RETROSPEKTIVA: Ahmed Hamad

Tento týden si Sarah Day povídá s Ahmedem Hamadem o jeho angažmá v inscenaci Rent v Hope Mill Theatre, o projektu Stay Awake Jake, o jeho divadelních začátcích i o tom, co ho čeká v budoucnu.

Foto: Steve Lawton Jaké bylo vaše úplně první představení v dětství a co vás vlastně přivedlo k divadlu?

Hlavním impulsem k divadlu pro mě byla hudba. Zpíval jsem v kapele a hrál na klavír, když jsem poprvé zjistil, co je to muzikál. Právě první dvě věci, které jsem dělal, mě do toho světa vtáhly naplno.

Malý krámek hrůz Na střední škole jsem hrál v Return to the Forbidden Planet a v Malém krámku hrůz (Little Shop of Horrors). Učitel hudby se mě tehdy zeptal, jestli bych neměl zájem o konkurz na hlas Audrey II (té masožravé rostliny). Předtím jsem nikdy na jevišti nehrál, takže když jsem slyšel, že můžu sedět v kapele a zůstat schovaný, hned jsem pro to byl nadšený. Pak jsem se přidal k několika ochotnickým spolkům a všechno se to rozjelo – přišly kusy jako Hairspray, Čaroděj ze země Oz a Bídníci – zkrátka ty klasické amatérské tituly, kterými jsme si prošli všichni! Musel jsem rodiče trochu přemlouvat, aby mě podpořili, ale teď jsou to moji největší fanoušci. Píseň „Feed Me“ z Malého krámku mimochodem dodnes používám u většiny konkurzů, což je docela fajn – kruh se uzavřel!

Obsazení Hairspray Gratulujeme k roli v projektu „Stay Awake Jake“! Řekněte nám něco o této show, o konkurzu a zkouškách a jaké to bylo pracovat uprostřed pandemie? Děkuji! Práci na postavě Jakea jsem si opravdu užil. Stay Awake Jake je muzikál pro jednoho herce o chlapíkovi jménem Jake, který v noci projíždí celou zemi, aby zachránil svůj vztah. Asi měsíc po začátku prvního lockdownu mi moje agentka Amy O’Neill poslala nabídku na „self-tape“ konkurz. V té fázi to vypadalo jen na nahrávání alba v mé ložnici přes Zoom s autorem Timem Gilvinem. O pár měsíců později se z toho ale vyklubal obrovský projekt! James a Rosie Pearsonovi (kteří mě obsadili) založili Pearson Productions a spolu s producentem Stephenem McGillem produkovali celé album. Režie se ujala Grace Taylor, hudební doprovod a studio zajistil Nick Pinchbeck a hudební nastudování měla na starosti Tamara Saringer (která vedla i jedno z mých představení ve třeťáku!). Začátkem září bylo album i orchestr kompletně nahrané a už se těším, až si to snad brzy poslechnu!

Zkoušky na album a pro uvádění v Southwark Playhouse se dost lišily. Líbil se mi ten kolektivní přístup – tým mi dovolil navrhovat věci, přidávat riffy, měnit tóniny atd. Hned první den Grace řekla, že chce, abych se cítil jako součást tvůrčího týmu, což bylo skvělé. Většinou to byly zkoušky jeden na jednoho s Tamarou a něco probíhalo i přes Zoom. Když se potvrdil livestream ze Southwarku, materiál už jsem uměl, takže šlo jen o to, jak to všechno rozhýbat na scéně a dostat před kamery.

Stay Awake Jake Jaký je váš postup, když se vžíváte do postavy? (A konkrétně u Stay Awake Jake)

Příprava na představení je u mě podobná jako rutina před konkurzem. Zjistil jsem, že se před zpíváním musím fyzicky zahřát, takže si předem vždycky jdu zaběhat nebo si zacvičím. To je vlastně všechno! Žádné jiné rituály nemám – jen se chci ujistit, že se cítím ve svém těle dobře a jsem připravený na výkon. Také se rád chystám v šatně při interakci s ostatními kolegy.

U Stay Awake Jake to bylo jiné v tom, že kolem mě nebyli žádní další herci. Snažil jsem se nebýt jen ve vlastní hlavě, ale bylo to docela těžké. Nejnáročnější byla absence publika – i když jsem věděl, že se lidé dívají online. Nebyla tam žádná okamžitá reakce a přechody mezi písněmi byly náročné! Obvykle přijde potlesk, kdy se můžete nadechnout nebo nechat prostor někomu jinému. Tady bylo důležité se do postavy nejen vžít, ale zůstat v ní celou dobu! Proč je pro vás divadlo důležité?

Divadlo je důležité z mnoha důvodů – od těch praktických, jako jsou pracovní místa, finance či turismus. Ale pro mě, a předpokládám i pro mnoho dalších, je divadlo víc než to. Divadlo učí lidi empatii a soucitu. Jako herec se vžijete do cizí kůže a máte tu čest vyprávět příběh – jako divák se můžete dozvědět o zkušenostech jiných komunit, nechat se ovlivnit jinými úhly pohledu a některé kousky vám mohou upřímně změnit život. Samozřejmě je tu spousta her, které vám život měnit nemají a mají vám prostě jen dopřát skvělý večer! I to je klíčové, protože divadlo spojuje lidi a naplňuje naši potřebu kontaktu. Divadlo je nesmírně důležité jako forma vyjádření a dává mně i mnoha dalším lidem z nedostatečně zastoupených skupin možnost vyprávět naše příběhy.

Divadelní průmysl volá po větší rozmanitosti v obsazení, realizačních týmech i štábech. Co to pro vás znamená? Cítíte pozitivní změnu atmosféry, nebo má náš obor ještě dlouhou cestu před sebou?

Žijeme v historicky zlomovém okamžiku. Lidé si začínají všímat a bojovat za rovnost – ať už jde o hendikepované, LGBTQ+, rasu nebo pohlaví. Myslím, že máme štěstí, že pracujeme v umění, což je jeden z nejliberálnějších a nejpřijímajících oborů. Nicméně si myslím, že nás čeká ještě dlouhá cesta. Lidé tmavé pleti v našem odvětví stále zažívají nepříjemné situace, od mikroagresí až po otevřený rasismus. Díky rostoucí osvětě se ale rozhodně hýbeme správným směrem. Tvůrci začínají odstupovat od projektů, pokud cítí, že jejich hlas není pro dané téma ten pravý, castingové týmy mění svůj přístup a lidé začínají naslouchat menšinám, když mluví o svých zkušenostech. Z mého pohledu je reprezentace naprosto zásadní.

Jsem součástí nového muzikálu s názvem Rumi, ke kterému na jaře vyjde album. Je založen na skutečné historické postavě perského básníka Rúmího. Nedávno bylo oznámeno obsazení a každý člen souboru má původ v oblasti Blízkého východu, severní Afriky nebo jižní Asie. Je to poprvé, co slyším o takové míře autentického zastoupení v obsazení i tvůrčím týmu, a jsem upřímně hrdý, že u toho můžu být.

Jak se udržujete kreativní během lockdownu? Měl jsem velké štěstí, že jsem mohl být součástí několika streamovaných produkcí jako Rent a Stay Awake, Jake. Cítím se opravdu privilegovaný, že jsem mohl během této pandemie stát na jevišti – je to něco, co už nikdy nebudu brát jako samozřejmost. Tento třetí lockdown byl zatím nejtěžší. Před Vánocemi jsem se nestihl dostat domů do West Midlands a v bytě jsem byl až do minulého týdne úplně sám. Spolubydlící odjel k rodičům a mohl se vrátit až teď. Hodně jsem se snažil udržet si tvůrčí elán, ale nebudu lhát, poslední měsíce byly hodně náročné. Hraní na klavír a čtení her pro radost je vlastně maximum mé současné kreativity!

Rent. Foto: Pamela Raith Řeknete nám některou ze svých nejlepších nebo nejvtipnějších vzpomínek z jeviště? Nejlepší byla asi premiéra Rentu. Byli jsme bez živého divadla skoro sedm měsíců a energie z publika po úvodním čísle byla elektrizující. Pamatuju si, jak jsem se podíval na Millie a oba jsme z toho byli úplně v šoku! Nejvtipnější byla scéna ve třídě v The Boy in the Dress. Nepamatuju si přesně tu větu, ale někdo v textu něco trochu pozměnil, což znamenalo, že celá třída v tu ránu věděla, že Dennis je v převleku. Asi to nevysvětluju moc srozumitelně... ale každý herec na scéně v tu chvíli potlačoval smích, což pocitově trvalo věčnost! Jakmile jsme odešli do portálu, všichni jsme vybuchli smíchy – čistá radost. Které tři věci u vás v šatně vždycky najdeme? Třeba talismany, věci, co vám pomáhají, modré M&M...

Vždycky u sebe mám lahvičku toho čínského sirupu proti kašli, který používají zpěváci, jmenuje se „Nin Jiom Pei Pa Koa“... kdo ví, ten ví! Jsem na něm v podstatě závislý, takže ten v šatně nesmí chybět. Pak tam nejspíš najdete moje Nintendo Switch na pauzy mezi představeními. A do třetice asi nějaké sladkosti. Miluju Squashies (příchuť kyselé jablko a višeň je bezkonkurenčně nejlepší) a jsou skvělé na udržení energie během show.

Kdyby byl váš život divadelní hra, jak by se jmenovala a proč?

Mám pocit, že by to byla komedie. Jsem docela nemotorný a pořád dělám chyby, takže co třeba „Ahmed a mistake“? (Slovní hříčka: Ahmed zní jako „I made“ – udělal jsem chybu). Jde vidět, že mám rád špatné vtipy a slovní hříčky, že jo?

Asi by to bylo o tom, jak dělám něco špatně nebo zkazím, a pak se jen podívám přímo do kamery nebo do publika – pojďme tomu dát zelenou k realizaci!

Pro čerstvé absolventy herectví to byl letos velmi těžký rok. Jakou radu byste jim dal?

Vlastně si ani nedokážu představit, jak těžké to pro ně musí být. Nejenže to měli složité absolventi roku 2020, ale teď ty dopady roční uzávěry pociťují i ročníky 2021. Moje největší rada zní: využijte všechny dostupné zdroje. Rozhodně doporučuji platformy jako „Just Add Milk“ (JAM) a „The Grad Fest“. JAM založili moji přátelé a nabízejí všechno možné – od konzultací s agenty a castingovými režiséry přes herecký koučink až po finanční plánování pro herce nebo intenzivní kurzy. Sám jsem si u nich pár konzultací zaplatil a jsou skvělí v tom, že vás udrží v obraze.

The Grad Fest je platforma vzniklá během pandemie, která pomáhá absolventům divadelních škol s přechodem do praxe. Když bylo všechno zavřené, absolventi neměli skoro žádnou podporu, a tahle iniciativa je úžasná. Po celou dobu pandemie se snažili dávat absolventům prostor, nabízeli lekce a workshopy s odborníky z branže a mnoho dalších příležitostí, včetně koncertů ve West Endu. Obě tyto platformy vřele doporučuji!