RECENZE: Kupec benátský, Royal Shakespeare Theatre ✭✭✭✭✭

Kupec benátský

Royal Shakespeare Theatre

20. června 2015

5 hvězdiček

Žid má v ruce nůž. Smlouva byla prozkoumána; úctyhodný právník mu přiznal libru masa, propadlou záruku dohodnutou při půjčce tří tisíc dukátů. Vysoký, pohledný muž, láska Kupcova života, tam stojí zděšený, vyděšený a zoufalý, ale neschopný pomoci. Nabízel peníze, vlastní hruď pod nůž, ale Žid odmítl. Chce své právo podle smlouvy.

Kupec čerpá sílu z přítomnosti svého milence. Je tam; to je pro Kupce jediné, na čem záleží. Utiší dav, svleče si košili. Náhle zavládne ticho, dav zmeruňkověl hrůzou, která se před ním odehrává. Když ho soudní zřízenec připoutává k židli, Kupec zakňučí vědom si blízké smrti. Ale ten pohledný muž je stále nablízku. V tom nachází chvilkovou útěchu. Žid se otočí, nůž se zatřpytí ve světle. Kupec začíná hyperventilovat, přemáhá ho strach a nevyhnutelnost odloučení od života – a od onoho muže. Je to bolestná podívaná, téměř mučení. Ne, je to mučení. Kupec se začíná dávit hrůzou okamžiku. Vypadá to, že by mohl dostat infarkt dřív, než se ho dotkne Židův nůž.

Pohledný muž je zdrcený, neutěšitelný, zosobnění zničené lásky. Žid je odhodlaný a v Kupci vidí ztělesnění všech muk, kterými ho křesťanství sužovalo. Kupec je za bodem zlomu, prakticky šílený strachy. Teprve tehdy, když se pravá povaha všech tří mužů, kteří jí vtrhli do života, plně vyjevila, zakročí nová manželka onoho pohledného muže, aby Židovi v použití nože zabránila.

Toto je fascinující a objevná sonda Polly Findlayové do nejtemnějších zákoutí Shakespearova Kupce benátského, která se právě hraje na hlavní scéně RSC. Jde o třetí významnou inscenaci této Shakespearovy „problémové hry“ za poslední rok: cestu pro ni připravily extravagantní verze Ruperta Goolda pro Almeidu (která v roce 2011 začínala na stejném jevišti jako verze Findlayové) a pronikavá, velmi vtipná interpretace Jonathana Munbyho v Shakespearově Globu.

Inscenace Findlayové je však o pověstný koňský délku vítězem. V jejím podání se hra nejeví jako problematická v nejmenším.

Je tu však jedno velké „ale“: kostýmy, dají-li se tak vůbec nazvat. Jde o nesourodou sbírku neladících, křiklavých a špatně padnoucích svršků, které připomínají spíše dobročinný bazar než záměrnou estetiku. Jsou otřesné. Naprosto otřesné. Práce Annette Gutherové se zde maximálně snaží vykolejit vizi Findlayové, ale režijní záměr a talentovaný ansámbl se dokáží povznést nad ty hadry a cáry, které hyzdí jeviště.

Na druhou stranu Johannes Schütz vytvořil úžasnou scénu. Je jednoduchá, ale mimořádně působivá. Dominuje jí jediná, impozantní stěna, která díky brilantnímu svícení Petera Mumforda vypadá buď jako obrovské zrcadlo (což vyvolává dojem, že se diváci odrážejí v dění na scéně), nebo jako hromada naskládaných zlatých cihel, což slouží jako neustálá, leč nevtíravá připomínka kupeckého prospěchářství a moci, kterou ve hře přináší bohatství.

Findlayová čerpala inspiraci pro inscenaci přímo z textu, konkrétně z těchto známých veršů:

Není všechno zlato, co se třpytí,

mnohý se dal touto pravdou opít;

nejeden muž život vlastní ztratil,

když se jenom vnějším leskem kochal.

Červi hnijí v hrobkách pozlacených.

Kdybys byl tak moudrý jako smělý,

tělo mladé, úsudek však zralý,

nemusel jsi číst teď tohle psaní:

Sbohem, tvoje snaha vyšla naprázdno.

Tato slova jsou klíčem ke všem hlavním vztahům v inscenaci Findlayové. Antonio, onen titulní Kupec, upíše svou duši (v tomto případě libru masa blízko srdce) Shylockovi kvůli Bassaniovi, do kterého je bezmezně zamilovaný. Jessica prodá svou duši (svůj původ, svého otce) za příslib lásky k Lorenzovi, ten se o ni však přestane zajímat, jakmile získá její bohatství. Bassanio prodá svou duši tím, že zradí svého milence Antonia a využije ho k získání nevěsty a jmění; následně zradí svou manželku a bude v tom pokračovat, neboť oběť, kterou pro něj byl Antonio ochoten přinést, mu ukázala, kde leží jeho skutečné city.

I Porcie prodala svou duši. Nechala se oslnit Bassaniovým nablýskaným zevnějškem a zradila otcovo přání. Cíleně podvádí při volbě skříňky, kterou má Bassanio vybrat, a to se jí nakonec stane osudným. Kdyby to bylo ponecháno osudu, Bassanio by si možná správně nevybral. Porcie si však zvolí své zlato a brzy zjistí, že Bassaniův skutečný zájem leží jinde. To ji změní.

Zloba, s jakou vychrlí repliku „Kdo je tu kupec? Kdo je tady Žid?“, jen podtrhuje realitu. Tato Porcie nepřichází k soudu, aby zjednala spravedlnost, ale aby zničila trojici, která ji podle jejího přesvědčení podvedla a polapila: Bassania, který lhal o své sexualitě a úmyslech; Antonia, který je skutečnou láskou jejího manžela a který obstaral finance, jež ho přivedly do Belmontu k oné frašce zakončené jejich svazkem; a Shylocka, Žida, který Bassaniovi peníze půjčil.

Scéna u soudu, elektrizující, syrová a strhující, zde není o antisemitismu, spravedlnosti nebo chytrosti: je o pomstě. Porciině pomstě. Mohla by Shylocka zachránit, ale neudělá to. Mohla by Antonia ušetřit muk, ale neudělá to. Mohla by zajistit, aby Bassanio netrpěl, ale neudělá to. Ví, že její život s Bassaniem bude plný bolesti a přetvářky, a tak využije příležitost k odplatě, jakmile se jí naskytne.

Děj po soudní scéně bývá obtížné uchopit; působí jako přímočará bláznivá romantická komedie. Některým inscenacím to vychází, jiným ne. Zde tyto scény nejsou hrány ani pro romantiku, ani pro smích. Nikoliv. Findlayová ukazuje rozklad dříve učiněných špatných rozhodnutí: Jessica lituje, že opustila víru i otce kvůli chladnému a nemilujícímu muži; Antonio lituje, že financoval Bassania, protože se o něj teď musí dělit s Porcií; a Bassanio lituje, že byl odhalen v tom, kým skutečně je.

To vše působí neotřele a fascinujícím způsobem. Findlayová vdechuje Shakespearově hře komplexnost a jistotu tím, že se soustředí na sex a chamtivost. Ale ani o nenávist zde není nouze.

Shylock je pojat jako starý muž, mazaný, ale tvrdě pracující Žid, který je pro svou víru ponižován křesťanskými kupci na Rialtu. Je na plivance tak zvyklý, že už ani nemrkne, když k tomu dojde, a jen pomalu si otírá plivanec z oděvu, protože zkušenost mu napovídá, že budou následovat další. Je to Shylock zvyklý na ponižování jen proto, že se modlí jinak, nejí vepřové a cení si svého majetku a podnikání.

Když je mu uloupena dcera a ona s sebou vezme část jeho peněz a šperků, zlomí se v něm něco – celoživotní hořké ponižování je najednou příliš a on vidí šanci na pomstu v uplatnění smlouvy proti Antoniovi, kolegovi Lorenza, muže, který mu dceru vzal. Shylock zde není karikaturou; je to otec se zlomeným srdcem, dohnaný k naprosté krajnosti. Ani jeden z mstitelů – Shylock ani Porcie – z touhy po odplatě neprofituje: oba je to vnitřně zmenšuje. Neštěstí a ztráta majetku, lásky i postavení jsou to, co mají společné.

Viděno optikou Findlayové je Kupec benátský moderním a vzrušujícím dramatem. O několik dobrých vtipů se postará Gobbo (v podání skvělého Tima Samuelse) a Brian Prothero jako stárnoucí grand Aragon (v každém ohledu znamenitý), ale v ostatních ohledech je to především jízda na horské dráze plná strachu, sexu, chamtivosti a zrady. Hra nepůsobí nijak problematicky – je to odvážná a podnětná inscenace díla, o kterém si každý myslí, že ho zná. Findlayová Shakespeara nepředělává; nechává ho mluvit drsně, nelítostně a nadčasově.

Drobné detaily dodávají vyprávění na hloubce. Skříňky visí u stropu jako zakázané ovoce. Obrovská stříbrná koule, snad kyvadlo odpočítávající čas, nebo snad symbol zastavárníka, se neúprosně komíhá a naznačuje nevyhnutelnost: uvádí ji do pohybu Porcie a odráží spád věcí, které následují po jejích činech. Bassanio mává sáčkem kokainu a slibuje ho Gratiano na cestu do Belmontu – potřebuje snad drogu, aby přečkal své „dvoření“? Bassanio, plný bezmocného vzteku, vysype šest tisíc dukátů, které přinesl k soudu, aby vyplatil Shylocka, po celé síni – bankovky se rozletí všude jako zbytečná pokrývka z papíru na místě, kde platí jen slova.

Findlayová obsadila dílo bezchybně, což vždycky pomůže. Makram J. Khoury je jako Shylock úžasný. Není to žádný velkohubý „hvězdný“ výkon; není to hlučné, ošklivé ani strhující pozornost na sebe. Slavný monolog „Což Žid nemá oči?“ je přednesen tiše, o to však působivěji. Khoury Shylocka velmi tlumí, činí ho starším a fyzicky slabším, ubitým útlakem a nenávistí, ale stále schopným bleskového vtipu a pevného rozhodnutí. Neustálé urážky, které snáší, dělají jeho nelidský postoj u soudu pochopitelným, a jeho závěrečný odchod ze scény do temnoty chudoby a vynuceného křtu láme srdce. Je to trýzněný Žid; oběť v pleteném svetru, jejímž hlavním hříchem je to jediné, o co se ostatní postavy ani nepokusí: být věrný sám sobě a svému přesvědčení.

Jamie Ballard je v roli zničeného Antonia se zlomeným srdcem ve vynikající formě. Jeho láska k Bassaniovi určuje vše, co dělá, a Ballard v každém ohledu podává naprosto přesvědčivý výkon. Obě poloviny hry začínají jeho osamělým Antoniem, přemoženým žalem či strachem, a závěrečný obraz ho ukazuje, jak sedí mlčky a sám a čeká na život, jehož bude sice součástí, ale který nechce – sdílet Bassania s Porcií. V soudní scéně je Ballard naturalisticky syrový a naprosto skvělý.

Jako Porcie je Patsy Ferran výjimečná. Její Porcie je složitá, mnohovrstevnatá, tvrdá a zároveň úžasná žena. Ferran si krásně poradí s jazykem – obzvláště monolog o podstatě milosrdenství je skvostný – a s naprostou lehkostí a sžíravou přesností zprostředkovává vzestupy i pády své postavy. V jejím pomstychtivém výkonu v soudní scéně je Ferran téměř dravá a s obrovským účinkem využívá vnitřní vztek postavy. Předvádí úžasně originální pojetí jedné z nejzajímavějších Shakespearových ženských postav.

Jacob Fortune-Lloyd má vzhled, postavu i sebevědomí na to, aby z Bassania udělal magnetického miláčka osudu. Je to zlato, které se ale ne vždy třpytí: obratně odhaluje temnotu a vypočítavost Bassaniovy povahy skrze úsměvy, uhrančivé pohledy a svůdné oči. Je to definice uhlazeného mluvky a jeho Bassanio je přeslazený dortík uprostřed stolu plného bohatství. Spolu s Ballardem, Ferranovou a Khourym tvoří Fortune-Lloyd ono vitální a strhující srdce této inscenace.

V dalších rolích excelují Scarlett Brookes (vystrašená, poznamenaná Jessica), James Corrigan (vynikající jako malicherný a zištný Lorenzo), Nadia Albina (skvělá jako okouzlující Nerissa) a Ken Nwosu (bezstarostný Gratiano). Role Solania a Saleria bývají často opomíjeny, ale ne zde. Oba jsou jasnou součástí „gay mafie“ obklopující Bassania a Antonia. Findlayová dává najevo Saleriův odpor k Bassaniově svatbě skrze puntičkářskou zženštilost a úvodní vyzývavé pronásledování Antonia jasně udává tón pro klíčová homosexuální témata inscenace.

Rina Mahoney sklízí bouřlivý potlesk jako Porciina služebná a později se objeví jako impozantní dóže. Marc Tritschler obstaral skvělou a atmosférickou hudbu, která je mistrovsky interpretována – dětský sbor byl obzvláště potěšujícím překvapením.

Inscenace Kupce benátského v režii Findlayové je, jako všechna velká provedení Shakespeara, nabitá nápady, podaná s jistotou i inteligencí a osvětluje text s vhledem a energií. Tato hra v jejím podání působí jako čerstvě napsaná; její myšlenky a nálady jsou pro současnou společnost stejně aktuální, jako byly kolem roku 1598, kdy byla Shakespearova slova poprvé zaznamenána.

Kupec benátský se hraje v Royal Shakespeare Theatre do 21. července 2015