RECENZE: Great Apes, Arcola Theatre ✭✭✭

Mark Ludmon hodnotí adaptaci románu Willa Selfa Jiní lidé (Great Apes) z pera Patricka Marmiona v divadle Arcola Theatre

Soubor inscenace Jiní lidé v Arcola Theatre. Foto: Nick Rutter Jiní lidé (Great Apes)

Arcola Theatre

19. března 2018

Tři hvězdičky

Rezervujte si vstupenky

Realita se radikálně změní pro výtvarníka Simona Dykese, laureáta Turnerovy ceny, který se jednoho rána probudí a zjistí, že je šimpanzem ve světě ovládaném šimpanzi, kde jsou lidé považováni za necivilizovaný druh žijící v zoologických zahradách a africké džungli. To je výchozí bod vtipné i znepokojivé nové divadelní adaptace románu Willa Selfa Jiní lidé (Great Apes), která poukazuje na tenkou hranici mezi primitivním a civilizovaným chováním a zkoumá, co to vlastně znamená být člověkem.

Zdařilá adaptace Patricka Marmiona naštěstí opouští původní koncept románu, ve kterém civilizovaní lidoopi komunikují pouze gesty, vytím a vrčením. Skřeky zde sice zůstávají, ale tito opičáci zároveň plynule debatují o filozofii, literatuře, psychologii a vědě. Používají Twitter a YouTube, nakupují v Ikea a sledují Love Island, což do hry vnáší břitký satirický pohled na moderní život, od uměleckého světa až po kancelářskou politiku.

Ruth Lass a Stephen Ventura v inscenaci Jiní lidé v Arcola Theatre. Foto: Nick Rutter

Z knihy se do představení přenesla i rozkošná jazyková hravost. Drobné úpravy v terminologii této „šimpanzity“ vyvolávají během hry spoustu smíchu i občasné uchechtnutí. Z dětí se stali „potěr“, z postelí jsou „hnízda“ a partneři jsou titulováni jako „souputníci“ nebo „alfové“, přičemž veřejná kopulace a masturbace jsou společenskou normou.

Hercům nelze upřít naprosté nasazení, se kterým se po jevišti pohybují jako lidoopi – čistí si srst, očichávají se, líbají se na zadky a celkově se chovají jako vystřižení z přírodopisného dokumentu Davida Attenborougha. Nepoužívají žádné masky ani kostýmy, pomineme-li volné hnědé kalhoty, které signalizují, že pro tyto civilizované opice je odhalování od pasu dolů tabu. Je to zásluha hereckého ansámblu, pohybového režiséra Jonnieho Riordana a experta na šimpanzí fyziognomii a vokalizaci Petera Elliotta, díky nimž divák velmi rychle uvěří, že skutečně sleduje lidoopy debatující o Wittgensteinovi, Dantem a Freudovi. Simonova znepokojivá nová realita je navíc podtržena působivou zvukovou kulisou Dana Balfoura a světelným designem Matta Haskinse.

Navzdory absurdní premise je Bryan Dick v roli Simona, konfrontovaného s novou šimpanzí existencí, intenzivní a naprosto uvěřitelný. Soubor tento odvážný koncept zvládá mistrovsky a s veškerou vážností potřebnou k tomu, aby vynikl komický efekt – včetně Ruth Lass v roli uznávaného psychiatra a alfa samce Dr. Zacka Busnera, který se ujímá Simonova případu. Režie Oscara Pearce je precizní, ovšem i přes dvouhodinovou stopáž se – podobně jako u pětisetstránkové předlohy – jedná o rozvleklou bajku postavenou na jediném nápadu. Inscenace se až příliš spoléhá na slovní hříčky a komiku lidských situací v opičím podání, jakkoli je to zábavné. Přesto nelze popřít, že jde o nezapomenutelný divadelní počin, po kterém se na své lidské bližní začnete dívat úplně jinýma očima.

Hraje se do 21. dubna 2018 v divadle Arcola Theatre

REZERVUJTE SI VSTUPENKY NA JINÉ LIDÉ V ARCOLA THEATRE