RECENZE: The Four Fridas, Royal Artillery Barracks ✭✭✭

The Four Fridas. Foto: Alastair Muir The Four Fridas

Royal Artillery Barracks, Woolwich

02. 07. 2015

3 hvězdičky

Nástupiště podél nádherného georgiánského průčelí bývalého sídla Královského dělostřelectva je úchvatným a přirozeným dějištěm pro venkovní podívanou. Festivalu v Greenwichi a Docklands patří velký dík za to, že sem přivedl akce jako The Four Fridas. Je to ideální místo pro velkolepé show. Skutečnost, že areál po odchodu armády slouží širší komunitě, je o to potěšující, uvážíme-li, že toto místo je v poslední době spojováno především s tragickou vraždou bubeníka Lee Rigbyho v nedaleké ulici. V paměti stále zůstávají monumentální zahajovací ceremoniály olympijských a paralympijských her v Londýně 2012 a na představení The Four Fridas je nejlepší nahlížet jako na (částečně) vydařenou dohru těchto velkofilmů. Režisér Bradley Hemmings, který měl na starosti i úvod k paralympiádě, v brožuře uvádí, že Frida Kahlo byla jednou z ikonických postav s hendikepem, o kterých pro tehdejší ceremoniál uvažoval. Nyní se k jejímu osudu vrátil jako k základu pro zamyšlení nad vztahem mezi tvořivostí a překonáváním postižení i nepřízně osudu.

Fridě Kahlo byla v posledních letech věnována obrovská pozornost a lze s nadsázkou říci, že ji už netřeba představovat. Její příběh o tělesném i osobním strádání, které překonala a přetavila v okamžitě rozpoznatelný umělecký výraz, je podle všech měřítek fascinující. Právem se stala hrdinkou pro feministky i zastánce tvůrčího potenciálu hendikepovaných. Nicméně zarputilá snaha interpretovat její dílo pouze skrze životopis přináší i určitá omezení v chápání, která je třeba vzít v úvahu. Frida patří také k historii oživení mexické domorodé kultury, k dějinám surrealismu a k využití vizuálního umění na podporu dělnických práv, v čemž ji předstihl její manžel Diego Rivera. Plné pochopení jejího významu vyžaduje rozbití pocitu posvátné izolace, který její vlastní texty pěstovaly, a vnímání Fridy jako sociální bytosti dříve, než se stala ikonou. I přes všechny estetické kvality a vizionářské momenty má tato show tendenci spíše upevňovat onen starší, stereotypní pohled na Fridu.

Scéna je tvořena třemi strukturami, mezi nimiž sedí diváci po obou stranách. Na jednom konci je stupňovitá plošina připomínající mayský zikkurat, která se může vertikálně zvednout a sloužit jako projekční plátno pro animace nebo jako lezecká stěna. K jedné straně se vzdouvá obrovský bílý kostým o velikosti horkovzdušného balonu. Na opačném konci scény se nachází hromada sešrotovaného kovu, symbolizující havárii autobusu, která způsobila Fridin hendikep a nakonec i její smrt. Uprostřed stojí dvacetimetrový stožár s lanem navinutým na navijáku. Ten přijde ke slovu v závěrečné a nejpůsobivější části večera – při letu Voladoras.

Představení je rozděleno do čtyř částí pojmenovaných podle živlů: Vzduch, Země, Oheň a Voda. První část se zaměřuje na bílé šaty a je protkaná ohňostroji a tancem; uvádí téma letu a motiv motýla, který se prolíná všemi částmi jako symbol Fridiny touhy uniknout tělesným omezením skrze tvorbu. Ve druhé části, doprovázené silnými vizuálními efekty, Frida prožívá svou nehodu a oplakává své postižení. V jednu chvíli je převážena v otevřeném voze jako malovaná socha v náboženském procesí, oděná v bílém a pouze s jednou nohou – to je jeden z okamžiků, kdy se tvůrčímu týmu podařilo najít vizuální paralelu k jejímu životu, která přesahuje a obohacuje její vlastní autoportréty. Třetí část, zdaleka nejucelenější, spojuje texty z jejích deníků s animacemi na plátně a oživuje tak její malířský proces. Animace pracují s motivy z jejích obrazů, skládají je a rozkládají. Je to jediný moment večera, kdy nahlédnete pod pokličku její tvorby – obnažování vrstev, sošné postavy s odhaleným biologickým jádrem, ostré hrany, zdánlivě nesourodé barevné kombinace a amoralní, syrová síla přírody. V závěrečné epizodě zazní Fridin společenský odkaz a motiv motýla se vrací v plné síle jako oslava principu rozmanitosti. Scéna i celý večer vrcholí letem „Voladoras“... létajících žen na máji... které ztělesňují Fridinu touhu po harmonii mezi lidstvem a přírodou. Finále podtrhuje velkolepý ohňostroj.

Není pochyb o tom, že šlo o technicky skvěle zvládnuté představení se silným tvůrčím týmem, který předvedl špičkové výkony v tanci, zpěvu, zvuku, animaci, akrobacii a – ano – i v lidském létání. Soubor Shechter Junior předvedl expresivní moderní tanec symbolizující boj chudých, různé herečky v rolích Fridy pak zaujaly silným přednesem. Přesto pro mě nastaly pouze dva momenty, v nichž se forma a poselství skutečně a naplno propojily. O jednom jsem se již zmínil – když nám animace umožnily nahlédnout do složitých prvků Fridiny estetiky. Tím druhým, na který se vyplatilo počkat, byl „let“ domorodých mexických žen (Voladoras), které se vrhly z plošiny na vrcholu stožáru a v hypnotických spirálách klesaly dolů, zatímco se lana odvíjela a plošina rotovala. Jejich kapitanát přitom z vrcholu sloupu hrál teskné sólo na flétnu a jedna z žen při rotaci tloukla do malého bubínku. Původně šlo o rituál plodnosti, z něhož byly ženy vyloučeny, ale v některých oblastech Mexika je dnes dovoleno „létat“ i ženám, aby sdílely pocit rovnováhy mezi člověkem a živly. Tento prostý, ale strhující obraz dokázal propojit Fridinu touhu odpoutat se od země, obnovit harmonii s přírodou i posílit postavení žen. Finále tak fungovalo jako podívaná i symbol zároveň.

Celkově bylo k vidění mnoho talentu a prostředků a řada zajímavých nápadů, z nichž některé byly dotaženější než jiné. Místy jsme se, ať už skrze umělecké symboly nebo fakta, dočkali nuancovanějšího pohledu na Fridu, než jaký připouštějí někteří její zapřisáhlí obdivovatelé. Jiná témata, například její vztah k Riverovi a malířský dluh vůči němu, však byla zcela opomenuta. Je škoda, že publikum nebylo početnější, ale show postrádala jasnější vazbu na danou lokalitu. Režisér si měl uvědomit, že spektákl, který by v parku v centru Londýna hravě vyprodal hlediště, bude mít mimo centrum bez hlubšího zakořenění v místní historii Woolwiche problém získat širší podporu.