RECENZE: Na Broadwayi neuspějete, pokud nemáte žádné Židy, St James Theatre ✭✭✭✭

Obsazení revue You Won't Succeed On Broadway If You Don't Have Any Jews. Foto: Pamela Raith You Won't Succeed on Broadway if You Don't Have Any Jews

St James’ Theatre

27. srpna 2015

4 hvězdy

Koupit vstupenky

Dostat za úkol sestavit revue z nejlepších židovských muzikálových melodií musí být pro tvůrce vděčná práce, kdy se úspěch dostaví v podstatě sám.

Tato revue se snaží vybrat smetánku z velmi bohaté úrody a je to smetánka vskutku vybraná – v repertoáru židovských skladatelů najdeme takové hity jako Oklahoma, Čaroděj ze země Oz, Guys and Dolls, Šumař na střeše, Kráska a zvíře, Rent nebo Gypsy. Gershwin, Berlin, Hammerstein a Sondheim jsou zastoupeni v míře, kterou byste očekávali, ale dojde i na pár překvapení – věděli jste například, že Boublil a Schönberg, tvůrci slavných Bídníků, jsou také židovského původu?

S takovým rezervoárem talentu byl seznam písní předvídatelně vynikající a téměř každý úvodní takt doprovázelo uznale zašumění v publiku. V této inscenaci zazní 28 úchvatných skladeb (nepočítaje směsi) a jsem si jistý, že z toho, co se do výběru nevešlo, by se dalo sestavit tucet dalších skvělých show. Nicméně se zdálo být velkým opomenutím nezařadit nic z Producentů, muzikálu, který je židovský asi jako chléb challah nebo gefilte fisch (vždyť se hlavní postavy jmenují Bialystock a Bloom!).

Představení bylo řazeno chronologicky, počínaje velkou židovskou migrací do Ameriky na počátku 30. let a konče současností. Mezi jednotlivými dekádami zazněl krátký klip, který dokreslil historický kontext a prozradil více o samotných melodiích. Tyto vstupy mohly být poněkud fádní a repetitivní, ale zachraňovaly je doprovodné animace, na které byla radost pohledět. Tyto medailonky podbarvovala živá hudba kapely Ingy Davis-Rutter, která byla po celý večer vynikající.

Celá show překypuje životem a energií a vyhýbá se statičnosti, která mnohé revue brzdí. Každá píseň byla pojata jako samostatné divadelní číslo, nikoli jen jako obyčejné přezpívání hitu, v čemž hraje klíčovou roli choreografie Chrise Whittackera. Tanec je nejzábavnější v momentech, kdy přiznává své židovské kořeny; například „Tradice“ ze Šumaře na střeše i strhující finále doprovázely vysoce energické sestavy. Člověk si připadal jako host na židovské svatbě – bylo to nakažlivě hyperaktivní a optimistické.

John Barr a soubor v písni Be Our Guest. Foto: Pamela Raith

Přechody mezi písněmi, které u revuí často narušují spád, byly rychlé a v jednom případě i nesmírně vtipné. Jackie Marks, první britská představitelka Fantine, předvedla úchvatné podání „I Dreamed a Dream“ z Bídníků. Zatímco odcházela z jeviště s chvějícími se rty, málem ji smetl dav fitness nadšenců v lycře a neonových barvách, kteří vtrhli na scénu s energií nabitou verzí „Fame“. Oba výkony byly svým způsobem brilantní; značná rozmanitost show ji udržovala svěží a zajistila, že ani na chvíli nenudila.

Ačkoliv byla choreografie obecně velmi dobrá, místy se s ní mohlo šetřit. Energická ansámblová čísla díky skupině šesti vynikajících tanečníků jasně profitovala, nicméně jejich využití během sólových písní a videí působilo často rušivě, když akce mluvila sama za sebe. Zařazení tanečního čísla ve chvíli, kdy má divák sledovat obrazovku na jiném místě jeviště, se zdá kontraproduktivní, zvláště když se probírala tak závažná témata jako holokaust nebo 11. září. Stejně tak skvostné podání „Over the Rainbow“ v podání Sophie Evans nepotřebovalo baletní vsuvku během druhé sloky, zvláště když v některých momentech tanečníci zakrývali výhled na samotnou zpěvačku.

Revue bývají sázkou do loterie, ale zde naštěstí zásahy do černého výrazně převládaly. Píseň „There’s No Business Like Show Business“ (z muzikálu Annie, Get Your Gun) vytěžila maximum ze svého komického potenciálu a směs z My Fair Lady dala Mii Ormale příležitost předvést její výjimečný vysoký rejstřík. Relativní nováček Danny Lane se také skvěle popasoval s písní „Everything’s Coming Up Roses“ z muzikálu Gypsy, kterou podal s opravdovou vášní. Již zmíněná „Tradice“ a finále (titulní píseň ze Spamalotu) byly nepochybnými vrcholy, které stylově uzavřely první i druhou polovinu.

Sophie Evans. Foto: Pamela Raith

Navzdory celkově vysoké kvalitě se našlo i pár písní, které laťku ostatních neudržely. „Four Jews in a Room“ z March of the Falsettos sklidila u publika úspěch, ale mně osobně přišla po hudební stránce výrazně slabší než zbytek repertoáru. „Big Spender“ z muzikálu Sweet Charity funguje nejlépe jako dráždivě smyslné číslo, zde však dostalo choreografii, která jako by vznikla po návštěvě striptýzového klubu. Naopak skladba „La Vie Bohème“ z Rentu, která má být odrazem anarchie a nespoutanosti, měla v nepříliš povedené směsi z tohoto muzikálu dravost vesnické tancovačky (i když v ní zářila Natalie Lipin, která je téměř dvojnicí Idiny Menzel z původního obsazení).

Dvanáctičlenné obsazení bylo po celou dobu vynikající – zdá se nefér vyzdvihovat jednotlivce, protože byli všichni fantastičtí, ale jak by řekl Irving Berlin: „to je showbyznys“. John Barr je veteránem West Endu a svou třídu i komediální načasování prokázal ve skvostné verzi „Be Our Guest“ i jako lídr skvělého finále. Obsazení bylo využito nerovnoměrně a zdálo se, že se Barr po většinu druhého dějství vytratil; jeho návrat však produkci dodal skutečnou energii.

Sophie Evans je také zralou hvězdou s úžasným hlasem – její interpretace „Fame“ a „Over the Rainbow“ byly naprosto bezchybné. Má velmi expresivní obličej a v případě potřeby i skvěle tančila (některým jejím kolegům byly zřejmě odpuštěny náročnější taneční prvky). Sarah Earnshaw byla rovněž k popukání jako nevěsta v „Not Getting Married Today“ z muzikálu Company, což je mimořádně obtížná skladba i pro ty nejzkušenější interprety.

Tato revue je skvělá zábava a poctivě zpracované dílo, které kombinuje vynikající hudbu a výkony s objevným pohledem do historie židovského hudebního divadla. Show již nadchla diváky v Tel Avivu (tam to byla sázka na jistotu!), ale soudě podle dnešního publika si svou stopu úspěšně razí i v Londýně.

You Won't Succeed On Broadway If You Don't Have Any Jews se v divadle St James Theatre hraje do 5. září.