RECENZE: Hamlet, Leeds Playhouse ✭✭✭✭

Jonathan Hall recenzuje inscenaci Shakespearova Hamleta v režii Amy Letmanové v divadle Leeds Playhouse.

Tessa Parrová jako Hamlet v Leeds Playhouse. Foto: David Lindsay Hamlet

Leeds Playhouse

Čtyři hvězdičky

To, že je Hamlet povinnou četbou pro čtrnáctileté a patnáctileté školáky, mi vždycky přišlo trochu zvláštní. Je to hra, v níž postavy procházejí celým kaleidoskopem složitých emocí – od smutku a chtíče až po pomstu, šílenství a zradu; je to škála, které i já jako padesátník musím dát hodně úsilí, abych ji plně pochopil.  Přidejte k tomu ducha, závěrečnou krvavou lázeň a konvenci boření čtvrté stěny, kdy se před protagonisty odehrávají vražedné skutky, a získáte hru, která je nesmírně komplexní a u níž hrozí, že se snadno pokazí – a nadobro znechutí Shakespeara dospívajícímu publiku. Hlavní předností inscenace Amy Letmanové je její srozumitelnost. Hra byla zkrácena a zmodernizována tak, že scény na sebe úderně navazují, každá má jasný záměr a je podána s energií, která diváka žene k další části příběhu. Za ty roky jsem viděl – a někdy s nimi i bojoval – několik inscenací Hamleta; tahle byla jednoznačně nejlépe vykreslená a poskytla mi jasnou dějovou linku. Tato srozumitelnost vdechuje život a pravdivost i mnoha a mnoha známým a citovaným replikám – u některých se přiznám, že jsem ani netušil, že pocházejí právě z této hry.

Susan Twistová (Polonius), Joe Alessi (Klaudius) a Dan Parr v inscenaci Hamlet v Leeds Playhouse. Foto: David Lindsay

V srdci tohoto složitého příběhu stojí komplexní postava samotného Hamleta, zmítaná hněvem a zoufalstvím tak silným, že ho (nebo v této produkci ji) nezřídka zanechává fyzicky lapajícího po dechu v situaci jako vystřižené z bulvární talk show: můj strýc zavraždil otce a vzal si mou matku! Tessa Parrová se role zhostila s obrovskou energií a nasazením; scény, kde šílenství Shakespearovy zápletky naráží na duševní zdraví samotných postav, jsou odehrány se zneklidňujícím, elektrizujícím nábojem. Změna pohlaví dodává skvělou dynamiku vztahu s Ofélií (v podání utrápené Simony Bitmateové). Poloniův (další genderově zaměněná postava) nesouhlas a manipulace s jejich vztahem získává homofobní podtext, který dodává Oféliinu šílenství bolestnou uvěřitelnost.

Simona Bitmateová (Ofélie) a Tessa Parrová (Hamlet) v Hamletovi v Leeds Playhouse. Foto: David Lindsay

Tato hra nemá žádné vedlejší role „do počtu“; jak již bylo řečeno, každá hlavní postava si prochází operním rozsahem emocí a herecký soubor je ztvárňuje s vervou a opravdovostí. Jednou z nejlepších věcí na této sezóně v Leeds Playhouse bylo vytvoření stabilního ansámblu, díky kterému můžeme sledovat a oceňovat práci herců jako Darren Kuppan, Jo Mouselyová a Dan Parr. Obzvláště pozoruhodná je v tomto kuse Susan Twistová jako Polonius; po všem tom povýšeném vměšování její postavy mi bylo až líto, že k její smrti došlo v zákulisí mimo dohled diváků.

Scénografie Hayley Grindleové pracující s kouřem a svítícími kříži, pod nimiž je vidět temná hrobka, spolu s hrozivým hudebním podtextem Alexandry Faye Braithwaiteové, dodávají této silné inscenaci všudypřítomnou tísnivou atmosféru. Představení lze vřele doporučit všem – a zejména dospívajícím, kteří právě tento text studují.

WEBOVÉ STRÁNKY LEEDS PLAYHOUSE