RECENZE: Velký Gatsby (The Great Gatsby), Greenwich Theatre ✭✭✭

Velký Gatsby

Greenwich Theatre

6. října

3 hvězdičky

Velký Gatsby je často označován za jedno z nejlepších děl americké literatury 20. století. Přestože vzniklo několik filmových adaptací, jen málokterý soubor se jej pokusil přenést na divadelní prkna – tedy až doteď...

Této ambiciózní výzvy se chopilo divadlo Blackeyed Theatre s inscenací v adaptaci Stephena Sharkeyho. Příběh je důvěrně známý nejen všem studentům anglistiky: burzovní makléř Nick Carraway přijíždí do New Yorku 20. let za vidinou amerického snu. Nastěhuje se do sousedství milionáře Jaye Gatsbyho, nedaleko své sestřenice Daisy a jejího záletného manžela Toma. Nick je vtažen do světa bohatých a ocitá se uprostřed sporů svých známých a jejich komplikovaných milostných vztahů.

Fitzgeraldův plynulý a konverzační dialog se na jeviště přenáší velmi dobře. Jednou z mnoha inovací této produkce je zařazení dobových hudebních čísel. To dává hereckému souboru skvělou příležitost předvést své hudební nadání; společně zpívají a hrají na nejrůznější nástroje – téměř každý člen souboru si v průběhu večera v určitém okamžiku sedne za klavír.

I když je to působivé, nejsem si jistý, zda hudební čísla skutečně něco přinášejí; neposouvají děj a člověka jen nutí přemýšlet o tom, co z knižní předlohy mohlo být zahrnuto místo nich. Zatímco někteří herci mají hudební průpravu, kvalita zpěvu není u celého obsazení vyrovnaná. Zdá se být škoda stavět herce do této pozice (nebo takto koncipovat obsazení), když jsou to všichni naprosto schopní interpreti a hudební pasáže působí poněkud nadbytečně.

Inscenaci však nelze upřít vynalézavost a pohyb na scéně má místy brechtovskou kvalitu. Někdy to však zachází až příliš daleko; poté, co byla jedna z klíčových postav zastřelena, tančila ještě chvíli po jevišti jako jakási přízračná postava, což působilo chaoticky a bizarně.

Adam Jowett je velmi sympatický a charismatický Nick Carraway, který hru provází s uvolněnou laskavostí. Tristan Pate byl rovněž příjemně zábavný i iritující v roli dosti nesympatického Toma Buchanana. Každý máme o literárních postavách vlastní představu, ale podle mého názoru Gatsby v podání Maxe Rolla postrádal tajemnost a charisma, které kniha naznačuje; chvílemi působil až příliš všedně a nezasloužil si zvědavost, kterou vzbuzoval.

Scéna Victorie Spearingové byla zvláštní – tvořila ji vícevrstvá řada bílých bloků (když si Gatsby oblékl svůj bílý oblek, připadalo mi to trochu jako na severním pólu). Divákovi vedle mě se to líbilo, ale na mě scéna působila až příliš sterilně. U inscenace o opulenci amerických elit mi přišlo jako nevyužitá příležitost neukázat tento luxus i na jevišti. Živé kostýmy Jenny Littleové to částečně napravily díky elegantním a glamourovým outfitům, od perfektně střižených obleků až po šaty ve stylu „flapper“.

Scénické pojetí má několik zábavných aspektů; využívá se výborných projekcí, včetně motivu očí, který připomíná obálku knihy. A také jedna poznámka, o které jsem si nemyslel, že ji kdy v recenzi udělám: tato produkce má fantastický program, doplněný o užitečný kontext, zajímavé postřehy a dokonce i geografickou mapu pro lepší orientaci – což zdaleka převyšuje to, co byste čekali od menší produkce.

Toto nové pojetí Velkého Gatsbyho si zaslouží pochvalu za snahu o něco velmi neotřelého a jiného. Hudební inovace však spíše odváděly pozornost od textu, než aby jej umocňovaly. Byla to právě brilantní předloha a solidní herecké výkony, co nakonec zajistilo, že inscenace jako celek fungovala.

Další informace o turné Velkého Gatsbyho naleznete na www.blackeyedtheatre.co.uk