RECENZE: Pippin, Music Box Theatre ✭✭✭✭✭

Obsazení muzikálu Pippin. Foto: Joan Marcus Pippin

Music Box Theatre

16. ledna 2014

5 hvězdiček

Muzikál Pippin z roku 1972 od Rogera O. Hirsona a Stephena Schwartze, který na Broadwayi původně režíroval legendární Bob Fosse, mi nikdy k srdci nepřirostl. Každé nastudování, každá nahrávka mi připadala fádní a únavná, přičemž ty dvě povedené melodie, které kus nabízí, zazní hned v prvních deseti minutách.

V divadle Music Box na Broadwayi se ale nyní hraje revival oceněný cenou Tony v režii Diane Paulus. Je to v každém ohledu nespoutaný triumf – s téměř dokonalým obsazením, skvostnou výpravou a přetékající invencí, drajvem a naprosto oslnivým umem.

Paulus zde přišla s mimořádnou vizí: slib úvodní písně o „kouzlech, která se chystají“ (magic to do), vzala vážně a servíruje jeden magický moment za druhým. Jako svůj hlavní nástroj využila cirkusovou trupu a skrze ni splétá chytrý, živelný a naprosto strhující (i vtipný) příběh mladého prince hledajícího naplnění. Akrobacie a klaunská čísla jsou dechberoucí; pohybová práce souboru je fantastická – jejich dokonale vytrénovaná těla tvoří bohaté a neustále poutavé pozadí pro Pippinovo tápání.

Cirkusové prvky zde nejsou jen kulisou – jsou nedílnou součástí konceptu. Triky, propletená těla, silové prvky a ohebnost sboristů pracujících v naprosté harmonii posouvají děj vpřed stejně účinně jako jakákoli píseň či scéna.

Patina Miller v roli Vůdkyně je senzační v každém ohledu. Její zpěv je precizní a vřelý, její tanec elektrizující a nabitý sexuální energií a její suverénní provázení dějem je naprosto bezchybné. Je prostě famózní.

Stejně tak Tovah Feldshuh v roli Pippinovy babičky Berthe je naprosto přesná a její číslo No Time At All, které odpálí i s akrobacií na trapéze, je bezpochyby vrcholem celého večera.

Terrence Mann je ve skvělé formě jako prohnaný král Karel. Vychází mu každá vtipná replika, k čemuž přidává působivé vrhání nožů a jeden z nejdramatičtějších momentů: scéna, kdy ho Pippin zabije, je nečekaná a až surově realistická.

Charlotte d'Amboise je v roli intrikánské královny Fastrady prostě úžasná. Její hvězdný výstup v Spread A Little Sunshine, založený na brilantním tanci, těsně šlape na paty úspěchu babičky Berthe.

Ve druhém dějství přichází Rachel Bay Jones jako Catherine. Je dechberoucím způsobem vtipná a zároveň dojemná jako žena, kterou Pippin nakonec pochopí a zamiluje se do ní. Jones, stejně jako Miller, neudělá jediný chybný krok. Je okouzlující i vnímavá a znovu trefuje do černého.

Ženské obsazení v této inscenaci je zkrátka fenomenální.

Erik Altemus je velmi zábavný jako marnivý, ambiciózní Lewis a Ashton Woerz je naprosto přesvědčivý jako Theo, chlapec s mrtvou kachnou.

Matthew James Thomas v titulní roli Pippina vypadal skvěle a výborně postavu uchopil, ale hlasově působil trochu unaveně – možná bojoval s nachlazením. Corner of the Sky nebyla tak strhující, jak by měla být; tohle nebyl výkon na úrovni Matthewa Robinsona. Thomas to ale víc než vyrovnal herectvím a velká část jeho výkonu je vynikající – jeho práce v sekcích Glory, Flesh a Ordinary Life je přesně odměřená a srší precizním a sebevědomým podáním.

Celá company je úžasně, až neuvěřitelně šikovná – skáčou, metají salta, tančí, létají, točí se, šplhají, žonglují a hrají si s ohněm, to vše v různých fázích odhalení. Jsou páteří nápadité vize Diane Paulus a každý jeden z nich je výjimečný. A krásný.

Choreografie Cheta Walkera, která hodně dluží odkazu Boba Fosseho, bere dech. Ožívá uprostřed nádherné scény cirkusového stanu od Scotta Paska a kostýmů Dominique Lemieux – to vše podtrhuje krásné a citlivé svícení Kennetha Posnera. Orchestrace Larryho Hochmana jsou triumfem, který partituru zcela oživil a dodal jí svěžest, kterou se zdálo nemožné znovu vzkřísit.

Na tomto představení opravdu není co nemilovat. Je to onen vzácný úkaz: naprosto skvostný revival broadwayského hitu, který se pyšní kombinací takřka dokonalého castingu a inspirativní, inovativní režie. Je těžké si představit, že by původní produkce mohla být tak úžasná jako tento návrat. S největší pravděpodobností jde o definitivní nastudování Pippina pro naši generaci.

Zkrátka naprostá nádhera – vtipné, stylové a intenzivně smyslné. Tohle je Pippin pro každého. Tohle si nenechte ujít!