RECENZE: Threesome, Union Theatre ✭✭✭

Threesome

Union Theatre,

pátek 17. března 2017

3 hvezdičky

Rezervovat vstupenky

Na trhu je rozhodně místo pro hry, které – slovy scénáristy a režiséra Jamieho Pattersona – „říkají věci, na které všichni myslí, ale nikdo je nevysloví“. Tato hra své publikum bezpochyby našla. Loni na jaře, poté co se stala nečekaným hitem na festivalech, dorazila do divadla Union na stejně úspěšnou čtrnáctidenní štaci. Teď je zpět: delší, větší a, dalo by se říct... uspokojivější.

Ano dámy a pánové, je to o sexu. Je to sexy komedie, lehký povidlový kousek o poněkud znuděném manželském páru, který po mnoha letech vyrazí do nočního klubu, aby si ulovil dívku, která by se k nim připojila „v ložnici“. Patterson hru pojal (pokud to tak lze říct) jako příležitost pro svou partnerku April Pearson (známou ze seriálu Skins na Channel 4) a vystavěl celou show kolem jejího ústředního výkonu. Pearson hraje nonšalantní vampírku Lucy, která má k lehké kořisti pro upjatou Kate (Gemma Rook) a rádoby světáckého Sama (Chris Willoughby) hodně daleko. Lucy je totiž hostitelkou tohoto šarmantního dýchánku, oba si vodí jako na provázku, boří hradby jejich vlažného a upjatého vztahu (i jich samotných) a mění je způsobem, který je rozhodně k lepšímu.

Obsazení je pro úspěch tohoto podniku klíčové a hra nám servíruje „trojku“ v mnoha významech. Pearson má zázemí hlavně v televizi a filmu, Rook je čistokrevná divadelnice s chladným, ocelovým projevem, díky němuž její Kate nikdy nepůsobí slabě, a Willoughbyho trumfem je jeho povolání – ba co víc, poslání – nadaného stand-up komika. Sledovat tyto tři různé typy inteligence, jak spolu na jevišti spolupracují, je fascinující. Hra funguje nejlépe v momentech, kdy postavy naplno využívají a rozvíjejí své osobní přednosti.

Patterson jim k tomu ke své cti dává každou příležitost. Po kariéře v nezávislém filmu (za posledních 10 let natočil 11 snímků) jde o jeho dramatický debut, a nutno říct, že nesmírně energický a slibný. Začíná na domácí půdě – seznámení a „balení“ v klubu ukazuje ve filmovém klipu (střih David Fricker, kamera Cliff Trail). Tím stanovuje pravidla setkání a zároveň definuje svůj autorský hlas: postavy si navzájem velmi pozorně naslouchají, nebo se o to alespoň Lucy snaží, a my si uvědomujeme, že musíme dělat totéž. Právě v tom tkví vtip. Patterson sází hlášky s velkou kadencí, například: Kate: „Hádej, kolik mi je.“ Lucy (které je 25): „35?“ Kate (zkroušeně): „Je mi 31.“ Lucy (lhostejně): „To je to samé.“

Po filmovém prologu se světla rozsvítí (možná až příliš prudce a naplno – autor osvětlení není uveden) v bytě Lucy. Ten tvoří vkusná scéna výtvarníka Williama Hoopera, kde hosté ani tak „nerelaxují“, jako spíše „rozmrzají“. Dojde na velmi upřímné hovory o sexu a drogách – děj je tvořen hlavně dialogy a několika „interaktivními hrami“. Atmosféra značně ožije, když Sam předvede velmi vtipný striptýz. První polovina končí tam, kde se původní verze hry zastavila – aktéři spěchají vstříc slibované návštěvě ložnice. Pattersonův velký posun jako divadelního autora však přichází ve druhé polovině. V tradici lehké komedie následují další dva akty: první je návrat do obýváku po „předehře“. Vidíme hosty, jak zápasí se svými hroutícími se fobiemi a frustracemi. Právě zde autor boduje svou sebedůvěrou ve fyzický dopad divadla, zejména v komickém propletenci, který vykonstruuje jako následek Samova experimentálního výletu do tajů anální pasivity. (Patterson zkrátka míní, co říká, a dělá, co zamýšlel.) Po zábavném audio-předělu parodujícím přírodopisné dokumenty Davida Attenborougha přichází třetí dějství jako krásný dojezd (afterglow), který nám ukazuje proměněný manželský pár a naznačuje kdovíjaká další dobrodružství, která je čekají.

Všechno je to úhledné a upravené. Jason Rush zde figuruje jako loajální výkonný producent, který pomáhá svému kolegovi Pattersonovi s realizací a rozvojem tohoto odvážného a osvěžujícího konceptu v nové formě. Je to také jeho první divadelní produkce, a bůhvíže téměř bezchybná. Jako hra působí Threesome jako závan čerstvého vzduchu; páčidlem vtipu, inteligence, ale i trochy soucitu a něhy otevírá skříň toho, co se dnes skutečně děje mezi sexuálně aktivními lidmi. Na prvotinu je to obdivuhodně řemeslně zvládnuté, s dostatkem humoru a bystrých postřehů na to, aby si hra obhájila dvouhodinovou stopáž (včetně přestávky). Stejně jako se Patterson rychle učí využívat fyzické možnosti divadla, jistě si brzy uvědomí, že psaní pro jeviště má své specifické nároky. I ty nejlehčí komedie fungují nejlépe na pevných základech realismu. Zde se kromě úvodní narážky na výši nájmu v bytě Lucy nedozvíme o materiálním zázemí postav prakticky nic, což ztěžuje možnost se o jejich osud skutečně bát. A co je možná klíčové, motorem, který je svede dohromady, není nikdy nic víc než počáteční nezávazný flirt. Čím je hra delší, tím prázdněji tento základ působí.

Jde o to, že – jak hra výmluvně ukazuje – sex je nesmírně důležitý. Když už to autoři stanovili, možná by nebylo od věci toto poselství podpořit něčím silnějším, dát do hry o něco vyšší sázku. Pattersonovým cílem je vytvořit lehkou komedii a to se mu vcelku podařilo. Lze však namítnout, že humor by měl ještě větší údernost, kdyby byl vyvážen přítomností lidské zranitelnosti a komplexnosti. Potřebujeme totiž nejen vědět, ale v místnosti i hmatatelně cítit, co Kate a Samovi brání v plnohodnotném vztahu. To by nám pomohlo víc ocenit roli Lucy v jejich životní změně. A možná bychom se měli dozvědět i trochu víc o tom, co z toho všeho má ona sama.

Kdo ví. Patterson bude mít na tyto otázky jistě lepší odpovědi, než by kdokoli jiný vymyslel. Je to skvělý nový objev na divadelní scéně a doufejme, že se mu bude i nadále dařit. Takže se běžte podívat, co nabízí. Myslím, že se vám to bude líbit.

Hraje se do 25. března 2017

REZERVOVAT VSTUPENKY NA THREESOME