RECENZE: My Country - A Work In Progress, National Theatre ✭✭✭✭✭

My Country; A Work in Progress.

Národní divadlo (National Theatre).

10. března 2017

5 hvězdiček

Rezervujte zde

Inscenace My Country, vytvořená na základě výpovědí obyvatel Británie, je jednou z prvních reakcí Národního divadla na výsledek referenda o vystoupení z Evropské unie. U doslovného (verbatim) divadla často hrozí riziko, že ačkoliv jsou slova a vzpomínky lidí naléhavé a zajímavé, hry se hodí spíše pro rozhlas než na jeviště. Zde jsou však tyto obavy neopodstatněné, neboť básnířka Carol Ann Duffyová vtiskla materiálu ucelenou a vysoce poutavou strukturu. Její metaforou je setkání, které svolala Britannia pro své jednotlivé části – Wales (Cymru), Skotsko (Caledonia), East Midlands, jihozápad Anglie, Severní Irsko a severovýchod Anglie – aby prodiskutovaly hlasování o brexitu. To, díky čemu tato inscenace tak skvěle funguje, je prostá, leč nesmírně účinná divadelnost, kterou do představení vnesl režisér Rufus Norris.

Herecký soubor, který tvoří Seema Bowri, Cavan Clarke, Laura Elphinstone, Adam Ewan, Penny Layden, Stuart McQuarrie a Christian Patterson, je fenomenální. Dokonale vystihují intonaci i rytmus řeči svých regionů a odrážejí rozmanitý charakter Spojeného království. Obzvláště Penny Laydenová je brilantní nejen jako Britannia (ostatní jí říkají „Britney“), jejíž přilba s chocholem vesele vykukuje z tašky, ale jelikož její region zahrnuje i Westminster, ztvárňuje politiky s až neuvěřitelnou zjemnělostí. Její Boris nepotřebuje představovat, její Farage je děsivě přesný a její Gove se slizce táhne po celém jevišti.

To, jak vás kus osloví, může ovlivnit i váš vztah ke konkrétním částem Británie. Protože jsem vyrůstal jen pár kilometrů od Merthyr Tydfilu, ve Walesu (Cymru) jsem poznával úplně všechno. Úžasný Christian Patterson mě v myšlenkách přenesl zpět do jihowaleských údolí a perfektně vystihl mluvu i uvažování Walesu – zejména v roli třináctiletého chlapce, který má strach z budoucnosti a je nešťastný, když se ostatní regiony začnou hádat. Úchvatná je scéna večírku, kde si regiony dělají legraci a utahují si ze stereotypů ostatních částí unie, včetně dud, irského Riverdance a Walesu, který se převtělí do dravé Shirley Bassey!

Večer graduje v debatách nad tématy, která jsme slýchali během kampaně a nyní i po jejím skončení – imigrace, financování, strach z „toho cizího“, pocit nespravedlnosti ohledně dávek vyplácených přistěhovalcům, ale i stud nad obnaženým rasismem, který hlasování odhalilo. Se stopáží 75 minut působí dílo možná trochu subtilně, a tím, že zastupuje všechny strany sporu, pravděpodobně nezmění ničí názor na výsledek referenda – což ale po pravdě ani není jeho cílem. Je to hra k zamyšlení, která nás, diváky, žádá, abychom zkrátka jen naslouchali. Přesto v momentě, kdy slyšíme Farage mluvit o „vítězství bez jediného výstřelu“, pouhých osm dní po vraždě poslankyně Jo Coxové, mohla být inscenace ostřejší a rozhořčenější.

To však neubírá na kvalitě vysoce zábavné show, která byla, upřímně řečeno, mnohem lepší, než jsem čekal, a to hlavně díky vynikajícímu obsazení a režii. Jedním z nejlepších prvků večera jsme byli my, publikum, Britové, kteří se stále dokážou smát sami sobě a vnímat ironii lží politiků a pravd, které žijí obyčejní lidé. Vyvolalo to ve mně zvláštní pocit vlastenectví. Ty skutečně velké hry o brexitu nás teprve čekají, protože zatím neznáme svou budoucnost, ale soudě podle podtitulu je toto „rozpracované dílo“ (work in progress) vynikajícím začátkem diskuse. Nenechte si ho ujít, až dorazí do vašeho kraje.

REZERVUJTE VSTUPENKY NA TURNÉ MY COUNTRY