RECENZE: Europe, Leeds Playhouse ✭✭✭✭

Jonathan Hall recenzuje hru Davida Greiga Evropa (Europe), kterou uvádí Leeds Playhouse.

Lladel Bryant (Billy), Dan Parr (Berlin) a Alex Nowak (Horse) v inscenaci Evropa. Foto: The Other Richard Evropa

Leeds Playhouse

4 hvězdy

Rezervujte si vstupenky

Odlehlé pohraniční město – v podstatě jen továrna, nádraží a klub. V okolních borových lesích se toulají vlci, kteří se stále více přibližují k lidským obydlím. Továrna prochází „optimalizací“ stavu zaměstnanců a dokonce i nádraží se ruší. Vlaky z Amsterodamu, Varšavy a Berlína tu brzy budou jen hřmotně projíždět bez zastavení, zatímco ulice a náměstí zaplaví odpadky a životy i ambice obyvatel města začnou upadat do bídy a strachu. Recenze dramatu Davida Harrowera z roku 1994, napsaného v reakci na válku na Balkáně, v roce 2007 uváděla, že hra neztratila nic ze své aktuálnosti. Přesně to samé mě bohužel napadlo při sledování tohoto energického nastudování v Leeds Playhouse. Mnohá témata hry – ekonomický kolaps, postoj k uprchlíkům – nacházejí znepokojivou odezvu v dnešních titulcích zpráv, kterým dominuje Sýrie, Donald Trump či Brexit.

Jo Mousley (Katia) a Robert Pickavance (Sava) v inscenaci Evropa. Foto: The Other Richard

Argumenty a ideové koncepty zde dostávají lidskou tvář v podobě pestré galerie postav: je tu vyhoštěný otec s dcerou, kteří viděli své vlastní město upadnout do rozkladu a anarchie, a dělníci z továrny, zbavení smyslu i majetku kvůli „racionalizaci“. Najdeme tu slizkého místního šíbra, který zbohatl na kšeftech s měnou a pasy, i dívku, která sleduje cestopisné pořady, vyhlíží z kolejí do dálky a sní o lepším životě jinde. Na to vše dohlíží předpisy posedlý přednosta stanice, který se zoufale snaží vynucovat pravidla, jež už nikoho nezajímají, a najít řád v jízdním řádu, který už neplatí.

Jedná se o hru myšlenek – naštvaných a aktuálních myšlenek. V první půli měly tyto ideje tendenci převládat nad charaktery; hra pro mě skutečně „vzplála“ – podobně jako ono zchátralé nádraží – až v druhé polovině. Zde jsme plně pocítili brutální dopad těchto konceptů na postavy, kdy reakce vyvolávaly akce s mrazivými následky. Následky, které jsou v Británii roku 2018 až příliš uvěřitelné.

Darren Kuppan (Morocco) a Jo Mousley (Katia) v inscenaci Evropa. Foto: The Other Richard

Drsná povaha hry dokonale sedí do prostor „Pop-up Space“ nově rebrandovaného Leeds Playhouse; cihly, beton a nosníky dočasného divadla plynule splývají s ošuntělými dveřmi a rezavými kolejemi scénografie Amandy Stoodley.

Příběhu pomáhá silné a odhodlané obsazení. Za zmínku stojí zejména Dan Parr jako zmatený a rozhněvaný dělník podvedený politicky i emocionálně, a Jo Mousley jako cynická uprchlice připravená skrýt sebe sama, své ideály i city a udělat cokoli pro přežití. Obzvlášť mrazivý je Alex Nowak jako muž, jehož proměna z fajn chlapa a parťáka od piva v vraha je až příliš věrohodná, čímž ukazuje, jak nebezpečně tenká je hranice mezi řádem a anarchií.

Robert Pickavance (Sava) a Joe Alessi (Fret) v inscenaci Evropa. Foto: The Other Richard

Energická režie Jamese Brininga pohání Griegův komplexní text s překrývajícími se dialogy a dodává i složitějším ideologickým úvahám dramatický motor, který nedovolí tempu ochabnout.

Cestou domů a při pohledu na zprávy plné Brexitu jsem si přál, aby víc lidí bylo ochotno vypnout pořady typu „Love Island“ a začalo se zajímat o současné problémy a ideály tak, jako to udělal David Greig už v roce 1994.

Hraje se do 3. listopadu 2018

KOUPIT VSTUPENKY NA EVROPU