RECENZE: Audra McDonald v Leicester Square Theatre ✭✭✭✭✭

Audra McDonald. Foto: Autumn de Wilde Audra McDonald na koncertu

Leicester Square Theatre

Středa 12. dubna 2017

Pět hvězdiček

Rezervovat vstupenky

Není to tak dávno, co se tato přední broadwayská diva objevila na scéně komorního divadla zastrčeného v boční uličce hned u nejrušnějšího náměstí West Endu. A je tu zas, v rámci krátkého rezidenčního angažmá, se svým starým parťákem a kolegou z New Yorku, nedostižným Sethem Rudetským. Ten ji doprovází na klavír a mezi hudebními čísly jí (většinou) pokládá otázky v neformálním duchu improvizační talk show.

Po strhujícím úvodním čísle „When Did I Fall In Love?“ se rychle ukázalo, že se slečna McDonald na cesty nevydala sama. Její zákulisní doprovod tvořily její děti – šestnáctiletá dcera a teprve pětiměsíční kojenec. Rudetsky a McDonald se znají už od studentských let a panuje mezi nimi uvolněnost a spřízněnost – setkání myslí i tvůrčích duší, které umožňuje obzvlášť otevřenou a upřímnou diskuzi o jakýchkoli tématech, jež v těchto spontánních, nescénářovaných a neopakovatelných večerech vyvstanou. Každý večer nabízí jiný program s neuvěřitelně eklektickým repertoárem... a povídáním.

Následovala šarmantní píseň „I Won’t Mind“ od Jeffa Blumenkranze a tato relativní novinka potvrdila schopnost McDonaldové objevovat nový materiál a vtisknout mu vlastní duši. Všechno bylo samozřejmě v nějakém bodě nové a ona dokázala vykřesat stejně svěží a vzrušující zvuk i ze staré klasiky (se silnou britskou vazbou) „I Could Have Danced All Night“. Do ní se jako sbor zapojilo i publikum – což byl mimořádný zážitek pro všechny fanoušky, kteří tak mohou jednou v klidu spočinout s tím, že si upřímně mohou říct: „Spolupracoval jsem s Audrou na West Endu“. Tím to ale neskončilo – Audra využila příležitosti k hledání talentů a všichni jsme se seznámili se zpěvákem skupiny „The Restless Breed“ (která dělá covery mj. od Journey), jenž náhodou seděl – a zpíval – přímo v první řadě.

Zaplněné hlediště si pak vychutnalo nálož z díla Jasona Roberta Browna „I’ll Give You The Moon And The Stars“ z muzikálu „Songs For A New World“. Audra příběh odvyprávěla s empatií a upřímností, ale člověk se opět neubránil vtíravému pocitu, že JRB prostě ženy příliš v lásce nemá. Zdá se, že je mu souzeno být Strindbergem muzikálových autorů, neboť po jeho písních zůstává v ústech lehce nahořklá pachuť.

Osvěžení po této sžíravosti přišlo v podobě dvou písní z cyklu „Craig’s List Lieder“ od Gabriela Kahanea: vtipných, chytrých, mondénních a neberoucích se vůbec vážně. Tygradovaly až k velkolepému číslu „The Glamorous Life“ z muzikálu „A Little Night Music“ a poté k dalšímu Sondheimovi (jak Seth pohotově poznamenal, nedávno natáčenému v Londýně) „Time To Leave The Woods“. Poté jsme přešli k elegantnímu podání „Maybe This Time“ – doprovázenému láskyplnou imitací Lizy Minnelli – kterou McDonaldová dokázala opět podat jako úplnou novinku, zejména díky zoufalému výkřiku v posledním, gradujícím tónu.

Jak jsme zjistili při její rekonstrukci závěrečných momentů jednoho z jejích prvních úspěchů v „Jeníčkovi a Mařence“, inteligence a úspornost jejího projevu se projevovaly už v raném věku. Tehdy byla ostřílenou performerkou ve čtvrté třídě: představte si tu scénu – Ježibaba (jasně nejlepší role v kuse a pro naši Audru nutnost) je sice strčena do pece, ale díky neznámým čárům a kouzlům se dokáže oživit a vrátit na scénu, aby odzpívala závěrečné číslo „They Say Love It Is A River“. Dokonce předvedla i intonaci a výrazy, které tehdy v onen nezapomenutelný večer použila. Už tehdy bylo jasné, že ji hvězdná kariéra nemine!

Poté se představil další člen rodiny: zatímco si Audra odskočila do zákulisí za dětmi, na pódiu se objevil její manžel Will Swenson. Ten nám střihl svižného (opět anglofilního) „Pirátího krále“ (I Am The Pirate King), než se Audra vrátila a společně vystřihli skvostný duet „You Don’t Bring Me Flowers“. Pan Swenson se pak vytratil, aby nechal Audru jen nám s úchvatným podáním díla dalšího nového autora, kterého prosazuje – nádhernou písní „I’ll Be There“ od Adama Gwona. To mělo být její závěrečné číslo. Rudetsky ji však přemluvil k přídavku – a jako oslavu nedávného pěkného počasí (a možná i pod vlivem připomínky, že Liza je kmotřenkou Ira Gershwina) jsme se dočkali „Summertime“. Byla plná sytého operního lesku hlasu, na který se po prvním poslechu nedá zapomenout. Pro slečnu McDonaldovou to bylo vítězství ve všech směrech.

Pokud se vám podaří sehnat lístek na zbývající představení, neváhejte. Pokud ne, v červnu se objeví ve Wyndham’s Theatre jako Billie Holiday v inscenaci „Lady Day“. Dokonalé.

REZERVUJET SI VSTUPENKY NA AUDRA MCDONALD IN CONCERT

REZERVUJTE SI VSTUPENKY NA AUDRU V INSCENACI LADY DAY AT EMERSON'S BAR AND GRILL