PŘIPRAVUJEME: Henry Carpenter a Tom Crowley o fenoménu jménem Quentin Dentin

Tom Crowley a Henry Carpenter PRVNÍ POHLED NA… QUENTIN DENTIN

Rozhovor s Henrym Carpenterem a Tomem Crowleym

Divadlo Tristan Bates,

úterý 20. června – sobota 29. července

V rámci nového závazku rozvíjet původní britské muzikály uvádí komorní scéna při Actors’ Centre v londýnském Covent Garden svou druhou šestitýdenní produkci nové hudební inscenace v této sezóně.  V těsném závěsu za dílem ‘The Sorrows of Satan’ od dvojice Bateman a Conley nás čeká již šestá (nebo sedmá?) podoba díla, které neustále roste od dob svých skromných začátků jako krátké studentské představení v Rag Factory před několika lety.  Muzikál je téměř výhradním dílem Henryho Carpentera (frontmana různých rockových kapel jako ‘Jimmy Getaway’ a nyní ‘Jelly’) a je plodem vášně, drajvu a neutuchající víry ve vlastní uměleckou vizi.

Jeho věrnou spolupracovnicí je od samého začátku producentka Hannah Elsy, se kterou se seznámil během studií na King’s College.  Společně provedli ‘Quentina’ přes National Theatre Studio, projekt Rich Mix v rámci IdeasTap, mezinárodní festival mládežnického umění v Kingston-upon-Thames, edinburský Fringe až po Above the Arts ve West Endu.  S každým dalším krokem (viděl jsem zhruba polovinu z nich) projekt dozrával, stejně jako celý tým získával zkušenosti, sebevědomí a potřebný rozhled.  Nyní spojují síly s novým režisérem Adamem Lensonem, který se na tuto adresu vrací krátce po úspěchu ‘Sorrows’.  Zásadním krokem je také přizvání nového autorského partnera: spoluautorem scénáře se stal Tom Crowley.  Někteří členové obsazení a kapely se vracejí, aby navázali na svou práci z dřívějších podob ‘Quentina’. Bude fascinující sledovat, jak tato nová verze posune jejich kariéry i samotnou show kupředu.

The Quentin Dentin Show (Above The Arts). Foto: Mihaela Bodlovic.

Abychom se dozvěděli víc, sešel jsem se nedávno s Henrym a Tomem v kavárně Actors’ Centre, abychom probrali jejich novou spolupráci a vývoj inscenace.  Nejdříve se zastavila Hannah, aby pořídila fotografii k tomuto článku a přinesla čerstvou várku propagačních materiálů: stylový plakát s modrým nebem a zářivým neonovým nápisem.  Vizuál odráží novou sofistikovanost show a je na hony vzdálený původnímu graffiti z flitrů a lepidla, které Elsy kdysi vyfotila na stěně své koupelny.  Jakmile je fotka hotová, Hannah odbíhá za dalšími produkčními povinnostmi a my se pouštíme do hovoru.

Zajímá mě Tomova role v celém projektu.  Původně jsem slyšel, že přichází jako ‘dramaturg’, a chystal jsem se to téma otevřít, ale hned na začátku je mi jasně řečeno, že – jak stojí i na plakátě – je plnohodnotným spoluautorem.  Popisuje proces psaní, který začal několika poznámkami pro Henryho a Hannah, pokračoval jejich zpětnou vazbou a dalšími nápady, až se celá věc nabalila tak, že se Tomův podíl na scénáři vyrovnal tomu Henryho.  To je skvělá zpráva: jeho brilantní adaptace ‘Shock Treatment’ od Richarda O’Briena je mistrovským kouskem srozumitelnosti a stručnosti a doufám, že ji ještě někdy uvidíme (to štěstí mělo jen pár diváků v King’s Head Theatre před dvěma lety).  Spojení takového talentu s dalším rozvojem příběhu QD je samo o sobě vzrušující.  Tom je jako vždy příjemný, uvolněný a o konkrétních detailech mluví spíše zdrženlivě.  Vzhledem k ‘popovému’ ladění show je tato jistá plachost při rozhovoru vlastně naprosto stylová.

Zkusili jsme to tedy z jiné strany.  Vím o Tomově projektu ‘The Night’ – putovním večeru stand-upu, improvizace a písní, který nyní zakotvil v elegantním Café Zedel (díky patří opět Jamesi Albrechtovi).  Viděl jsem také jeho kurátorský počin v rámci loňského festivalu Vaults, kde pod jeho vedením vzniklo 40 nových děl během dvou týdnů.  Také jsem měl možnost vidět ukázky z jeho hudební adaptace Cormanova filmu ‘Bucket of Blood’ s písněmi od hudebního ředitele ‘Shock Treatment’ Alexe Beetschena.  Ani jsme se nedostali k rozhovoru o jeho dalším úspěšném projektu ‘Wooden Overcoats’.  Je až neuvěřitelné, kolik toho stíhá.  Henry také pracuje na dalších věcech s dalšími lidmi; vyprávěl mi o svých dřívějších počinech, včetně dlouholeté spolupráce s Paulem Garredem, bývalým členem The Kooks. Bohužel jsem ten večer nestihl vystoupení jeho kapely ‘Jelly’ na Blackstock Road, ale držím mu palce.  Mezitím stihl pro show napsat dalších sedm písní, které jsou samy o sobě dostatečným důvodem k návštěvě pro každého, kdo hledá zábavný a svěží večer v divadle.

Ačkoliv nadšeně přikývli na přezdívku, kterou jsem pro tento koncept vymyslel – ‘Dýdžej, který spadl na Zemi’ (Henryho obdiv k Bowiemu je všeobecně známý) – a přestože mi prozradili ‘otázky’, se kterými Tom přišel, i některé nápadité odpovědi (například: ODKUD ten dýdžej vlastně spadl?), profesionální mlčenlivost jim nedovoluje prozradit víc.  A já to rozhodně nebudu ten, kdo by to propálil.  Ale věřte mi.  Věřte jim.  Bude to jízda.

Show Quentina Dentina se hraje od 29. června do 29. července 2017 v Tristan Bates Theatre

REZERVOVAT VSTUPENKY NA THE QUENTIN DENTIN SHOW