RECENZE: Muzikál Rumpy Pumpy v Landor Theatre ✭

Rumpy Pumpy

Landor Theatre

14. dubna 2015

1 hvězdička

Nové muzikály vyžadují tu nejjemnější péči a podporu, mají-li být dovedeny do bodu, kdy mohou plně rozkvétat. Landor Theatre je jedním z mála pozoruhodných londýnských prostorů, které nové muzikály podporují, ať už formou scénických čtení, workshopů nebo samotných inscenací.

V současné době se zde hraje Rumpy Pumpy, nový muzikál Barbary Jane Mackie (libreto, texty a hudba), který je uváděn jako „příběh čaje a koláčků“ podle skutečné události. Režie se ujal Thom Sellwood a hudebního nastudování Tom Marlow.

Základní myšlenka Rumpy Pumpy je vynikající: střet světů, k němuž dojde, když se členky Ženského institutu (WI) dopustí něčeho, co některé jejich kolegyně považují za kacířství. Rozhodnou se totiž bojovat za reformu zastaralých zákonů o prostituci, aby výrazně zlepšily úděl pracujících prostitutek ve Velké Británii. Komické a dramatické možnosti této situace jsou okamžitě zřejmé: schůze v obecních sálech s ranním pohoštěním; prostitutky mísící se se staršími dámami ze střední třídy, které šokují příběhy z reality svého života; vizionářky z Institutu, které pomalu přesvědčují své usedlejší kolegyně; výjezdy do terénu, kde dochází k obracení na víru; setkání s ministrem. Člověk jasně vidí, kam by se dílo mohlo ubírat.

Jenže tam nesměřuje, alespoň ne žádným smysluplným způsobem. Namísto toho se nám dostává spousta materiálu jako z mýdlové opery týkajícího se prostitutek, z nichž žádná není zvlášť sympatická. Domácí násilí, zastrašování ze strany policie, arogance morálních kazatelů, potíže s živobytím dětí nebo se vzděláním – to vše jsou témata, která mohla být ústředním bodem onoho kulturního střetu při otevírání očí. Tady jsou však prezentována jen jako špinavé pozadí životů prostitutek a v tomto kontextu tak poněkud zanikají.

Některé melodie Mackieové jsou příjemné a chytlavé – hudba je jednoznačně nejzdařilejší složkou díla. Titulní píseň zaujme a další čísla, jako „Wouldn't It Be Nice“ a „The Perfect Brothel“, by se dala snadno vypilovat do podoby vrcholných čísel večera. Nejlepší moment představení vlastně nastává, když zvídavé a dobrosrdečné dámy z WI v Novém Zélandu zkoumají osvědčené postupy v tamních nevěstincích. (Okamžitě je vidět, jak by vybudování děje kolem tohoto zkoumání jakožto hlavní osy příběhu, se sociálními tématy v pozadí, nesmírně prospělo celému vyprávění).

Ačkoliv má Rumpy Pumpy přiznanou tematickou souvislost s muzikálem Donaha (The Full Monty), ve skutečnosti má mnohem blíže – i když nepřiznaně – k Holkám z kalendáře (Calendar Girls). Srážejí ho však slabé texty písní a obecně nepříliš kvalitní zpěv. Sellwood by měl nad kusem převzít pevnější ruku a dialogy potřebují kompletně přepsat, aby postavy neustále nemluvily v klišé.

Marlow dělá pro prezentaci partitury, co může, a hudební doprovod se ukazuje být nejmuzikálnější částí celého dění.

Režie Thoma Sellwooda bohužel nechává mnoho prostoru k přání. Trocha invence a elánu v podání by dílu nesmírně pomohla. Pomohly by i maličkosti: choreografka Courtney Daly mohla například vytvořit specifický pohybový slovník pro dívky z ulice v kontrastu k dámám z WI, přičemž by obě skupiny pracovaly nejprve kontrapunkticky a postupem času by se sladily. I mužští klienti mohli mít svůj vlastní řeč těla. Ať tak či onak, tento kus potřebuje vpravit život přímo do svého srdce.

Herecké výkony jsou víceméně v zárodku, a to hlavně proto, že libreto neumožňuje vykreslit skutečné charaktery, ale pouze archetypy. Odstranění některých vedlejších zápletek (nudné akce pomstychtivé policistky; vlažná milostná romance u humrové večeře) by pomohlo soustředit se na to hlavní: odvážné a prozíravé pochopení dvou žen z WI, z nichž jedna položí život za věc, o kterou usilují ve prospěch všech žen.

V základu je tu vynikající nápad a hudba vykazuje skutečný potenciál. Je skvělé, že Mackieová dostala příležitost vidět své dílo na jevišti, protože to, co je třeba změnit, bude nyní mnohem jasnější – inscenace odhalila vrozené slabiny současného návrhu.

Názvy bývají ošidné. Pokud muzikál pojmenujete Rumpy Pumpy (v britské hantýrce „čurbes“ či „hrátky v posteli“), pak musí být sexy, energický a rozverný. Pokud není, je bitva o přízeň publika předem prohraná. V současné podobě je tato inscenace spíše „Grumpy Slumpy“ (mrzutý propadák) než Rumpy Pumpy.

Těším se na jeho příští dílenské uvedení.