RECENZE: Sunset Boulevard, London Coliseum ✭✭✭✭✭

Glenn Close – Sunset Boulevard

London Coliseum

4. dubna 2016

5 hvězdiček

Rezervovat vstupenky | Více informací

O tom, že londýnská divadelní scéna čas od času doslova vzplane nadšením, není pochyb. Následujících pět týdnů patří muzikálu Sunset Boulevard, který se v poloscénickém koncertním provedení hraje v London Coliseum. V hlavní roli vyhaslé filmové hvězdy Normy Desmondové se představuje Glenn Close, která v této úloze excelovala už na Broadwayi.

Muzikál Sunset Boulevard Andrewa Lloyda Webbera se vrací na West End po téměř dvacetileté pauze. Jakožto poloscénický koncert s relativně krátkým uváděním se pyšní dvěma hlavními lákadly, kvůli kterým by si ho nikdo neměl nechat ujít. Prvním je již zmíněný výkon Glenn Close a druhým osmačtyřicetičlenný orchestr Anglické národní opery (ENO).

Děj se odehrává na přelomu let 1949 a 1950 a vykresluje Sunset Boulevard jako syrovou hollywoodskou bajku. Studijní systém, který má veškerou moc, vynáší hvězdy na vrchol a vzápětí je odhazuje. Norma je přímým vedlejším produktem tohoto systému a nyní žije v ústraní na okraji filmového města, jímž Hollywood stále je.

Glenn Close

Glenn Close je v roli Normy Desmondové fascinující; její postava se neustále potácí na hraně mezi machiavelistickou manipulací a šílenstvím. Právě tento balanc dodává této verzi Sunset Boulevardu na neodolatelné podmanivosti.

Když Joe Gillis poprvé dorazí na adresu 10086 Sunset Blvd, Close je k němu úsečná a odmítavá. Teprve ve chvíli, kdy se zmíní o své scenáristické kariéře, vidíme, jak Normina mysl začíná spřádat plány. Vyhaslá hvězda okamžitě přepíná do pózy herečky a jako pavouk uprostřed sítě začíná vatahovat svou kořist – Joa Gillise. Na konci prvního dějství Joe podléhá a Norma chladně objímá svou oběť.

To neznamená, že by Joe byl naivní. Sunset funguje dramaticky proto, že jde o dva lidi, kteří se potkali náhodou, ale vzájemně se potřebují. Norma a její nároky vyhovují zoufalému Joovi, ale dříve či později přijde čas zúčtování. Podobně jako v muzikálu Follies je hlavním přínosem režiséra Price to, že Normu neustále doprovází stín jejího dřívějšího já. Jelikož žila dlouho v ústraní, lidé si ji pamatují jen z filmového plátna – jako postavu, která má k její současné podobě daleko. V oparu nostalgie je to však možná právě ta celuloidová Norma, kterou stále vidí.

Close s lehkostí předvádí ty největší hity z Webberovy partitury. Je to ukázka hvězdné energie nejvyšší svítivosti, která vytváří opojný divadelní zážitek.

Michael Xavier a Siobhan Dillon

Joea Gillise hraje Michael Xavier. Jako hlavní vypravěč nám zprostředkovává pohled na Normu svýma očima. Jeho výkon je suverénní, cynický i smyslný. Stejně jako Norma, i Joe vidí příležitost a chopí se jí. Netuší však, že hraje s mnohem zkušenější hráčkou a že precenil své síly. Xavierův přednes titulní písně na začátku druhého dějství patří k absolutním vrcholům této produkce.

Siobhan Dillon hraje Betty Schaeferovou, ambiciózní scenáristku a Joovu osudovou lásku. Xavier a Dillon{