RECENZE: The Painkiller, Garrick Theatre ✭✭✭✭

Kenneth Branagh a Rob Brydon ve hře The Painkiller. Foto: Johan Persson The Painkiller

Garrick Theatre

4 hvězdičky

Rezervujte si vstupenky Divadelní společnost Kennetha Branagha se v posledních měsících stala cenným obohacením londýnského West Endu. Loňské vysoce ceněné nastudování Zimní pohádky bylo prvním z mnoha lákavých projektů.

The Painkiller, adaptace francouzské frašky z pera Seana Foleyho, je neobvyklou volbou – zejména pro Kennetha Branagha, který je spojován spíše se shakespearovskými eposy než se ztřeštěnou komedií. Text byl od svého posledního uvedení v Londýně mírně aktualizován (nechybí ani narážka na „Netflix and chill“), ale základní zápletka zůstává stejná.

Brian (Rob Brydon) je zoufalý fotograf, který plánuje sebevraždu, protože ho žena opustila kvůli psychiatrovi. Ve vedlejším hotelovém pokoji bydlí Ralph (Branagh), nájemný zabiják „bondovského“ typu, který má v plánu provést v tichosti profesionální vraždu. Poté, co Ralph zaslechne v sousedním pokoji rozruch, je nucen zasáhnout, což vede k nevyhnutelné frašce, když je mu omylem podáno sedativum určené pro Briana.

Koncept komorního dramatu pro dva v hotelovém pokoji mi silně připomněl hru The Mentalists, která se loni hrála jen pár metrů odtud v divadle Wyndham’s. Zatímco tento projekt pro Stephena Merchanta mě nechal chladným, Painkiller je mnohem svižnější a vtipnější, především díky výjimečným výkonům obou hlavních představitelů. Navzdory neuvěřitelně temným prvním deseti minutám se hra po rozehrání zápletky rozjede na plné obrátky a servíruje svižnou a zábavnou frašku.

Rob Brydon, Kenneth Branagh a Claudie Blackley v The Painkiller. Foto: Johan Persson

Kenneth Branagh coby Ralph předvádí nečekanou lekci fyzického herectví. Sklízí salvy smíchu, přestože většinu hry nemůže mluvit. Je podle očekávání skvělý v roli distingovaného agenta, ale jeho pohybová spolupráce a komické načasování jsou naprosto precizní. Vidět jednoho z největších herců naší generace, jak se oddává grotesce a fackovačkám, stojí samo o sobě za cenu vstupenky.

Rob Brydon je v roli dojemně smutného Briana stejně zručný. Jeho postava je sympatická, ale v jádru tragická, a Brydon tyto dvě polohy dokonale vyvažuje. Chemie mezi oběma postavami je pro úspěch hry klíčová a sledovat Brydona s Branaghem je čirá radost. Navzdory chaosu kolem se jim podařilo citlivě vystihnout společnou osamělost postav, i když každá pochází z jiného světa.

Kenneth Branagh a Marcus Fraser v The Painkiller. Foto: Johan Persson

Co se týče vedlejších rolí, obvykle jsem velkým fanouškem Alexe MacQueena, ale v roli vznětlivého psychiatra se sklonem k řevu mě příliš nepřesvědčil. Naproti tomu Mark Hadfield byl v roli zženštilého portýra, který je ze svých hostů čím dál víc zmatený, naprosto skvělý.

Jako v každé správné frašce nechyběla klasická směs pádů, narážení do zdí a padajících kalhot. Dialogy byly dostatečně ostré, aby udržely pozornost, i když se v polovině představení úroveň grotesky nebezpečně přiblížila hranici The Play That Went Wrong.

Alex Macqueen a Rob Brydon v The Painkiller. Foto: Johan Persson

Celkově však šlo o vysoce nadprůměrnou zábavu. Nebudu nic prozrazovat, ale několik pohybových výstupů (většinou s Branaghem) zcela odbouralo publikum a lidé se v hledišti doslova dusili smíchem.

Scéna Alice Power účinně evokuje fádnost moderních hotelů a díky zobrazení dvou pokojů vedle sebe nabízí divákům skvělý přehled. Režie Seana Foleyho je rovněž vynikající a ze svého vlastního scénáře dokáže vytěžit maximum humoru.

The Painkiller je rozhodně jedním z riskantnějších kousků Branaghovy sezóny, ale je to risk, který se vyplatil. I když jsou večery stále temné, toto představení nabízí skvělou zábavu s nejlepšími britskými herci. Co víc si můžete přát?

The Painkiller se hraje v rámci sezóny Plays At The Garrick do 30. dubna 2016