RECENZE: muzikál H R Haitch, Union Theatre ✭✭✭✭

Julian Eaves hodnotí H R Haitch – Královskou muzikálovou komedii, jak se patří, v Union Theatre.

Andrea Miller, Emily Jane-Kerr, Christian James, Tori-Allen Martin, Prince Plockey a Christopher Lyne v H R Haitch. Foto – Nick Rutter H R Haitch Union Theatre,

14. května 2018

4 hvězdičky

Rezervujte si vstupenky

Nádherně vtipná variace na starý příběh o „Pygmalionu“ přichází právě na léto – a k nadcházející královské svatbě. Tahle rozverná komedie vypráví o holce z essexské hospody, která se nakonec provdá za následníka trůnu. Poprvé ji vidělo jen pár vyvolených na nezapomenutelném workshopu v Actors' Church v roce 2015, ale nyní k nám přichází v plné síle, rozvinutá a dozrálá díky spolupráci mezi Iris Theatre (původní produkce) a Shrapnel Theatre. Maz Evans napsala libreto i texty písní a napěchovala je opojnou směsí chytré politické satiry a neuvěřitelně jadrného hospodského špičkování. Luke Bateman pak partituru doplnil o živé ansámbly, dojemné sentimentální balady i občasnou pastiš ve stylu slavnostních pochodů. Hudební nastudování má na starosti Oli George Rew, usazený u piana přímo uprostřed scény Justina Williamse a Jonnyho Rusta, kteří parádně vzkřísili atmosféru hospody v Barkingu (v přízemí), zatímco vyvýšené patro představuje „palác“ a pěkné schodiště propojuje obě tyto společenské vrstvy. Ben Jacobs vše svítí s nenucenou lehkostí a Maddy Ross-Masson oblékla soubor do trefných kostýmů, v nichž se mísí vznešenost s kýčem.

Tori-Allen Martin a Christian James v H R Haitch. Foto: Nick Rutter

Je až k nevíře, že celý příběh utáhne obsazení čítající pouhých šest lidí. V čele stojí úžasná Tori Allen-Martin jako Chelsea Taylor, dcera ovdovělého hospodského, která se zamilovala do utajeného prince pracujícího u nich za barem – v podání sympatického Christiana Jamese jako Bertieho (alias prince Alberta). Dočkáme se celé řady „nových i starých“ královských jmen: princezna Victoria (velkolepě děsivá Emily Jane Kerr) jako Bertieho ambiciózní sestra (stěžující si, že je jen „náhradnicí dědice“), princ Richard (skvěle všestranný Christopher Lyne) jako jejich ovdovělý otec – mimochodem, hraje i tátu Chelsea – a královna Mary (sprostá panovnice a babička Berta a Vic, a zároveň dvojnásobná babička Vera pro naši Chels). Stíháte? V chytře napsaném scénáři Maz Evans je to všechno naprosto jasné a přehledné. Jo, a k tomu připočtěte essexského flákače Vernona / premiéra Nathana (v podání nesmírně sympatického Prince Plockeyho). To jsou postavy, které poznáme nejlépe.

Prince Plockey a Andrea Miller v H R Haitch. Foto: Nick Rutter

Dojde i na celou řadu vstupů na širokoúhlé televizi (některé věci národ prostě spojují!) od dalších herců představujících různé veřejné činitele nebo zprávaře. Je to kus, který má mediální cirkus celebrit – i těch s titulem – pořádně pod kůží. Autoři se sice rozhodli děj zasadit sedm let zpátky do roku 2011 a jsou o správnosti tohoto kroku přesvědčeni, ale já se nemůžu zbavit pocitu, že nic nestárne tak rychle jako politická satira. Humor na nás sice působí kouzelně, jako by se to dělo právě teď, ale zatímco pro autory může být zajímavé zkoumat, co lidi pálilo nebo nepálilo před sedmi lety, nejsem si jistý, jestli se do toho diváci dokážou vžít se stejným zápalem.

Obsazení H R Haitch. Foto: Nick Rutter

Mezitím na jevišti udržuje umělecký šéf Iris Daniel Winder věci v tempu díky svižné, ale nekomplikované choreografii Lily Howkins, která nikdy nenaruší kouzlo místa ani identity těchto barvitých postav. Respekt k „realismu“ v rámci bláznivé frašky hraje hercům do karet; daří se jim udržet si naše sympatie i při těch nejdrzejších kouscích. Například jazyk může být až neuvěřitelně peprný, ale pravdivost přednesu vás přiměje pozorně poslouchat – a zjistíte, že neslyšíte jen sprosťárny, ale přímo katalog rošťáren s úchvatnou lingvistickou virtuozitou. Je to čistá radost a výbuchy smíchu i škodolibé pobavení jeho přítomnost více než ospravedlňují. To platí zejména o prvním dějství, které je sevřené a důmyslně vystavěné kolem nápadité zápletky této (moderní) pohádky. Druhá polovina už tak pevnou strukturu nemá a objevuje se v ní pár hlušších míst, bez kterých bychom se obešli: autoři například lpí na vložené vánoční písni o stole; je sice dlouhá a krásně napsaná, ale možná nás odvádí až příliš daleko od energického tahu hlavního děje. Také je tu směska názvů jiných písní pro Bertieho, což v jinak skvěle napsané partituře od Batemana a Evansové působí poněkud nepatřičně. Diváci si s těmito prvky budou muset poradit po svém.

Z představení si odnesete hřejivý pocit, že jste tak trochu „zlobili“ zprostředkovaně. Podobně jako Chelsea v podání Tori Allen-Martin, která na nepříjemně troufalou otázku „Jsi panna?“... nechá DLOUHOU PAUZU... rozhlíží se přitom jako nevinné lesní kvítko a pak s naprostou bezelstností odpoví: „V čem?“

RESERVUJTE SI VSTUPENKY NA H R HAITCH