RECENZE: For Services Rendered, Minerva Theatre ✭✭✭✭✭

Stella Gonetová jako paní Ardsleyová. Foto: Richard Hubert Smith For Services Rendered (Za zásluhy)

Minerva Theatre

15. srpna 2015

5 hvězdiček

V dnešní době je v londýnském West Endu málokdy k vidění hra W. Somerseta Maughama a lidé mohou být překvapeni zjištěním, že Maugham napsal přes třicet her, z nichž většina se ve West Endu hrála. V jednu chvíli, v roce 1908, tam dokonce běžely čtyři jeho hry současně. Byl to nesmírně plodný autor a jeden z největších anglických spisovatelů dvacátého století.

Podobně jako hry Terence Rattigana, i ty Maughamovy vyšly v posledních desetiletích minulého století z módy. Převládal názor, že jsou příliš „staromódní“ pro diváky zvyklé na Pintera, Becketta, Stopparda, Brechta, Churchillovou a jim podobné. Dnes se uvádějí jen zřídka, což je smutné pro všechny, ale především pro divadlo samotné.

Staromódní je termín, který se dnes většinou používá hanlivě, jako by na staromódnosti bylo něco špatného. V divadelním slova smyslu je však staromódnost ukazatelem struktury, formy a rovnoměrného důrazu na děj i postavy. Je to také projev důvěry v jazyk, prostředí a historický kontext doby vzniku. Vyvolává představu dramatu v éře před televizí – kdy diváci byli ochotni sledovat, naslouchat a nechat se pohltit jiným světem. Kdy byli ochotni přemýšlet o tom, co se před nimi odehrává, místo aby jen sledovali podívanou, šok a úžas jako náhražku za hlubší pochopení textu.

Divadlo není televize ani film. A i když je filmové divadlo velkého formátu možné a žádoucí, nemělo by být jedinou nabízenou formou. Komorní, intenzivně prožívané a hluboce dojemné divadelní drama je stejně důležité jako operní velkolepost. Skutečně podstatné je, aby byl text modernímu publiku srozumitelně podán a aby divadlo bylo místem neustálé a nekonečné rozmanitosti: to je mnohem důležitější než šokující taktika v podobě netradičního zpracování známého textu (pokud tedy takové zpracování nepřidává na divadelnosti nebo hloubce interpretace).

Vynikající inscenace Maughamovy hry For Services Rendered v režii Howarda Daviese, kterou nyní uvádí Minerva Theatre v Chichesteru, je ukázkou poctivého, „staromódního“ divadla. Jde o krásné a do detailu promyšlené nastudování vážné hry, kterou Maugham napsal s neskrývaným hněvem nad osudem vojáků vracejících se ze zákopů první světové války, kteří byli ponecháni svému osudu.

Davies hraje vše přesně v dobovém duchu. S jedinou výjimkou vypadají všichni herci, jako by byli vytrženi z dávných časů; v jejich projevu není ani stopa po moderně. Toto bezvýhradné přijetí doby činí názory a výstřednosti postav naprosto uvěřitelnými a divák se díky tomu rychle nechá vtáhnout do jejich vzdáleného světa.

Matilda Zieglerová (Gwen Cedarová) a Joseph Kloska (Sydney Ardsley). Foto: Richard Hubert Smith

Částečně je to dáno přízvukem, držením těla a tím, jak herci vdechují život Maughamovým slovům. V téměř každé větě je cítit křehkost, vážnost a noblesní sofistikovanost, která vás přenese do světa střední třídy, jejž seriál Panství Downton jen naznačuje, ale nikdy do hloubky neprozkoumá.

Davies samozřejmě plně chápe, že když vše zasadí do nekompromisní dobové kapsle a dodrží styl, který by Maugham v době vzniku očekával, odemkne tím sílu hry i pro dnešní publikum.

Napětí, které je základem dramatu, je dnes stejně aktuální jako tehdy: nevěra, patriarchální pohrdání pracující ženou, přátelství versus byznys, sex versus láska, oběť rodičů, jejich lhostejnost, úděl svobodných žen, bohatí versus chudí a setrvalý nezájem vlád o ty, kteří jdou do války na žádost své země.

Sledovat tyto otázky v útulném domácím prostředí, které je tak vzdálené scénám z moderní televize nebo filmu, jejich sílu spíše podtrhuje, než oslabuje. Čím víc se věci mění, tím víc zůstávají stejné.

Pochybuji, že by si někdo mohl přát jemnější a vytříbenější inscenaci této skvělé hry. Místy je skutečně vtipná, plná melodramatických prvků, které nejsou směšné, ale trefné, a v závěrečných scénách neuvěřitelně dojemná. Davies je zde ve vrcholné formě – je to symfonie divadelního požitku. Inscenace by se měla přesunout do West Endu a hrát se tam donekonečna. Producenti by se neměli bát poctivého „staromódního“ triumfu.

Scéna Williama Dudleyho je vynikající, dýchá z ní pocit zastaveného času na venkově. Pozadí ukazuje zvlněné kopce panství, v záběru je však jasně vidět i ostnatý drát: odkaz na hrůzy války i na tvrdou práci na venkově. Zpočátku se ten ostnatý drát zdá být až příliš, ale jakmile se ukáže, že rodinný dům je skutečným bojištěm a životy se v obývacím pokoji brutálně hroutí, slouží jako připomínka, že válka a její oběti se dají najít kdekoli.

Mike Henderson osvětluje scénu k dokonalosti, přičemž náladové svícení podtrhuje tok dramatu. Dudleyho kostýmy jsou krásné a spolu se scénou vytvářejí onen báječně klamný dojem, že by mohlo jít o veselou konverzačku z vyšších kruhů. Je to skvělý blaf.

Obsazení je prvotřídní.

Sam Callis (Howard Bartlett), Justine Mitchell (Eva Ardsley) a Jo Herbert (Ethel Bartlett) Foto: Richard Hubert Smith

Stella Gonetová je rozkošná jako matriarchální hlava rodiny s pevnou vůlí a slabým tělem; Matilda Zieglerová skvěle ztvárňuje zlomenou, zrazenou a nakonec zahořklou druhou manželku a Anthony Calf ukazuje fascinující, vysloveně nepříjemnou stránku svého rejstříku anglických postav. Těkavý, upjatý a pedantický venkovský právník a otec rodiny v podání Simona Chandlera je lahůdkou (je tak strohý a hrozný, až je hypnotický) a Nick Fletcher je pozoruhodný jako navrátivší se voják, který ztratil vše a nedokáže se přimět k jediné věci, která by ho mohla zachránit.

Nejlepší výkony však podávají tři velmi odlišné sestry: Justine Mitchell jako naprosto přesná Eva, jejíž milý padl ve válce a která zůstala „na ocet“ s povinností starat se o zraněného bratra; Yolanda Kettle jako čiperná a odhodlaná Lois, která udělá cokoli, aby unikla budoucnosti, jež potkala Evu; a Jo Herbert jako pragmatická a chytrá Ethel, jejíž manželství není zrovna ideální. Tyto tři talentované herečky vnášejí do svých rolí skutečný pocit sesterství, věrně zpodobňují životy, které měl Maugham na mysli, a zároveň zrcadlí, jak tragédie těchto dávných životů rezonují i dnes.

Dobrou práci odvádí také David Annen jako úzkostný lékař a Sam Callis jako náruživý Howard, který si přeje, aby válka stále trvala, vzhledem k tomu, kolik žen mohl mít jen díky tomu, že nosil uniformu. Hrát na jevišti nevidomého je těžké, ale Joseph Kloska se o to odhodlaně pokouší. V jeho výkonu sice chyběla jistá míra setrvalé hořkosti, což některé jeho scény oslabovalo, ale to je jen malá výtka.

Scéna, v níž se Evina v podání Mitchellové neohrabaně snaží vyřešit Collieho (Fletcher) problémy, je mimořádným zážitkem, skvěle zvládnutým oběma herci. Po jejím skončení se divák jen těžko nadechuje, tak silné jsou jejich výkony. A její propad do naprostého psychického rozkladu je zahrán s citem a nuancí. Naprosto pozoruhodné.

Divadlo by mělo být o možnostech, představivosti a prožitku. Každý, koho tyto vynikající výkony v této vynikající inscenaci této vynikající hry neosloví, by se měl vážně zamyslet nad tím, co od divadla vlastně očekává.

Možná to není „moderní hit“, ale rozhodně je to kus poctivé divadelní práce.

For Services Rendered se hraje do 5. září 2015. Rezervujte si vstupenky.