RECENZE: That Man, Hippodrome Casino ✭✭✭✭

That Man (Workshop Performance)

Hippodrome Casino

20. září 2016

4 hvězdy

Pokud milujete hudbu Caro Emerald, pak si zamilujete i muzikál That Man – v podstatě jde o hostinu jejích největších hitů zasazenou do dramatického rámce.  Pokud její tvorbu neznáte, nebo jste jejím kvalitám ještě nepodlehli, nechte se okouzlit brilantními výkony desetičlenného obsazení, které v této produkci doprovází šmrncovní kvartet pod vedením hudebního režiséra Iaina Vince-Gatta.  Wendy Gill přišla se skvělým nápadem poskládat její písně do barvitého příběhu. Na scénáři, který vznikal ve spolupráci s režisérem Paulem Boydem, pracovala několik let.  Nyní Wendy pod záštitou Arts Council představila týdenní tvůrčí workshop svého konceptu. Paul Boyd jej pro komorní pódium sálu Matcham Room zrežíroval a Anthony Whiteman doplnil hudební čísla o choreografii.  Včera se odehrála dvě představení: první pro pozvané odborníky z branže a druhé pro širokou veřejnost, které zcela zaplnilo hlediště pro 150 diváků a nadšeně ocenilo nabízenou podívanou.

Hlavní osou osmdesátiminutového představení byl repertoár sedmnácti písní.  Ty interpretoval u tří pevně ukotvených „retro“ mikrofonů ve stylu 40. let vynikající ansámbl.  Ačkoliv je Paul Boyd uveden jako „režisér“, všechna hudební čísla byla podána formou koncertního provedení.  Sabrina Aloueche exceluje v hlavní roli Argentinky Rosy, která se snaží prorazit v londýnském nočním klubu The Flamingo v 50. letech, kde se cesty všech postav kříží. Rhiannon Chesterman hraje energickou naivku Susan; Treyc Cohen je velmi procítěná v roli uklízečky Grace, která vidí skrz pletichy bílých zbohatlíků a snaží se každému pomoci; Scott Cripps jako překvapivě sympatický burzián Chas; Kate England jako Kasha, stálice klubu Flamingo, jejíž pozici ohrožuje stoupající hvězda Rosy; Christopher Howell jako Raymond, další velmi milý obchodník, který žije se svou invalidní matkou a nedaří se mu najít partnerku, natož dědice, kterého vyžaduje matčina závěť; Jonny Labey jako nespoutaný ničema a zjevný odpůrce antikoncepce; Colette Lennon jako Barbara zosobňuje manželský stav 50. let – na začátku jsme svědky její svatby, abychom vzápětí viděli, jak opouští práci pro domácí dřinu; Olive Robinson a Toyan Thomas-Browne předvedli efektní taneční výkony v ansámblu a David James propůjčil hlas postavě Guse, amerického šéfa zmiňovaného klubu.  Mnoho z těchto postav a situací bude divákům povědomé z dobových příběhů.

Všechny postavy nám zpívají písně ze zpěvníku Caro Emerald, na kterém se podílelo 13 různých autorů – je třeba připomenout, že jde o absolutní špičku komerční nahrávací sféry.  Ti vytvořili díla hrající na strunu retru 50. let, která působí jako věrné pastišové kousky a dávají vyniknout jejímu fascinujícímu hlasu (v němž lze slyšet ozvěny Lily Allen či Amy Winehouse).  I když by se mohlo zdát, že tolik autorů vytvoří nesourodou směs hlasů, v unikátním projevu zpěvačky se vše sjednocuje.

Právě tento hlas Wendy Gill učaroval.  Nicméně v této dramatické adaptaci o tento sjednocující prvek přicházíme.  Musíme se tedy spolehnout na autorku, že vytvoří koherentní celek z mnoha různých nálad ilustrovaných velkým množstvím postav, z nichž každá zpívá dílo jiných tvůrců.  To s sebou nese specifické výzvy.  Můžeme se podívat na podobná představení, jako je „Mamma Mia“ (které, jak věřím, Wendy sama ještě neviděla), a vidět zázračně úspěšné řešení méně složitého problému – tam ovšem figurují pouze dva autoři, Benny a Björn.  Zde je situace jiná.  Před autorkou stojí nesmírně obtížný úkol spojit četné kreativní styly, a v tuto chvíli – možná – zbývá do finálního dotažení tohoto procesu ještě kus cesty.

Přesto šlo o lahodnou zábavu v podání herců, kteří se svých rolí zhostili famózně, zvláště uvážíme-li, že měli pouhý týden na naučení se a nazkoušení scénáře, hudby a choreografie celého kusu.  Ne nadarmo je Británie proslulá kvalitou svých muzikálových umělců – ti dnešní vytvořili hvězdné obsazení, na které se nezapomíná.

Produkční fotografie: Darren Bell

ZJISTĚTE VÍCE O PŘEDSTAVENÍ THAT MAN