Foto: Matthew Murphy

Dean John Wilson a Na-Young Jeon jsou výborně obsazeni jako mladý milenecký pár. Vrcholem druhého dějství je skvostný balet Malý domek strýčka Tomáše v původní choreografii Jeroma Robbinse. Toto nastudování, zohledňující moderní pojetí tance, je radost pohledět.

Velmi na mě v této produkci zapůsobil Jon Chew v roli prince Čulalongkorna. Chewův princ byl postavou hloubavou, ostražitou a vědomou si své budoucí role ve světě – postava to byla nesmírně zajímavá a krásně ztvárněná.

Obsazení muzikálu The King and I. Foto: Matthew Murphy

Během pár týdnů je to již podruhé, co slyším orchestraci Roberta Russella Bennetta, tentokrát v podání skvostného divadelního orchestru pod vedením Stephena Ridleyho. Je to bohaté, majestátní a je skvělé slyšet tuto nádhernou hudbu v její plné kráse.

Nejupřímnější uznání pak patří Scottu Lehrerovi a jeho týmu zvukařů. The King and I se pyšní tím nejlepším zvukem, jaký jsem v poslední době v divadle slyšel.

Tato produkce The King and I je takovým „Rolls-Roycem“ mezi divadelními remaky. Dílo vytvořené Richardem Rodgersem a Oscarem Hammersteinem II., dvěma mistry muzikálového řemesla, a nově interpretované Bartlettem Sherem a jeho týmem výjimečných tvůrců, je stále stejně aktuální a zábavné jako kdykoliv předtím a je připraveno pro novou generaci divadelních nadšenců.

VSTUPENKY NA THE KING AND I – REZERVUJTE NYNÍ