RECENZE: Obraz Doriana Graye, New Wolsey Theatre ✭✭

Paul T Davies hodnotí inscenaci Obraz Doriana Graye souboru Titled Wig, která se aktuálně hraje v divadle New Wolsey Theatre.

Gavin Fowler jako Dorian Gray. Foto: Craig Sugden Obraz Doriana Graye.

New Wolsey Theatre, Ipswich.

2. dubna 2019

2 hvězdičky

Rezervovat vstupenky

Není těžké si všimnout, že Wildeův příběh, poprvé vydaný v roce 1890, nachází mnoho paralel v naší současné společnosti posedlé mládím. Je to poeovský příběh o pohledném mladíkovi, který se oddává hédonismu a zůstává nedotčen zhýralostí i věkem, zatímco jeho portrét, ukrytý před světem, nese tíhu času a dekadence. Dnes si své selfies vylepšujeme filtry, retušujeme svou podobu a botox se zdá být snadným řešením. Je fascinující, že Wildeovy příběhy i hry jsou stále tak populární. Bohužel produkce souboru Tilted Wig je poněkud nevyrovnaná – v něčem zdařilá, ale postrádající silnější dramatický vývoj.

Daniel Goode (Basil), Jonathan Wrather (Henry) a Gavin Fowler (Dorian). Foto: Craig Sugden

Jedním z pozitiv je scéna Sarah Beaton – ateliér působící vlhkým dojmem umožňuje plynulé přechody mezi scénami i časem a kostýmy nejsou ani dobově vyhraněné, ani přehnaně moderní. Ačkoliv vizuální stránka funguje, právě v tom tkví problém celé inscenace: neustále sedí na dvou židlích. Není to dostatečně gotické, není to dostatečně „táborové“ (camp) a rozhodně to není dostatečně napínavé. Najdeme tu sice pár dobrých momentů, zejména úsměvnou ukázku herectví z konce 19. století v první části, a v textu zůstalo něco z Wildeova vtipu. První polovina sice slibně rozehraje karty pro druhé dějství, ale tempo ve druhé části drasticky opadne a vše je divákovi servírováno až příliš okatě. Kdykoliv se má stát něco zlého, prosklená vitrína s pistolí a nožem se rozsvítí a malíř Basil Hallward pomáhá Grayovi tím, že se před svou vraždou sám nasměruje na igelit, aby se po činu nemuselo moc uklízet. Scéna s drogami je navíc plná klišé – samozřejmě duní hudba, herci se pohybují střídavě pomalu a rychle, vzájemně se osahávají a jeviště zalévá červené světlo. Tento způsob ztvárnění mě začal nudit už dávno a přál bych si, aby se mu divadelní soubory už vyhýbaly.

Kate Dobson (Sybil) and Adele James (Catherine). Foto: Craig Sugden

Herecký soubor odvádí slušnou práci. Homosexuální podtext zůstává striktně v náznacích, ale Daniel Goode byl v roli malíře Basila Hallwarda, který portrét namaluje a do Graye se zamiluje, vynikající – předvedl krásný, jemný výkon plný touhy a morálních zásad. Jonathan Wrather dobře zachytil rozklad lorda Henryho Wottona, který nedokáže uniknout spárům času a neřesti. Ženské postavy jsou bohužel ploché, což je škoda, uvážíme-li, že ve Wildeových hrách jsou to právě ženy, kdo přináší humor a zdravý rozum. Phoebe Pryce je působivá a z role lady Wottonové vytěžila maximum, ale jde o zoufale nerozvinutý part. Dorian Gray projde vnitřním rozkladem během přestávky, a kvůli tomuto rychlému zvratu ho Gavin Fowler hraje především v jedné, arogantní rovině.

Těžko se obhajuje divadlo před nařčením z nesmlouvavého měšťáctví, když se po divácích žádá, aby soucitili s bohatými, zahálčivými nihilisty, aniž bychom blíže poznali některé z Grayových obětí, které by postavy trochu vyvážily. Pro mě to byla inscenace s velkým potenciálem, ale odvážnější rozhodnutí materiál plně aktualizovat a sestříhat na svižných devadesát minut by Wildeova témata podtrhlo mnohem silněji.

Hraje se do 6. dubna 2019

REZERVUJETEVSTUPENKY NA OBRAZ DORIANA GRAYE