RECENZE: The Three Lions, St James Theatre ✭✭✭✭

The Three Lions

St. James Theatre

27. března 2015

4 hvězdy

Recenze: James Garden

„David Cameron, David Beckham a princ William vejdou do hotelového apartmá“ by mohl být začátek pořádně trapného vtipu, ale ve hře The Three Lions, kterou právě uvádí St. James Theatre, je to situace, z níž pramení naprosto brilantní komedie.

Píše se rok 2010 a Spojené království zoufale usiluje o pořádání Mistrovství světa ve fotbale v roce 2018. Zdá se, že naším hlavním rivalem je Rusko, i když se proslýchá, že Putin se ani neobtěžoval dorazit – takže možná naši hoši, v nejlepší tradici Dad’s Army, dotáhnou kandidaturu do vítězného konce.

Jak uvádí dramatik William Gaminara v programu: „Nesnažil jsem se ukázat skutečné lidi, kteří se skrývají pod jejich veřejným obrazem. Vzal jsem právě tu veřejnou personu, kterou u těchto tří konkrétních osobností neustále vídáme na obrazovkách. Těžko byste hledali někoho, kdo je v médiích častěji. Pracuji s karikaturou, ale je překvapivé, jak často si během hry říkáte: ‚Takhle by spolu asi opravdu mluvili,‘ takže to není úplně nereálné.“

Ačkoliv jsou tyto postavy karikaturami, divák musí uvěřit kouzlu Gaminarova textu, který nás provede celým třídenním děním přímo ve Švýcarsku. Pokud byste se nechali rozhodit občasnými rasistickými nebo možná lehce homofobními narážkami, které působí jako snadné terče, unikne vám ostrá kritika vlivu peněz v profesionálním fotbale, tisku a globální politice. Právě tam Gaminara míří svou puškou a opakovaně zasahuje cíl s laserovou přesností.

Dugald Bruce-Lockhart hraje vynikajícího Davida Camerona – jeho divoká gestikulace je v naprostém souladu s tím, co dělá skutečný premiér, když se za cvakání spouští fotoaparátů zoufale snaží vypadat jako obyčejný pracující na stavbě nebo v továrně. Tom Davey je stejně brilantní princ William, jehož mírně tupý, ale extrémně privilegovaný pohled na svět by mohl působit až krutě a jeho aristokratické balvanství hraničit s homofobií, ale Davey ho hraje s takovou upřímností, že v něm skutečně vidíte muže uvězněného ve své roli, neschopného pohybu. Penny, premiérova asistentka v podání Antonie Kinlay, a Ashock/Vikram, kterého hraje Ravi Ajula, tvoří k těmto třem „skutečným“ mužům skvělý protipól. A „Australan“ v podání Lewise Colliera, který je v podstatě strukturální poctou lady Bracknellové, je obzvlášť skvělý v tom, jak věci říká narovinu.

Nicméně na chvíli se musíme zastavit u Séana Brownea v roli naprosto geniálního Davida Beckhama. Jeho prostý, přímý projev nepůsobí jen jako dokonalá kopie slavného fotbalisty, ale Browneova schopnost naslouchat je bezkonkurenční. Pokud, jak řekl Meisner, „herectví je reagování“, pak on skutečně hraje každou vteřinu, kdy je na jevišti. Jsou zde nádherné momenty vytvořené jen těmi nejmenšími záchvěvy v jeho tváři. Celé dlouhé textové pasáže jsou vypointovány jediným pohledem a z Brownea prakticky nelze spustit oči – je v něm mnohem víc než jen hezká tvář s nešťastným zvykem plácat nesmysly.

Scéna a kostýmy Colina Falconera jsou výtečné – fakt, že tato „úsporná“ vláda bydlí v něčem, co díky oranžovým prvkům vypadá jako levný hotel sítě easyHotel, je obzvlášť trefný detail.

Celkově je The Three Lions velkolepým divadelním zážitkem. Důvěřujte mu i slovům Williama Gaminara – nenechte se odradit svou možná až příliš úzkostlivou liberální povahou, protože nakonec se to divákovi mnohonásobně vrátí.

Rezervujte si vstupenky na The Three Lions v St. James Theatre