RECENZE: Mary, Hampstead Theatre ✭✭✭

Naše divadelní kritička Libby Purves recenzuje hru Rony Munro s názvem Mary v divadle Hampstead Theatre.

Douglas Henshall, Rona Morison a Brian Vernel. Foto: Manual Harlan Mary

Hampstead Theatre

3 hvězdičky

Rezervovat vstupenky

Již čtyři sta let se vedou spory o pověst Marie Stuartovny, skotské královny: byla označována za oběť i nevěstku, vražedkyni i hrdinku, lehkovážnou i statečnou ženu. V dramatech a operách obvykle rozkvétá romantika – byla to mladá matka, krásná, uvězněná a nakonec popravená svou sestřenicí Alžbětou I. Dramaturgové se obvykle zaměřují na ono poslední období a smyšlená setkání obou královen. Rona Munro se zde však soustředí na jiný okamžik Mariina života, a to moderním ženským pohledem. Její vášeň pro historii zazářila ve Skotsku a následně i na scéně National Theatre před pár lety v trilogii „James Plays“ o prvních třech králích tohoto jména v 15. století.

Rona Morison jako Agnes. Foto: Manuel Harlan

V této statické, leč působivé devadesátiminutovce, v níž se královna sama objeví na scéně jen ve dvou krátkých záblescích, se Munro soustředí na období před jejím nuceným odstoupením v roce 1567. Její manžel Darnley byl zavražděn hrubým hrabětem z Bothwellu. Jen o pár týdnů později se za něj však Marie – katolička, což v nově protestantském Skotsku budilo nevoli – provdá podle protestantského obřadu. To mu nakrátko vyneslo moc, než byl svržen. Hra začíná scénou, kdy královnina otcovského poradce Melvilla (Douglas Henshall) vyruší dvorní sluha Thompson, kterého právě zbil Bothwell. Melville mladíka nabádá, aby se očistil a neděsil královnu, která už tak má strach. Třetí postavou v místnosti je Agnes, horlivá protestantka, která pro Marii nemá mnoho pochopení.

Znovu se s nimi setkáváme o několik měsíců později po Bothwellově pádu v paláci Holyrood. Thompson a Agnes (fiktivní postavy představující politické a náboženské vášně té doby) zde vedou dlouhý, místy vyčerpávající argumentační útok na Melvilla, připomínající soudní síň. Potřebují jeho podpis pod dokument o královnině abdikaci a potupě, což vyžaduje, aby manželství s Bothwellem bylo označeno za kurvovskou zradu a Marie za viníka manželovy smrti.

Brian Vernel a Rona Morison. Foto: Manuel Harlan

Melville, který měl k jejímu dvoru v době únosu blízko, je přesvědčen, že byla znásilněna, že nikdy nedala souhlas, byla napadena, donucena a umlčena. Agnes v podání Rony Morison, pilíř neochvějného úsudku a počestnosti, zahrnuje nepřítomnou Marii ženským opovržením a tvrdí, že i kdyby byla znásilněna, nakonec se jí to zalíbilo a byla svolná. Thompson Briana Vernela je čistý politik – úsečný, neustále dotírající na stále více rozrušeného a defenzivního Melvilla, z něhož jako prokurátor doluje detaily. Starší muž, kterému se příčí znovu vyprávět tento příběh o dívce, kterou znal od dětství, je dotlačen k popisu útoku – veřejného, před řvoucí šlechtou, který slyšel z vedlejší místnosti. A co je nejhorší, musí přiznat její následný klid: nevolala o pomoc, nedávala najevo pobouření. To je v houstnoucí atmosféře hádky samozřejmě použito proti ní.

Rona Morison, Douglas Henshall a Brian Vernel. Foto: Manuel Harlan

Munro zde vznáší velmi moderní argument o traumatu spojeném s obviňováním sama sebe po takovém útoku. Melville ví své, ale v odhodlání pomalu slábne. Munro se vyjádřila, že chtěla vykreslit muže, kteří dopustí, aby takové činy zůstaly nepotrestány, a posledních několik minut této scény to dokazuje dokonale. Henshallovo jemně odstíněné zahanbení je vykresleno mistrně. Je to však politik a vlastenec: v sázce je budoucnost Skotska a potenciální mír pod regentskou vládou. Naproti tomu čím víc Agnes slyší o tom, co se téměř jistě stalo jiné ženě, tím víc se její postoj mění. Se studem přidává děsivou vzpomínku na vlastní nečinnost ve chvíli, kdy byla Marie zajata a rozcuchaná volala z okna obklopená svými vězniteli. Morison je v tuto chvíli mrazivě přesvědčivá.

Námět je to dobrý a text je úderný. Je to však dlouhé a pomalé drama, statické až do závěrečné třetiny. Diváci přesto seděli v napjatém tichu, viditelně otřeseni. Což byl nejspíš záměr. Rozuzlení je náhlé a dramatické: sbor (uvedený v programu) nám náhle připomene, že za hranicemi strohých argumentů v malých místnostech vře zmatený, hněvivý lid a země, kterou je třeba zachránit.

Hraje se do 26. listopadu. Hampsteadtheatre.com