RECENZE: She Called Me Mother, Stratford Circus Arts Centre ✭✭✭✭

She Called Me Mother Stratford Circus Arts Centre, 8. října 2015

4 hvězdy

Hra She Called Me Mother, která dává hlas lidem bez domova a obětem zneužívání, si zaslouží velký obdiv. V programu autorka Michelle Inniss vysvětluje, co ji inspirovalo k postavě hlavní hrdinky, sedmdesátileté imigrantky z Trinidadu jménem Evangeline Gardner:

„Postava Evangeline byla inspirována ženou bez domova, se kterou jsem mluvila v průběhu roku v letech 2006–2007. Prodávala časopis pro bezdomovce The Big Issue na stanici London Bridge. Místo abych jí řekla ‚tetičko‘, což je v afrokaribské komunitě projev úcty ke starším, jsem ji bezděky oslovila ‚matko‘. Rozzářily se jí oči a usmála se.“

Innissová dále popisuje, jak ji pravidelná setkání s touto ženou přiměla k otázkám, jak přišla o domov – co tomu předcházelo a kde jsou nyní její blízcí?

Evangeline (Cathy Tyson) žije prostý život – každý den čeká na ženu jménem Teresa, která jí připomíná její odcizenou dceru Shirley (Chereen Buckley). Každodenní laskavost od Teresy hřeje Evangeline u srdce, přesto je plná frustrace a lítosti. Přechází po jevišti a hloubá nad tím, že ji Shirleyina tvrdohlavost měla varovat, že ji dcera jednou opustí, aby pak vzápětí pookřála při vzpomínkách na své vlastní šťastné dětství na Trinidadu. Vzpomínky se rozvíjejí a brzy mluví o svém manželovi Rodneym, který „si rád přihnul“, a my začínáme tušit, proč Shirley odešla. Když na scénu vstupuje Shirley, obývající prostor oddělený od Evangeline, její monology osvětlují, jak ji poznamenalo otcovo chování a jak se hříchy jejích rodičů promítají do jejího problematického vztahu s partnerem Danielem.

Innissová odvádí skvělou práci při zapojování neviděných postav pomocí bohatých a sugestivních dialogů, které dodávají vzpomínkám hrdinek pozoruhodnou jasnost. Zvláštní pozornost je věnována rukám a očím postav. Shirley mluví o zneklidňujícím pocitu bezpečí, který cítila, když držela otce za ruku, přestože „viděla, co ta ruka dokáže“, zatímco Evangeline prožívá chvíle babičkovské extáze, když drží za ruce Teresiny děti. Evangeline vzpomíná, že Shirleyiny oči byly „černé a vzdorovité“, což kontrastuje s tím, jak Shirley mluví o očích svých rodičů, které podléhaly nepřítomným pohledům zastírajícím jejich manželské problémy{